BBC: "Denně umírají desítky lidí" - ztráty na Ukrajině rostou
29. 8. 2023
čas čtení
11 minut
Podle nových odhadů nejmenovaných amerických představitelů došlo na Ukrajině k dramatickému nárůstu počtu mrtvých. Quentin Sommerville z BBC byl na frontové linii na východě země, kde se chmurný úkol počítání mrtvých stal každodenní realitou.
Neznámí vojáci leží na hromadách v malé cihlové márnici nedaleko frontové linie v Doněcku, kde 26letá Margo mluví s mrtvými.
"Možná to zní divně... ale já se jim chci omluvit za jejich smrt. Chci jim nějak poděkovat. Je to, jako by mě slyšeli, ale nemohou odpovědět."
U svého přeplněného stolu za těžkými dveřmi márnice sedí s perem v ruce. Jejím úkolem je zaznamenávat podrobnosti o padlých.
Ukrajina neuvádí žádné oficiální počty mrtvých ve válce - ukrajinské ozbrojené síly opakují, že počty jejich obětí jsou státním tajemstvím -, ale Margo ví, že ztráty jsou obrovské.
Čísla zůstávají tajná. Američtí představitelé, které citoval deník New York Times, však nedávno uvedli počet 70 000 mrtvých a až 120 000 zraněných. Je to ohromující číslo, a to u ozbrojených sil, jejichž počet se odhaduje na pouhého půl milionu. OSN dosud zaznamenala 9 177 mrtvých civilistů.
Na vnitřní straně pravé paže má Margo malé tetování matky s dítětem, na kterém je zaznamenáno datum narození jejího syna. Její pěstěné nehty jsou nalakované v ukrajinských barvách. Na sobě má černé tričko s nápisem "I'm UKRAINIAN".
"Nejtěžší je, když vidíte mrtvého mladého kluka, kterému ještě nebylo ani dvacet, dvaadvacet let," říká. "Byli zabiti. Byli zabiti pro svou vlastní zemi. To je nejbolestivější. Na to se nedá zvyknout. Teď se to dostává do bodu, kdy jde jen o to, [pomoci] chlapcům dostat se domů."
Nejtěžším dnem v jejím životě podle ní bylo, když jejího manžela přivezli do márnice v den, kdy zemřel. Třiadvacetiletý Andrij byl zabit v boji 29. prosince 2022.
"Zemřel při obraně vlasti," říká. "Ale pak jsem se už poněkolikáté přesvědčila, že bych tu měla být, že bych měla pomáhat padlým."
Práce ji zocelila - jako ocel, říká. A bez ohledu na to, jak bolestný je pohled na těla přivážená do márnice, říká, že na veřejnosti nikdy nepláče.
"Všechno to v sobě držím [až] do večera, kdy přijdu domů. Nikdo mé slzy nevidí."
Ještě v dubnu uniklé odhady Pentagonu uváděly mnohem nižší počet 17 500 mrtvých na Ukrajině. Údajný skok na více než 70 000 lze částečně vysvětlit protiofenzivou na jihu. V jejích prvních dnech byla pro ukrajinskou pěchotu obzvláště tvrdá - "horší než Bachmut", řekl mi jeden velitel brigády, který tam bojuje. Město v Doněcku padlo v květnu do rukou Ruska v jedné z nejkrvavějších bitev dosavadního průběhu války.
Ukrajina tam nyní změnila taktiku, ale začátek náporu na prolomení ruské okupační obrany v červnu byl náročný zejména pro mladé nově vycvičené vojáky. Denně umírali "po desítkách", řekl mi v červnu jeden starší seržant bojující v okolí doněcké vesnice Velyka Novosilka.
V márnici, jedné z mnoha podél frontové linie, pracují na tom, aby neznámým vojákům, kteří přicházejí přímo z bojiště, přiřadili jména.
Pytle s těly jsou po jednom vynášeny ven a začíná hledání stop. Uvnitř prvního pytle na mrtvoly je mrtvola mladého muže, který má stále otevřené oči a ruce pečlivě složené v klíně. Má pořezaný obličej a na boku nohy tržnou ránu. Je vyneseno další tělo, na pravé ruce mu chybí prsty, uniformu má potřísněnou krví a blátem z bojiště.
Pracovníci márnice jim rozříznou kapsy, stále plné artefaktů každodenního života - klíče, mobilní telefon, peněženka s rodinnými snímky. Po smrti jsou tyto předměty nyní vodítkem, které by mohlo neznámé spojit s jejich rodinami.
Na dalším pytli na mrtvoly je černým fixem napsáno slovo "Neznámý", které je nahrazeno jménem muže a údaji o armádní rotě.
Objevují se další pytle s těly, ale zpravodajská omezení mi nedovolují říct, kolik jich je.
Skupina vojáků - velitelů různých hodností - přijíždí v armádním pick-upu a popochází před márnicí a kouří cigarety. Prohlížejí si jedno tělo, aby zjistili, zda jde o vojáka z jejich čety, roty nebo praporu. Vypadá to, že byl zabit při dělostřeleckém útoku - chybí mu část hlavy a zranění na těle jsou vážná, ještě horší, když ho otočí.
"Je to těžké. Nepříjemné. Ale je to potřeba, je to součást naší práce. Musíme se s chlapci řádně rozloučit," říká zástupce velitele praporu, který vystupuje pod volacím znakem "Avocat".
Dodává, že na pomoc při identifikaci těla budou přivoláni další muži z jeho jednotky.
Na ukrajinských hřbitovech se obnažuje realita rozsahu obětí.
V pozdně odpoledním slunci kolem Krasnopilského hřbitova v Dněpru visí těžké hlavičky slunečnic - čestná stráž čerstvě vykopaných hrobů, které se rozprostírají stále blíže k obvodu.
