"Cancel culture" - levice nebo pravice: pokrytectví dělej to, co říkám, ne to, co dělám
24. 1. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
8 minut
Jedním
z bodů, které krajně pravicoví populisté a jejich stoupenci nejčastěji
používají proti současnému levicovému identitářství, které je odtržené od
skutečných potíží společnosti, je to, že levičáci podporují kulturu "rušení"
neboli cancel culture, kdy jsou lidé náhle téměř lynčováni za to,
že vyjádřili určité názory nebo udělali určité věci, třeba i v dávné minulosti,
které neodpovídají nové hyperkorektní morálce. Ze strany pravice se však
jedná o čiré pokrytectví a o demagogii, protože ta je v tzv. cancel
culture ještě aktivnější.
Zatímco hlavně
mladší členové dnešní levice, kteří se zaměřují spíše na identitářství
než na ekonomické a sociální problémy, jež bývaly jejich platformou,
zaměřenou na potřeby nejchudších a pracujících obecně, hlídají chování a
slova, která považují za nepřijatelné, lidé z (americké) krajní pravice zakazují knihy,
zájmena, nekřesťanské náboženské chování nebo dokonce zakazují vysokoškolským
studentům vyjadřovat podporu Palestincům.
Ano,
zatímco populisté a jejich příznivci používají falešný narativ, že
levice omezuje svobody, protože radikálnější aktivisté trvají na správném
slovníku, který se prý má používat, nebo na cenzuře lidí, kteří vyjadřují
anticivilizační nebo antidemokratické myšlenky, oni sami tuto kulturu
rušení uplatňují mnohem aktivněji a účinněji.
Zatímco
radikálnější levice a zejména generace Z "zruší" člověka tím, že ho
odepíše ze sociálních sítí nebo požaduje jeho odstoupení, pravicoví
populisté používají zákony, aby všechny donutili řídit se jejich
světonázorem. Ve Spojených státech pravicoví guvernéři, jako je Ron
DeSantis z Floridy a několik dalších, prosazovali zákazy knih! V
polovině 21. století! Nemluvíme o půl tuctu knih s erotickým nebo
ideologickým obsahem, ale o tisících - tisících! - knihách, které
zahrnují i díla Shakespearova nebo klasiky americké literatury, jako je
Moby Dick, Bílá velryba!
Jak může dnešní zběsilá
pravice tvrdit, že levice omezuje svobodu projevu a podporuje cenzuru
zastaralého chování (sexistického, homofobního, rasistického,
xenofobního), a zároveň odstraňovat ze školních knihoven knihy, které
se zmiňují o otroctví?
S jakým nedostatkem zrcadla
obviňují pravičáci "librální" neboli tzv. "woke" levici (výraz, který ve
Spojených státech a dalších zemích znamená něco podobného, čemu Češi
říkají havlismus nebo kultura pražské kavárny), že špiní obraz lidí,
kteří říkají sexistické nebo homofobní, rasistické či xenofobní věci, a
zároveň volají po hlavách studentů z Harvardu za to, že uplatňují své
právo na svobodu názoru ve prospěch Palestinců?
Kde
je logika v tom obviňovat levici, že požaduje cenzuru profilů na sociálních
sítích, které šíří antidemokratické a fašistické myšlenky, pokud zároveň
pravice cche zakázat učitelům a studentům, aby se sami rozhodovali,
jaká zájmena budou používat při oslovování transgenderových osob?
Několik amerických států jednoduše zakázalo učitelům a studentům
používat tzv. neutrální jazyk, i kdyby chtěli. Co může být více
protipravicové než omezování individuálního práva každého na osobní
volbu?
Jak může být pravicové zakazovat
muslimkám nosit jejich tradiční oděv? Opravdová pravice se hlásí k tomu,
že usiluje o stát, který zasahuje do individuálních životů lidí jen v
případech krajní nutnosti. (V Brazílii by byli zatčeni Češi, kdyby
praktikovali ten nudismus, který je tak běžný na jejich říčních plážích a
veřejných koupalištích).
Být
pravicový by mělo znamenat být zastáncem fiskálního konzervatismu (snaha
utrácet méně, než se vybere, vybírat málo daní, neregulovat ekonomické
vztahy) a svobody jednotlivce. Zakazovat dospělým lidem užívat
látky nebo produkty, které jim přinášejí potěšení (konopí, drogy
obecně), není vůbec pravicové, protože to nerespektuje toto právo na
svobodu dospělých lidí dělat si, co chtějí, pokud to nemá vliv na
ostatní lidi (zákaz určitých činností, jako je řízení automobilů pod
vlivem látek, ano, ale ne úplný a všeobecný zákaz konzumace a
komercionalizace těchto látek).
