Mnoho povyku pro nic: "zpátečky" argentinského populistického prezidenta Javiera Milei a všeobecná neschopnost krajně pravicových politiků

20. 1. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut
30753
 
Jednou z nejčastějších charakteristik krajně pravicových populistických vůdců, kteří ovládli potlačené a primitivní mysli voličů prahnoucích po magických, nehumánních a jednoduchých řešeních složitých společenských problémů, je to, že umějí mluvit, ale neumějí udělat to, co slibují. Jsou to demagogové a nekompetentní lidé. Argentinský prezident Javier Milei, jehož výstřednosti by každého rozumného člověka vedly k tomu, že by ho považoval za klauna, kterého nelze brát vážně, je toho důkazem. Již couvl a zrušil téměř vše, co slíbil, že udělá. Jeho superhrdinská rétorika vyprchala a převládá nyní tzv. reálpolitika.


 
Pro začátek strávil kampaň tím, že neustále urážel brazilského prezidenta Lulu. Byl rozhodně proti tomu, aby s ním, jehož označuje za zkorumpovaného bývalého trestance, vůbec mluvil. Během svého tažení za hlasy voličů oznámil, že opustí Mercosur (obchodní a celní alianci i s aspekty podobnými Schengenské dohodě o volném pohybu osob mezi členskými zeměmi) a že odřízne velkou část dovozu z  obří sousední země, tedy z Brazílie.

To přitahuje hlasy voličů, protože Argentinci a Brazilci spolu soupeří nejen ve fotbale: Argentina se nedokáže smířit s tím, že není nejdůležitější zemí kontinentu. Argentinci, jejichž kultura v nich vyvolává falešný dojem, že jsou údajně "Evropany" Jižní Ameriky, zatímco Brazilci jsou vnímáni jako malé opičky, které vlastní obrovské území plné bohatství, a otevřeně jako tak označováni. Brazilská kultura v sobě nenese žádnou xenofobii, k cizincům se většinou chováme lépe než k našim krajanům, nicméně v jižnějších oblastech země panuje nepříjemný pocit z tzv. arogantního chování argentinských turistů, stejně jako z jejich menšího důrazu na dodržování osobní hygieny - a to ano, to je považováno za evropskou vlastnost... 

Co udělal Milei? Hned druhý den ve funkci začal mluvit s Lulou a pochvalně se vyjadřoval o nevyhnutelných a životně důležitých vztazích s Brazílií. Dokonce Lulu pochválil! Titulky novin toho dne hlásaly, že se lev proměnil v kotě. 

Během prvních dnů ve funkci poslal Milei do Kongresu dva důležité návrhy zákonů. Souhrnný zákon a text, který se stal známým jako "decretazo" neboli superdekret. Nyní vláda Javiera Mileiho poslala poslancům návrh na změnu tohoto "souhrnného zákona" - megazákona s 664 články, který se zabývá různými otázkami, včetně privatizace podniků a klauzule, která by argentinskému prezidentovi poskytla superpravomoce až do konce jeho funkčního období v prosinci 2027.

Pro Mileiovu vládu je to monumentální krok zpět, deset dní poté, co její mluvčí Manuel Adorni prohlásil, že prezidentův návrh zákona "není k jednání", tj. že nepřijme žádné změny jeho obsahu, protože je zásadní pro to, co politik slíbil. Mileiova vláda poslala pozměňovací návrhy ke 100 článkům. Ne půl tuctu, ale stovku. Jinými slovy, zahodila svůj plán a nahradila ho rozmělněnou verzí. Více toho samého, co dělaly všechny předchozí vlády.

Oproti původnímu znění je tu několik komplikací. Patří mezi ně následující:

- Původně Milei žádal "superpravomoce" (tzv. delegované pravomoce) na dva roky s možností prodloužení o další dva roky. Nyní žádá o jeden rok s možností dalšího prodloužení. Cílem tohoto nesmyslu je dát Mileiovi autokratické, monarchické pravomoce, což je snem a cílem všech krajně pravicových populistů na celém světě;

- Souhrnný zákon obsahuje článek, který nařizuje privatizaci státní ropné společnosti YPF. Společnost YPF byla nyní vyřazena ze seznamu společností, které mají být privatizovány. Ropná společnost byla třešničkou na dortu předpokládané budoucí privatizace. Nyní bude dort bez třešniček;

- V původním znění se za demonstraci považovalo každé shromáždění více než tří osob na veřejném prostranství. I tato část je z návrhu zákona vypuštěna. Je třeba poznamenat, že jde o pravidlo z dob vojenské diktatury, kdy si lidé nesměli povídat ani v rodinných skupinkách v parcích, protože by mohli být zatčeni. Další diktátorská a monarchistická touha, kterou má každý populista;

- Mezi novými návrhy je i garance financování kulturních autarkií, jako je Incaa (pro kino), na podporu hudby a pro knihovny. Jediným omezením je, že rozpočet na samotný provoz orgánu nesmí překročit 20 % celkového rozpočtu. Během kampaně Milei po vzoru svého vrstevníka Jaira Bolsonara slíbil zrušit ministerstvo kultury a ukončit veškeré dotace na umění. Populisté umění nenávidí. Milei však musel ustoupit a svá přání potrestat umělce za to, že to jsou zdravě šílení, a ne blázniví, destruktivní šílenci, jako jsou tito populisté, zmírnil.

Text, který byl zaslán poslancům, mění také aspekty týkající se otázek, jako je prodej majetku v argentinském zdravotním systému, který je podobný českému, pokud jde o volný a široký přístup; pak změny v politice "retenciones" (omezení a daně z vývozu) a další fiskální změny, přestože byly zásadní ve výpočtech, které Milei předložil během své kampaně pro uzdravení rozpočtových účtů země. 

K neúspěchům došlo také v oblasti změn politického systému: Milei chtěl změnit předběžné volby, které jsou v Argentině povinny uspořádat všechny strany. 

Kromě všeho ostatního "decretazo" neboli superdekret - jehož oficiální název zní Dekret o Nezbytnosti a Naléhavosti, tedy jakési provizorní opatření, které již vstoupilo v platnost - již narazil na překážku: soudci předběžně zrušili body týkající se reformy práce s odůvodněním, že tato záležitost nemůže být schválena v rámci mimořádného dekretu. Tuto otázku budou soudy ještě projednávat.

Tito zběsilí populističtí vůdci sužující planetu v čele s podvodníkem Donaldem Trumpem jsou jen oportunisté, kteří hrají roli dvorních šašků: mluví nahlas o tom, co je v království špatně, ale nejsou vybaveni potřebnými podmínkami, aby to změnili. Dvorní šašek říká pravdu o mocných, ale neumí vládnout. Je to prostě jen šašek.

3
Vytisknout
5411

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2024