O tzv. rusácích a srpnu 1968
21. 8. 2024 / Boris Cvek
Co bych z toho vypíchl, je role vůdců Polska a NDR, ba i Maďarska v přesvědčování Brežněva, aby k invazi došlo. Mezi sovětskými komunisty byl největší tlak na to, aby se invaze uskutečnila, veden z Ukrajiny. Všichni tito se báli, že by se pražské jaro mohlo přelít do jejich zemí. Brežněv se dokonce snažil najít mezi těmito jestřáby a československými komunisty nějaký kompromis. Kdyby bylo na neruských jestřábech, Dubček by skončil hned po invazi (což by paradoxně bylo asi pro něj i pro celou zemi lepší).
Problém nebyl „rusácích“, problém byl v povaze toho režimu bez ohledu na národnost dotyčných. A jak z debaty dobře vyplývá, měli bychom se přestat fixovat na dějiny jako něco, co se nám děje jako pasivním obětem. Okupanti jsou jen součástí mnohem složitější mozaiky příčin a následků než nějaký dějinný deus ex machina, který nám tak strašně ublížil.
Z hlediska naší aktuální situace je podle mě srpen 1968 jasným připomenutím, že pro nás jako aktivní tvůrce vlastních dějin je zcela rozhodující zbavit se mýtů o jakési nikdy neexistující suverenitě a snažit se co nejvíce o integraci Evropské unie do federálního státu. Dokud se něco takového nestane, srpen 1968 nebo v aktuální verzi únor 2022 budou stále reálnější hrozbou. Ostatně Slovensko a Maďarsko už Putin sežral dokonce bez boje.
A ještě jedna pro mě zajímavá věc: Jak se vlastně lidé během tzv. obrodného procesu stavěli k tomu, co se stalo v Maďarsku v roce 1956? Nomenklaturní komunisté prý měli rok 1956 stále na mysli jako odstrašující příklad, naopak veřejnost, kupříkladu spisovatelé, se místo toho soustředila na současná témata, jak změnit společnost k lepšímu.
Diskuse