Mezitím v Absurdistánu 199:

V Polsku se jezdí rychle... A na polsko-běloruské hranici se tvrdě porušují zákony

24. 11. 2021 / Tomasz Oryński

čas čtení 13 minut

Zprávám tohoto týdne v Polsku  dominoval Donald Tusk, který přišel o řidičský průkaz. Policie ho přistihla při jízdě nad 100 km/h v obci – tedy v místě, kde je povolená rychlost pouze 50 km/h. Michał Karnowski, redaktor provládního propagandistického média, ho vyzývá, aby odešel z politiky.  To jen ukazuje, jak jsou tito lidé drzí, protože Tusk alespoň zaplatil pokutu a přijal odpovědnost, což není něco, čím by byli  známí politici ze strany Právo a spravedlnost.


A to vůbec nemyslím na ty havárie vládních limuzín, které jsou opakujícím se tématem této série. Ne, mám na mysli situace, kdy byli sami politici přistiženi při špatné jízdě. Nejznámějším příkladem zde byl Jacek Kurski – tehdy politik PiS a dnes de facto stále ještě politik PiS, ale působící jako šéf veřejnoprávního média.

V roce 2008 tak spěchal, že rozsvítil výstražná světla a začal sledovat policejní kolonu, jel na červenou, předjížděl na přechodu pro chodce a odmítal zastavit – policie musela vyslat dvě policejní auta, kteerá mu musela zablokovat cestu, jinak by ho nezastavila, protože konvoj vezl nebezpečného zločince a oni se báli, že někdo chce vězně zachránit. Zastavil, ale jen proto, aby jako poslanec poukázal na svou parlamentní imunitu, a pak odjel. Je známý tím, jak špatně jezdí – například v centru Varšavy byl přistižen při rychlosti 157 km/h. Antoni Macierewicz je dalším poslancem PiS známým tím, že jel dvakrát vyšší rychlostí, než byla ta povolená, a odmítl platit pokuty, tvrdil, že má poslaneckou imunitu.  

Ale ještě nedávno v roce 2018 byl jeden poslanec strany PiS zastaven policií kvůli rychlosti 108 km/h, kterou jel v obydlené oblasti (o 1 km rychleji než Tusk). Mimochodem, zapomněl si  vzít s sebou řidičský průkaz a odmítl zaplatit pokutu. Další, který byl přistižen při rychlosti 129 km/h v místě, kde je dovolena  rychlost 50, zaplatil pokutu a přišel o řidičák na tři měsíce, stejně jako Tusk, ale nikdy jsme neslyšeli výzvy Michała Karnowského, aby tento  poslanec odešel z politiky. Nebo aby kritizoval Marka Suskiho, natočeného novináři při rychlosti nad 150 km/h (ZDE).

Ale bohužel to není jen problém strany PiS. Samozřejmě, oni se cítí být nad zákonem, ale každý, kdo někdy jezdil v Polsku, ví, že Poláci mají problém s dodržováním dopravních předpisů, zejména rychlostních limitů. Jedním z důvodů může být to, že sazby  pokut nebyly od roku 1998 změněny, a zatímco tehdy 500 zł (3000 Kč) – nejvyšší možná pokuta – byla významná částka, dnes je to úsměvné. A zákon zavedený Tuskovou vládou, který je právně kontroverzní – ten, jehož se nyní Tusk cítil obětí, zájkon umožňující policistům na místě  řidiči odebrat řidičský průkaz, dokázal málo, protože na silnicích není dostatek dopravních policistů. Pravděpodobně jsou příliš zaneprázdněni ochranou Kaczyńského domu nebo Smoleńského pomníku. Soudy jsou k řidičům také dost shovívavé a rozsudky jako je ten, kdy muž, který jel se svým nelegálně upraveným BMW rychlostí 136 km/h a zabil na přechodu pro chodce ve Varšavě muže (oběti se podařilo odstrčit manželku a syna z cesty v poslední vteřině). jímž byl odsouzen pachatel k téměř osmi letům vězení, jsou spíše výjimkou než pravidlem. Ale i zde soud změnil obvinění a uznal řidiče  vinným z nižších trestných činů (zavinění nehody a ne zabítí automobilem). V mnoha dalších případech, jako je tento, byla vina přenesena na oběť ,která je věštšinou obviněna z „vniknutí do vozovky pod protijedoucí vozidlo“.