U jednoho takového hrobu pláče sama jednatřicetiletá Oksana. Shlížejí na ni fotografie jejího mrtvého manžela Pavla. Vousatý a statný mladší seržant byl šampionem v silovém trojboji a osobním trenérem. Zahynul během předchozí ukrajinské protiofenzivy, když v listopadu poblíž města Izijm zasáhla jeho konvoj raketa z ruského vrtulníku.
"Dobrovolně šel bránit naši zemi," říká Oksana. "V srdci byl bojovník - miloval svobodu. Byl ztělesněním našeho ukrajinského ducha."
Identifikace Pavlova těla zabrala nějaký čas - spolu s ostatními v autě byl silně popálený. Nakonec byl rozpoznán podle tetování.
Žlutá a modrá barva ukrajinských vlajek se v mírném vánku třepotá nad každým hrobem - jsou jich stovky. Každý z nich je znamením v obrovské vlně ztrát, která se denně valí přes východní a jižní bojiště a zaplňuje hřbitovy ve městech a vesnicích po celé délce a šířce Ukrajiny.
Po roce a půl války zůstalo jen málo zdejších rodin nedotčeno zármutkem.
Přesto se zdá, že vůle k boji nepolevuje. Pokud něco, pak ztráty prozatím posílily odhodlání zvítězit.
Oksana a Pavlo uzavřeli válečnou dohodu, že pokud on zemře, ona vstoupí do armády. Poslední dva měsíce slouží jako součást jednotky bezpilotních letounů pro vzdušný průzkum na předměstí Bachmutu.
Týden poté, co jsme se setkali na hřbitově, je Oksana v neprůstřelné vestě a míří na předsunutou pozici pátrat po ruské protitankové jednotce, která se zaměřuje na ukrajinské síly. Když tam dorazíme, zvuk dělostřelectva, téměř výhradně odcházející palby, je ohlušující.
Ptám se jí, proč se vystavuje nebezpečí. Je to její morální povinnost, říká, zatímco si hraje se stříbrným snubním prstenem na pravé ruce.
Říká: "Jen musím pokračovat v tom, co začal. Aby všechno jeho úsilí nebylo zbytečné. Dobrovolnictví a dary jsou dobré, ale já chci být součástí toho všeho, součástí našeho vítězství v budoucnosti."
Náměstkyně ukrajinského ministra obrany Hanna Maliar vydala prohlášení, v němž varovala, že ti, kdo zveřejní počty obětí, budou vystaveni trestnímu stíhání.
"Proč jsou tyto údaje tajné?" položila řečnickou otázku. "Protože během aktivní fáze války nepřítel využívá počet mrtvých a zraněných k tomu, aby vypočítal naše pravděpodobné další kroky... Pokud bude mít nepřítel tyto informace, začne chápat některé naše další kroky."
Válečná daň těžce doléhá na muže 68. jaegerské brigády, kteří bojují o zastavení ruského postupu na východní frontě u města Kupjansk.
V teplotách přes 35 °C jsme hledali úkryt pod maskovacími sítěmi, daleko od poledního žáru a všudypřítomného nebezpečí ruských dronů. Zástupce velitele praporu, který vystupuje pod volacím znakem "Lermontov", měl zamyšlenou a pochmurnou náladu. Nad čerstvě uvařenou kávou předpovídal dlouhou válku.
Rusové nepřestanou, řekl, "s nimi se nedá vyjednávat". Západ to nechápe. Mladí vojáci, kteří očekávali, že se za rok vrátí domů, si teď uvědomují, že budou pryč déle, řekl.
Je veteránem bojů v Donbasu, proti Rusku a jeho zástupcům bojuje od roku 2014. Jak dlouho tedy očekával, že tato válka potrvá? "Dalších deset let," odpověděl.
Jeho pochmurná nálada byla pochopitelná. Dne 1. srpna byl při jediném ruském minometném úderu zabit brigádní rotmistr a další dva seržanti. "Byl legendou," řekl Lermontov. Auto mrtvého stálo na místě, kde ho zanechal, jen pár metrů od něj. Jeho osobní věci byly stále uvnitř.
Během našeho rozhovoru Lermontovovi zazvonil telefon. Byla to matka vojáka zabitého před týdnem. Chtěla vědět, proč jsou mladí muži se zbraněmi posíláni útočit na ruské zákopy, když Ukrajina dostala tolik moderních západních zbraní. Na této 600 kilometrů dlouhé frontové linii však mnoha brigádám chybí nejnovější obrněná vozidla nebo dalekonosná děla. Skutečnost je taková, že v mnoha zákopech si ukrajinští vojáci musí vystačit sami. "Nemám pro ni odpověď, ona to nechápe... nemáme všechno," řekl mi.
Na medailovém ceremoniálu v zahradě domu, který slouží jako základna roty, se setkávám s velitelem brigády plukovníkem Oleksiem. Právě se vrátil z pohřbu rotmistra.
Řekl mi: "Měli jsme dva velké [ruské] útoky. Myslím, že jsme byli velmi úspěšní, našli jsme asi 35 těl. Takže si myslím, že jsme v podstatě zničili jednu rotu."
Celkově jsou ruské ztráty mnohem větší, podle posledních amerických odhadů je asi 120 000 mrtvých. Ale jeho armáda a populace je mnohem větší. Ukrajinští vojáci na frontové linii říkají, že schopnost Ruska absorbovat bolest se zdá být neomezená.
Ptám se plukovníka Oleksije, co říká rodinám padlých.
"Prosím jen o odpuštění, že jsem nezajistil dostatečné bezpečí. Možná jsem byl špatný velitel, špatně jsem plánoval. A děkuji jim za to, co pro tento boj obětovali."
Zdroj v angličtině ZDE
3174
Diskuse