Rudý Mamula, Havlův Bakala…. a pan Petr v kanceláři 124, Úřad městské části Praha 10
18. 6. 2023 / Pavel Veleman
čas čtení
5 minut
Petrovi
s opravdovou úctou a mužskou něhou tam někam nahoru, kde má
zasloužený klid
(Věnuji
také radní pro sociální oblast a bydlení MHMP paní A. Udženiji
k nedělnímu zamyšlení nad problémem s bydlením - je mi totiž
naprosto jasné, že jindy nemá paní zastupitelka ani minutu
času.)
Stát
začátkem devadesátých let dvacátého století prodal, rozdal, vrátil a
také zašmelil tisíce bytů a domů, které dnes
vlastní neprůhledné řetězce domácích i mezinárodních
podnikatelů a obchodují s touto komoditou - třeba jako s
motorkami. Přitom se jedná o základní lidskou potřebu, která se
nazývá byt. Je to místo, kde si můžete sundat boty, vykoupat se,
vyspat se, odpočinout si…
A
tak jde například v sociálně velmi problematickém regionu nejen
koupit hluboko pod cenou celé doly, maximalizovat zisk a
zadluženou slupku pak prodat zpátky státu, ale získat jako bonus i
celé sídliště bytů, s havířskými rodinami v nich, kterým
byla dlouhá léta slibována finančně dostupná privatizace.
Tito lidé byli a jsou fakticky celý život klamáni starým i novým
panstvem - ať už se jmenuje Mamula (stalinistický normalizátor
rudé Ostravy sedmdesátých let dvacátého století) nebo Bakala
(bezskrupulózní finančník) a dodnes ostudný sponzor "Knihovny
Václava Havla", což je opravdu vzhledem k významu V.H. je věc
nechutná. Pan Bakala ani nedodržel minimální slib, který dal
vládě, poté, co mu hluboko pod cenou doly prodala - totiž privatizaci bytů
za přijatelnou cenu pro lidi, jako byl pan Petr.
A
tak někdy kolem roku 2014 vstupuje do mé kanceláře muž jménem
Petr, chlapík v tu dobu asi pětačtyřicetiletý, Rom z děcáku, posléze
vyučený havíř, který měl přes dvacet let odfáráno. Na první
pohled spíše asimilovaný chlap, avšak s akutním onkologickým
onemocněním, které ho vyděsilo natolik, že opustil Ostravu, ženu
s dítětem a odjel s novou láskou na ubytovnu do Prahy (paní J.
"Romská Miss Frýdek-Místek tuším 2005" - měla na
Petra obrovský léčebný vliv).
A
na konkrétním lidském osudu se Vám najednou promítnou ty velké
dějiny manipulace s lidmi (sociálně, politicky, finančně). Petr
byl nejdříve komunistickým systémem využít (ačkoliv byl výtvarně a muzikálně velmi nadaný), jako skoro každý kluk v rudém
děcáku, kde si podle svých slov užil peklo šikany. Poté byl vybrán
k těžké práci v dolech.
Invalidní
důchod z důvodu romského jména (jinak si to neumím vysvětlit),
byl posouzen pouze v prvním stupni (arogantní, rasistická posudková
lékařka v Ostravě se odmítla se mnou bavit). Mně se podařilo
zajistit díky jednomu z mála lidských posudkových lékařů v
Praze 10, aby byl pan Petr spravedlivé a objektivně posouzen
alespoň u příspěvku na péči. Klient, jakoby živočišně
cítil, že jeho "divoká láska" je ta správná
medicína na smrtelnou nemoc a já neměl právo ho v této osudové
chvíli soudit.
V
Ostravě, jak mi sdělila ošetřující lékařka se slovy: "se choval jak opičák". Petr totiž v afektu vytrhl všechny nalepené
hadičky na těle a utekl z nemocnice, hup do vlaku a už byl
u své misky na ubytovně v Praze. Tady se někde možná poprvé a
naposledy vrací ke svým skutečným kořenům, kterou žádné
asimilační systémy nezničí.
"Pane
Pavle, to chemické svinstvo je přece proti přírodě, pani J. mne
tak krásně masíruje to bolavé místo a ještě při tom pronáší
tak silné modlitby, že to opravdu přestane bolet i bez prášků".
Podařilo se mi zajistit mu i onkologickou péči v Praze a přes jeho
družku, která jako by byla i jeho maminka, kterou Petr nikdy
nepoznal - ho musela při každém zdravotním úkonu držet za ruku .
Tehdy jsem i věřil tomu, že by se snad mohl stát zázrak.
Jenže
zde byl jeden obrovský stresový faktor, který Petr marně
vytěsňoval:
Petr
se svojí ženou byli nájemci tzv. Bakalova bytu a z Ostravy jsem
neustálé byl bombardován zoufalými úředními dopisy, abych
klienta donutil k odjezdu nazpátek, jelikož zde hrozí exekuce a
výpověď z bytu, na který měla jeho žena v době slibování
privatizace již našetřené peníze. Jednání se správní firmou
bylo děsivé, naprostý nezájem vůči apelům jak Ostravy, tak i Prahy.
Petra to strašné trápilo, on měl velký vztah i k svému dítěti,
platil domluvené výživné, jenže na to, aby platil ubytovnu a byt,
opravdu neměl. Někdy odjel do Ostravy s dárky pro dceru, řešit
dluhy na správní firmě, kde zažíval již tehdy v terminálním
stádiu rakoviny podle vlastních slov rasistické ponižování…To
říkal jen mně, nechtěl to dál řešit a šířit. I tento stres
byl příčinou rychlé, závěrečné fáze… Petr umírá a rodina v Ostravě končí na ubytovně.
A o
čem tento smutný příběh vypovídá? Snad o tom, že stát a
municipality ztratily možnost s byty nakládat (někdy raději ani
žádné nemají). A vy najednou jasně vidíte: "Vždyť ono
jim to vyhovuje, není možnost přidělit byt, jelikož pro obec to není problém.
A
jen poslední otázka pro politiky: "Vážně si myslíte, že
lidé vydrží všechno, co s nimi děláte? Vy opravdu nemáte strach ze
stále více se ozývajícího: Není politik, není problém?
Já
tedy ano!
10065
Diskuse