Izraelské volby: Západ se musí odvrátit od Netanjahuovy neofašistické vlády
10. 11. 2022
čas čtení
7 minut
V izraelských parlamentních volbách zvítězila krajně
pravicová koalice vedená Benjaminem Netanjahuem. Ve středu, kdy se sčítaly
hlasy, měla jeho aliance ultraortodoxních a ultranacionalistických stran šanci
získat 65 křesel. Získala tak většinu v Knesetu a
Netanjahuovi, který je již nyní nejdéle sloužícím lídrem země, nabízí šesté
funkční období ve funkci premiéra.
Cesta k vítězství měla několik zákrut. Jedním z
nejmistrnějších Netanjahuových tahů bylo sjednocení dosud roztříštěného krajně
pravicového politického pole. O největší šok volebního cyklu se postarala
aliance Náboženský sionismus vedená Itamarem Ben-Gvirem a Bezalelem Smotrichem,
která oproti minulému kolu zdvojnásobila počet hlasů a potvrdila vzestup ohnivého
sionismu, míní Richard Silverstein.
Náboženský sionismus je otevřeně kahanistická aliance,
která výslovně podporuje násilí vůči Palestincům a usiluje nejen o rozšíření
osadnického podnikání, ale i o obnovu Svatého chrámu. Zatímco Meir Kahane,
který byl v roce 1990 zavražděn v New Yorku, se triumfu svých
židovsko-fašistických myšlenek nedožil, jeho žáci tento úkol dokončili.
Přesto je Netanjahuova většina poměrně slabá. Bude muset
držet všechny své spojence na uzdě a obchodovat o ministerská křesla, což je
proces, který zahrnuje namazané dlaně. Vůdce Likudu má pro tento druh
politických žolíků zvláštní talent; je to nejlepší vnitřní hráč. Pokud však v
tomto procesu selže, může jeho vláda padnout, jako se to
nyní stalo středopravé koalici.
A to, že je Netanjahu odborníkem na politický poker, ještě
neznamená, že je dokonalým politikem. Tento statut je vyhrazen vůdcům, kteří
mají vizi a snaží se ji realizovat. Pro Netanjahua není důležité zaujmout k
nějakému problému stanovisko, pokud neslouží jeho
osobnímu zájmu udržet si moc.
Mezi západními liberály je demokracie cílem sama o sobě. V
Netanjahuově případě je však prostředkem k něčemu mnohem důležitějšímu: k
sebezáchově. Je jako žralok, který zahyne, pokud se přestane hýbat. Především
musí být na vrcholu pyramidy a dívat se dolů.
Kromě prohry vládnoucí koalice měly volby z tohoto týdne
ještě jednoho velkého poraženého: palestinské strany. V
roce 2020, kdy se čtyři strany s arabskou většinou spojily do
Společné kandidátky, získaly 15 křesel, což z nich
učinilo druhé největší opoziční uskupení. Tentokrát se však nedokázaly
dohodnout na kandidátní listině a aliance se rozpadla. Předpokládalo se, že
frakce Hadaš-Taal získá v hlasování pouze pět křesel, což je pro palestinskou
komunitu vážná rána.
Ben-Gvir a Smotrich se naopak dostali na vrchol. Bývalý
zástupce šéfa Šin Bet kdysi uvedl, že Smotrich, který protestoval proti
vyklizení izraelských osad v Gaze, plánoval v roce 2005 vyhodit do povětří
vozidla na hlavní dálnici, ale byl zatčen dříve, než mohl útok provést.
Smotrich tato obvinění popřel.
Ben-Gvir by mezitím mohl být považován za "duchovního
vůdce" takzvaných mladých ilegálních osadníků z kopců, kteří jsou známí
tím, že terorizují Palestince. Jeden z těchto mladíků kdysi obvinil Ben-Gvira,
že takové útoky schvaluje, přičemž si dává velký pozor, aby na nich nezanechal
otisky prstů - tato obvinění Ben-Gvir popřel.
