Jak loni pro Deník Referendum popsal sociolog médií Václav Štětka, Parlamentní listy nejsou klasickým čistě dezinformačním webem, jako Aeronet, AC24 či Protiproud, zároveň však zdaleka nejsou seriózním médiem. „Parlamentní listy představují na českém mediálním trhu specifický úkaz, vymykající se jednoznačnému zařazení; jde o hybridní médium, žánrově se pohybující na pomezí politického bulváru, politického PR a konspirační scény,“ charakterizoval je.

„Současně nelze Parlamentní listy vnímat jako běžný žurnalistický produkt, už z toho důvodu, že nerespektují řadu standardů a etických norem profesionální žurnalistiky — ať už jde o ověřování zpráv z více zdrojů, důsledné oddělování zpráv a komentářů, či jasné označování reklamních a PR sdělení,“ uvedl tehdy Štětka. „Redakční postupy Parlamentních listů jsou velmi často manipulativní, hlavně při práci s titulky,“ upozornil také. Takové nastavení přirozeně přitahuje politiky, kteří se cítí být seriózní částí mediální krajiny diskriminováni: především ty z okrajů politické scény, jako je Tomio Okamura. 

Parlamentní listy stabilně patřily podle dat projektu Net Monitor mezi dvacítku nejčtenějších „zpravodajských“ webů, někdy překračujících více než milion reálných uživatelů měsíčně. Vloni v březnu přestaly údaje Net Monitoru dodávat, ale přes možný dílčí pokles na poli dezinformačních medií mají Parlamentní listy dlouhodobě výlučné postavení. Opírají se přitom o silnější čtenářskou základnu než mnohá seriózní a mainstreamová média.

„Charakter Parlamentních listů se naplno projevil během migrační krize, kdy cíleně napájely tehdejší davovou psychózu a přispěly významně k nárůstu populistických politických postojů v českém prostředí. Staly se tehdy vyhledávaným prostorem všech, kdo se snažili získat body na rozdmýchávání nenávisti,“ řekl Deníku Referendum odborník na oblast dezinformací a mluvčí Českých elfů Bohumil Kartous. 

Podle Kartouse lze na konkrétních příkladech ukázat, že byznys plán projektu je přinejmenším částečně postaven na prodeji „neomezeného prostoru“ k vedení cílených politických kampaní, jako třeba bývalého hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška (ČSSD) nebo bývalé ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové (za ANO). 

„Pravděpodobně přitom jde jen o zlomek skutečného množství. Takovou entitu vlastně těžko vůbec řadit mezi média. Nicméně mediální krize v České republice a propad dalších titulů do oblasti řízeného servisu majitelů vede k tomu, že jsou Parlamentní listy mezi média řazeny,“ říká Kartous.