Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Venezuelský diktátor se snaží zahájit válku proti Guyaně v Putinově stylu

27. 12. 2023

čas čtení 4 minuty

Nicolás Maduro není spokojen s obviněními z obchodu s drogami, terorismu, ekocidy a zločinů proti lidskosti a snaží se přidat na svůj seznam nové trofeje. Nyní chce vést útočnou válku proti malé sousední zemi Guyaně, píše Arturo McFields.

3. prosince Maduro zopakoval ruský vzorec, který v kontroverzním referendu v září 2022 stvrdil nezákonnou anexi čtyř regionů Ukrajiny. Venezuelský režim rovněž zinscenoval referendum o tom, zda převzít kontrolu nad guyanským regionem Essequibo – což byla zbabělá Madurova strategie, jak zakrýt své neúspěchy a nepopularitu.

Zatímco Guyana lpí na takzvaném pařížském arbitrážním nálezu z roku 1899, Venezuela hájí Ženevskou dohodu z roku 1966. To by se příliš nelišilo od územních sporů mezi ostatními zeměmi v regionu, až na to, že tyranie Venezuely chce spor vyřešit silou kulek, a ne respektováním mezinárodního práva.

Madurovým skutečným motivem je zbavit se kocoviny způsobené dominantním výkonem opoziční kandidátky Maríi Coriny Machadové v primárních volbách. Aby odvedl pozornost a přiměl veřejnost zapomenout na tento drtivý propad, tyran se nyní dovolává Cháveze a z ničeho nic volá po vlastenectví s touto územní ambicí. Maduro, kterého venezuelský lid nenávidí, nemá jinou možnost než vzkřísit méně nepopulárního Cháveze.

Maduro, který vyhrožuje a vyvolává záchvaty vzteku, aby zastrašil Guyanu, nevylučuje, že si půjde pro kořist. Guyana je bohatá na ropu, plyn a zlato. Ačkoliv Maduro nemá žádné zdroje a jistě postrádá odolnost k tomu, aby zinscenoval válku, jeho hrozby jsou vážné.

Kubánská diktatura, Madurův jediný dlouholetý přítel, mu řekla ne. Její pevné přátelství s Guyanou je dědictvím zesnulého tyrana Fidela Castra. Čína mezitím tvrdí, že válka není dobrá pro byznys. Brazílie, která sousedí s oběma zeměmi, vyzvala Madura, aby nepodnikal jednostranné kroky a místo toho se rozhodl pro diplomacii.

Putinova tyranie je jediná, která by mohla Madura podpořit. Obě země mají stínovou vojenskou spolupráci, aktivity v oblasti kybernetické bezpečnosti, špionáž a malou, ale nebezpečnou podporu žoldáků z Wagnerovy skupiny.

Ministr zahraničí Antony J. Blinken hovořil s guyanským prezidentem Dr. Mohamedem Irfaanem Alim, aby znovu potvrdil neochvějnou podporu USA suverenitě Guyany. Blinken zopakoval výzvu k mírovému řešení sporu a k tomu, aby všechny strany respektovaly rozhodčí nález z roku 1899, který určuje pozemní hranici mezi Venezuelou a Guyanou, pokud strany nedosáhnou nové dohody nebo dokud příslušný právní orgán nerozhodne jinak.

Blinken a prezident Ali také poukázali na nařízení Mezinárodního soudního dvora vydané 1. prosince, které vyzvalo strany, aby se zdržely jakýchkoli kroků, které by mohly spor zhoršit nebo prodloužit.

Maduro se však kromě územního zisku pokouší uměle nafouknout svou vlastní podporu tím, že podněcuje vlastenecký hněv a tlačenici kolem vlajky. Venezuelské válečné hry mohou být reálné, ale v každém případě mohou posloužit jako záminka k pozastavení voleb, zintenzivnění represí, umlčení církve a rozdrcení opozice soudy, vězením nebo vyhnanstvím.

Venezuelský režim, pokud uspěje, vytvoří v Americe nové ohnisko nerovnováhy a konfliktu. Otevře třetí frontu ve světě otřeseném válkou na Ukrajině a konfliktem v Gaze.

Rozhovory mezi Nicolásem Madurem a prezidentem Guyany Irfaanem Alím se ukázaly jako mnoho povyku pro nic. Nikdo nenabídl změnu postoje ani žádné konkrétní kroky k urovnání sporu. Nesmělým, ale nikoli bezvýznamným úspěchem byl závazek deeskalovat konfrontační rétoriku, ale budeme si muset počkat a uvidíme.

Za kouřovou clonou chavismu hrozí Madurova Venezuela válkou, která by otřásla bezpečností a prosperitou celého regionu. Latinská Amerika musí být i nadále zónou míru. Madurovi nesmí být dovoleno, aby z něj udělal další bojiště.

Zdroj v angličtině: ZDE