Naštěstí byl nedávno změněn zákon a nový zákon dává chodci na přechodu absolutní přednost. Navzdory proroctvím o soudném dni od publicistů podporujících auta došlo už po třech měsících k 30% poklesu smrtelných nehod chodců.  A nyní, když PiS zoufale potřebuje peníze, se sazby pokut také dramaticky změní.  Mnohem těžší však bude změnit mentalitu Poláků. Porušování rychlostních limitů je v Polsku široce akceptováno, někdy mám při řízení pocit, že překážím provozu a rychlostní limit je ve skutečnosti v mílích (míle je 1,6 kilometru), ne v km/h. Pamatuji si jedno léto, kdy jsem pravidelně jezdil mezi Brnem a Vratislaví, a zatímco v Česku jsem byl jeden z nejrychlejších, když jsem jel přibližně nejvyšší povolenou rychlosti, v Polsku jsem byl jeden z nejpomalejších – dokonce i kamiony, které mají rychlost omezenu na 90 km/h, mě předjížděly, když jsem jel 100. Nějaký zoufalec  vystavil na svém domě vedle silnice, která vedla z Polska tento nápis:


Společný názor na sociálních sítích je, že „Polsko by mělo nejprve postavit lepší silnice, pak prosazovat omezení rychlosti“ – nevidím za tím logiku, ale faktem je, že Polsko nedávno postavilo spoustu dobrých silnic. Minulou neděli jsem jel nově vybudovanou rychlotní silnicí z Vratislavi do Poznaně s rychlostním limitem 120 km/h na tempomatu a navzdory deštivému počasí mě předjížděla spousta aut se svištěním, jako bych jen stál na místě…

Dokud se to nezmění, polské silnice zůstanou nebezpečné. A máme před sebou dlouhou cestu. Představte si jakoukoli jinou evropskou zemi, kde prominentní pravicový novinář zveřejní na své twitterové stránce video z dashcam, na kterém jede téměř 140 km/h na silnici s maximální povolenou rychlostí 90 km/h a nebezpečně předjíždí jiné předjíždějící vozidlo po zpevněné krajnici a komentuje to: „Zdá se, že jsem někomu urval zrcátko“, a myslí si, že je to vtipné...



Politici se ale stále raději nechají vzrušovat smyšlenými hrozbami, jako jsou migranti „provádějící invazi do Polska“ na hranici nebo univerzitní profesoři s nožem. Ano, Janusz Kowalski, politik z jedné ze satelitních stran PiS, známý tím, že není příliš bystrý (ostatně je jedním z předních antivaxxerů v parlamentu), obvinil vládního lékařského experta, že mu vyhrožoval nožem,  zatímco ten profesor na dotaz novináře jen přiznal, že když slyší Kowalského, „otvírá se mu nůž v kapse“.

Také další orgány se potýkají s důležitějšími nepřáteli lidu. Státní lesy začaly podávat žaloby SLAPP na ekologické aktivisty, kteří kritizují jejich způsob hospodaření v lesích (Státní lesy jsou známé tím, že kvůli zisku kácejí rekordní počty stromů).  Teritoriální armáda vytvořila speciální jednotku, která má za úkol pročesávat internet a sledovat komentáře, které se vysmívají této instituci a dělají si z ní legraci (prý je to „hanobení cti polského vojáka“). Skupina maskovaných vojáků mezitím brutálně a nezákonně zadržela tři novináře (včetně českého fotografa Martina Divíška), a protizákonně prohledala jejich fotoaparáty a telefony – to vše proto, že vyfotografovali vojenský tábor mimo uzavřenou zónu u běloruských hranic, což je naprosto legální. Jeden armádní generál ze sebe udělal naprostého hlupáka, když se snažil  své vojáky hájit, tvrdil, že vše bylo podle procedur a dva z novinářů měli vousy, „což může mít význam v podmínkách omezené viditelnosti“. Chudák blbec buď se snažil ze sebe dělat debila, nebo se vůbec nedozvěděl, že se novinářům podařilo spustit diktafon v jednom z telefonů a všechno, včetně vulgarismů, obscénností, porušování všech postupů a také výměny názorů mezi vojáky, ve kterých přiznávají, že vědí, že  to, co dělají, je nezákonné, bylo zaznamenáno.

Dokonce i Dunja Mijatović, komisařka Rady EU pro lidská práva, byla nezákonně zastavena pohraniční stráží, která přiznala, že pro to neexistuje žádný právní důvod. Když úředníci od ombudsmana pro lidská práva zasáhli u velitelství stráže, byli všichni propuštěni, jenže je pak znovu zastavil policista. Vše se odehrálo mimo zónu (Mijatović do ní nesměla), na otevřené veřejné komunikaci.