Před deseti lety Ben-Gvir v televizním rozhovoru řekl, že
horlivě věří nejen v obnovu Svatého chrámu, ale i ve zničení mešity al-Aksá. V
jeho domě byl umístěn pamětní obraz Barucha Goldsteina,
pachatele masakru v hebronské mešitě v roce 1994, při
kterém bylo zabito 29 Palestinců.
Ben-Gvir a Smotrich nebo jimi určení zástupci
pravděpodobně zaujmou v nové vládě vysoké vládní posty a budou usilovat o
pozice, na nichž by mohli ovládat záležitosti vnitřní bezpečnosti. Tam by mohli
lobbovat za masové vyhošťování Palestinců a rozsáhlé vojenské operace
rozsévající strach, nenávist a smrt. Palestinci by se stali, jak jednou
poznamenal bývalý velitel izraelské armády Rafael Eitan, jako "zdrogovaní
švábi v láhvi".
Ideologie, která vede Smotricha a Ben-Gvira, neusiluje o
stabilitu. Usiluje o konflikt, protože ten přibližuje rozhodující okamžik, kdy
Izrael zvítězí, a Palestinci budou
čelit krajní porážce.
Velká část světa má mylný dojem, že Izrael je demokracií.
Není a ve skutečnosti nikdy nebyl. Ale poslední její zbytky zmizely během
patnácti let, kdy byl Netanjahu premiérem.
Netanjahu si skutečnou demokracii oškliví, protože
umožňuje jeho soupeřům vykonávat moc, kterou si on sám přisvojuje. Likud si
vzal příklad z příručky Donalda Trumpa a jeho kultu MAGA tak, aby zpochybnil
integritu volebního systému. V případě vítězství se tak Netanjahu mohl stavět
do role vůdce, který zachrání Izrael před katastrofou; v případě porážky mohl
brojit proti korupci a podvodům v celém izraelském politickém systému.
Jak řekl jiný francouzský král, Ludvík XV: "Apres
moi, le deluge". Netanjahu chce během své vlády zasít chaos, který mu
umožní vystoupit jako spasitel národa.
Výsledky voleb však nevěstí nic dobrého pro vztahy Izraele
s USA, kde členové Kongresu vyjádřili obavy z extremistického složení
Netanjahuovy koalice. Jedním ze způsobů, jak takový odpor obejít, by bylo
jmenovat na klíčové posty méně sporné krajně pravicové osobnosti a vyhnout se
tak hromosvodu v podobě Smotricha a Ben-Gvira.
Netanjahu nemá dobré vztahy s demokratickými prezidenty,
včetně Joea Bidena, který je známý svým proizraelským postojem a který se
vyjádřil: "Kdyby Izrael neexistoval, museli bychom si ho vymyslet."
Neočekávám, že bychom v budoucnu slyšeli podobné hosany. A neočekával bych ani
pozvání do Bílého domu.
Tato nová izraelská vláda utlumí podporu Izraele ze strany
amerických Židů a povzbudí progresivní demokraty, kteří jsou již tak rozladěni
útoky izraelské lobby. Můžeme očekávat, že se zvýší počet výzev k omezení nebo
ukončení ročního balíku americké pomoci Izraeli ve výši 3,8 miliardy dolarů.
Zbraňové balíčky Kongresu mohou narazit na ještě silnější odpor.
Chladný status quo Izraeli vyhovuje. Zachovává chladné
vztahy s palestinskou samosprávou, odmítá jednání a pokračuje ve výstavbě osad
a krádežích palestinské půdy.
Západní země, včetně vlád USA a Spojeného království, musí
na tuto nehoráznost reagovat. Musí odsoudit vstup otevřených fašistů do vlády a
prohlásit Smotricha a Ben-Gvira za osoby non grata a odmítnout jim vstup do
svých zemí. Kdyby každá demokracie na světě zavřela své dveře, bylo by to silné
vyjádření odporu proti tyranii.
Celý text v angličtině ZDE
6254
Diskuse