Vůbec
pravicové není ani zasahování do milostných a sexuálních vztahů
dospělých lidí. Zákaz kodifikace svazků mezi dospělými je v rozporu s
právem jednotlivce na osobní svobodu chování a projevu. Zakazovat, aby
tito dospělí byli dětmi vnímáni nebo prezentováni jako normální součást
společnosti, je také zcela proti skutečným pravicovým zásadám. Zákaz
rodičům rozhodovat o tom, zda jejich děti mohou nebo mají podstoupit
léčbu indikovanou a odsouhlasenou lékaři, je zcela protichůdný tomu, co
znamená být skutečně pravicový. Chtít, aby autokratičtí vůdci
rozhodovali o životech druhých, není pravicové.
Současná
pravice by se tedy měla přejmenovat. Stejně jako levice. Tato dualita
skončila v minulém století. To, co máme dnes, je monarchistické hnutí
(voliči populistů, jako jsou Trump a Orbán, chtějí, aby jejich vůdci
vládli jako despotové), antidemokratické, xenofobní, sexistické a
homofobní (zejména transfobní), na jedné straně převlečené za pravici, a
na druhé straně je falešná levice, která se ve skutečnosti stala
identitárním fašistickým hnutím, jež bez šance na obranu likviduje
každého, kdo se odchyluje od jejího zaměření na znevýhodněné menšiny.
Obě
strany zapomněly na reálný svět, na každodenní potřeby jednotlivců, a
zaměřily se na vzájemnou diskriminaci chování. Už se nebavíme o tom, jak
zlepšit ekonomiku, zdravotnictví, vzdělání nebo bezpečnost, ale pouze o
tom, jaké chování by mělo být obyvatelstvu dovoleno. Jaký druh člověka
je platný. Který morální kodex je jediný, který má být akceptován.
Jsme
svědky rozkladu dvou extrémních proudů. Lidé ze středu jsou uprostřed
tohoto kruhu a trpí důsledky utopického radikalismu obou stran.
Pokud
se historie opakuje, pak již opouštíme obdobu 30. let 20. století a
vstupujeme do 40. let - takže do války. Co bude následovat?
Problém
je v tom, že ultrakonzervatismus, který v té době po celé planetě
zastávali Hitler, Mussolini, Franco a jim podobní (dokonce i Franklin D.
Roosevelt, protože ten vládl autokraticky a populisticky a donekonečna
se nechával znovu volit, a to doslova až do své smrti) - který byl
reakcí na libertariánství poválečných dvacátých
minulého století, zvítězil, i když nacisté a fašisté válku prohráli.
Místo svobody ženského chování, oblékání a sexuálního jednání, která
přišla do módy po skončení první světové války, jsme totiž po druhé
světové válce byli svědky návratu k tradičním ženským rolím a vzniku
rigidního a ortodoxního kodexu společenského chování, jehož příkladem
byla americká kultura života na předměstí v 50. letech.
Teprve
v šedesátých letech se znovu objevila rebelie a svoboda. Je tedy docela
dobře možné, že v tomto souboji mezi zlem bez empatie a extrémem s
přehnanou empatií může zvítězit první skupina, jak se zdá naznačovat
pravděpodobné a blížící se znovuzvolení Donalda Trumpa, stejně jako
oživení ANO Andreje Babiše, vítězství Javiera Milei v Argentině a
zběsilí pravicoví vůdci dokonce i ve skandinávských zemích, které bývaly
baštou kultivované levice.
Lze se domnívat,
že svět se ještě více obrátí vzhůru nohama a dočkáme se konce sociálních
jistot, drastického omezení státní pomoci méně majetným a omezení
svobody chování pro neheterosexuály.
Budeme
muset počkat další desetiletí, než destruktivní účinky akcí krajní
pravice prokáží demontáž civilizované společenské továrny, aby reakce
nových generací mohla znovu vzbudit důvěru, že demokracie je
nejdokonalejší nedokonalý systém, jaký existuje, a že autokratické
alternativy, které nabízejí zkratky k řešení neřešitelných problémů,
jsou podvody jako zázračné toniky z amerického Starého západu.
6078
Diskuse