Naštěstí po zásahu Angely Merkelové u Lukašenka se počet migrantů na hranici zmenšil – i když aktivisté stále hlásí několik lidí, kteří se skrývají v lesích na polské straně. Vše, čeho Polsko dosáhlo, je, že utratilo miliony na stavbu plotů a na další ochranu, pošlapalo práva místních občanů a pošpinilo i základní lidská práva migrantů, porušilo  polské i mezinárodní zákony, dokázalo, jak nesmírně je dezorganizované (byly uspořádány crowdfundingové akce, aby bylo možno poskytnout základní jídlo a oblečení... polským vojákům nasazeným na hranici, protože si stěžovali na nedostatek základních zásob) a to vše pro nic za nic, protože se odhaduje, že většina migrantů stejně překročila hranice Polska neregulérně a skončila v Německu, zatímco ti, kteří zůstali na běloruské straně, se posílají zpět do svých zemí po jediném telefonátu od německé kancléřky. Andrzej Duda je nafoukaný a oznámil, že „Polsko je suverénní stát a nebude akceptovat dohody uzavřené nám nad hlavou“, ale je těžké si představit, co by v této situaci chtěl dělat: přivést si naše vlastní migranty a nechat je vyhladovět v lesích, protože chtěli žít v normální zemi? Nebo, jak někteří vtipkují, využít armádu k zbití Poláků, kteří by taky chtěli žít v normální zemi?

Ale ti Poláci, kteří by chtěli žít v normální zemi, to mají stále těžší. Nemůžete si ani poslechnout moderní skladbu od předního polského skladatele,  byla zcenzurována, protože v ní skladatel použil výrok Jarosława Kaczyńského, že „nás nikdo nepřesvědčí, že bílá je bílá a černá je černá“.  Někteří to ale mají horší: poté, co se populární herec Maciej Stuhr zapojil do pomoci migrantům na hranicích, někdo zvandalizoval jeho rodinný hrob. Na pomník někdo nastříkal nápisy „M. Stuhr je Putinův agent“ a „vrah Poláků“. To jsou plody rostoucí tolerance vůči radikální pravici a vůči kazatelům nenávisti a to, že po veřejných protestech  byli Rybak a Jabłonowski vel Olszański, kteří spoluorganizovali antisemitské shromáždění v Kaliszi (viz článek z minulého týdne), nedávno zatčeni, na tom  moc nemění. Zvlášť, když se za ně snaží zaručit pravicový poslanec Grzegorz Braun, aby byli propuštěni na kauci (naštěstí ho soud považuje  za nedůvěryhodnou osobu – což je také výmluvné, je to přece poslanec).

Pokud nechcete žít v normální zemi, můžete mít dobrý život, jako další ministr vlády, kterého média právě obvinila z kšeftaření z pandemie COVID-19 prodejem bezcenných roušek, falšováním dokumentů a korupcí.

Možná se ale budete chtít zeptat: když jsou členové vlády tak zaneprázdněni uzavíráním privátních komerčních dohod po straně, bojem s opozicí, mluvením nesmyslů v televizi, obtěžováním opozičních aktivistů a projednáváním nesmyslných témat v parlamentu, kdo je vlastně zodpovědný  za vládnutí v Polsku? No, existuje způsob, jak tento problém vyřešit. Musíte jen svěřit svou instituci Panně Marii a problém je vyřešen.  To udělal ředitel elektrárny Turów na své pouti do Čenstochové:

„Já, Oktawian Leśniewski, ředitel elektrárny Turów, stojím před tvou tváří v přítomnosti andělů a svatých (...), abych tvému ​​panenskému srdci svěřil elektrárnu Turów, (...) Panenské Srdce Marie, královno Polska, prosím rozšiř svou moc, svou vládu na svou elektrárnu v Turówě. S vaší inspirací se elektrárna rozvine ke slávě Boha, Církve a vlasti. (…) Ó, paní z Jasné Góry, prosím, zajisti, aby váš Panenský Domov triumfoval na našem pracovišti (…) Svěřuji turowský kombinát Nejsvětějšímu domovu našeho Pána Ježíše a volím Michaela, archanděla, jako našeho patrona".

Došla mi slova, takže až příští týden, milí čtenáři.

0
Vytisknout
2499

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2021