Ukrajina a Gaza Aneb dva naprosto odlišné světy

9. 8. 2022 / Daniel Veselý

Pokud RF, jakož i Izrael útočí na civilní infrastrukturu, je třeba tyto útoky nekompromisně odsoudit, a nikoliv v prvním případě nadužívat slovo „genocida“ a v druhém hovořit o „právu na sebeobranu“. Tento do očí bijící kontrast je indikátorem naprostého cynismu těch, kdo se lidskými právy neustále prsí a kdo se považují za arbitry světového pořádku. Navíc ti, kdo dlouhá léta upozorňovali na otřesné zacházení s Palestinci, byli ve veřejném prostoru i v kuloárech označováni za antisemity, včetně autora těchto řádků. 

V případě ruského tažení na Ukrajině jsou veškeré informace o zvěrstvech útočící armády pitvány do poslední mrtě, jsou neustále připomínány, přičemž zvěsti z válečného kotle pocházející od vlády napadené země jsou západními médii automaticky přebírány, aniž by byly řádně ověřeny. Koneckonců (nejen) reakce Zelenského vlády na čerstvou zprávu Amnesty International, podle níž existuje vzorec, kdy ukrajinská armáda ohrožuje civilní populaci a porušuje válečná pravidla, nám leccos napovídá (Pro připomenutí: palestinští militanti i izraelská armáda byli v minulosti obviněni z používání „lidských štítů“).

Nic na tom, že AI v řadě svých předchozí zpráv ostře odsoudila kremelského agresora a zdokumentovala spoustu jeho zločinů, jichž se na Ukrajině dopustil. Vždyť každý válečný konflikt je naprosto ohavnou záležitostí, kdy žádný jeho aktér nemůže zůstat bez poskvrny, a to platí i pro vojenské agrese. Činnost této organizace je charakteristická tím, že ctí zásadu padni komu padni. Je prostá všech ideologických manýr a předsudků, a proto v těchto dnech v souvislosti s jejími poznatky o neférových bojových praktikách ukrajinské armády čelí odsouzení a zatracování.

Čínský vojenský stratég Sun Tze kdysi prohlásil, že všechny války jsou založeny na klamu. Neměli bychom tedy žádné z bojujících stran slepě důvěřovat, což v první řadě platí o agresorovi, o čemž se vůbec nepochybuje. Všichni zainteresovaní aktéři mají přece obrovský zájem na tom, aby v tom či onom konfliktu zvítězili, a to se neobejde bez psychologické války. Nikdo soudný přece nebude brát vážně informace o bojích v Gaze od Hamásu nebo Islámského džihádu. Je proto vždy zapotřebí čerpat poznatky z nezávislých zdrojů.

Jestliže se obětem ruského vpádu na Ukrajinu oprávněně dostává mimořádných sympatií a velkorysé podpory, témuž by se měly těšit i oběti izraelských tažení v Gaze. Zlí jazykové mohou namítnout, že přece nelze jen tak srovnávat blatantní ruskou agresi na Ukrajinu s periodickými a časově omezenými izraelskými vpády do Gazy. S tím ovšem nemohu souhlasit, neboť je vždy těžké poměřovat lidské utrpení (zvlášť dlouhodobou mizérii vězněné populace v přelidném ghettu, na niž čas od času padají bomby) - zvláště pak, když je pachatelem země, již považujeme za našeho váženého spojence. A pokud se náš spojenec systematicky dopouští věrohodně zdokumentovaných zločinů, máme v rámci západního společenství k dispozici možnosti, jak jeho zlovolné chování ovlivnit.

Avšak bude-li Západ k Izraeli i nadále tak velkorysý a shovívavý, jak tomu bylo doposud, jeho trestné výpravy do zchudlého Pásma nikdy neskončí.