Prezident republiky nezklamal

22. 8. 2024

Jaká je asi příčina prezidentova opakovaného vystupování u této příležitosti? Nebude to jen dychtivost dobře metoucího nového koštěte, vždyť – není třeba do omrzení omílat prezidentovy postoje za minulého režimu – toto angažmá vyvolává odpor i u části Pavlových stoupenců. Při hledání motivů můžeme jistě vyloučit onu u mnohých politiků nutkavou potřebu „být vidět“, třeba za každou cenu, o to se ale státník s více než padesátiprocentní podporou starat nemusí. V úvahu patrně nepřichází např. ani záměrné přibližování se zemanovskému stylu dráždění názorových protichůdců či konspirační představa, že se tím snaží od čehosi odvést pozornost…

Tak seriózněji. Petr Pavel přirozeně ctí vážnost svého úřadu, to je zřejmé, a věří, že se sluší památku srpnových událostí a jejich obětí svým veřejně deklarovaným respektem zvýraznit. Je jistě přesvědčen, že tradice prezidentského projevu u slavnostních příležitostí celospolečenského významu je u nás velmi silná a jeho absence by měla rušivý charakter. Nutno ale poznamenat, že prezidentův předchůdce omezil srpnová vystoupení na minimum, ani padesáté výročí invaze ho nepřitáhlo (lze s úspěchem spekulovat, jaké ohledy mu v tom bránily) – a svět se nerozviklal o nic víc. Vždyť u srpnového mikrofonu je koneckonců dostatek jiných řečníků na nejvyšší úrovni. Svými projevy generál zcela jistě zdůrazňuje svůj protiruský postoj v souvislosti s válkou na Ukrajině, je zde příležitost ho verbalizovat a navíc současně nepřímo i vyztužit muniční iniciativu. Neustupovat tlaku, dokazovat soudržnost postojů, nevšímat si hafanů poštěkávajících na velebnou karavanu, i to mohou být další podněty. Možná došel k závěru, že přestat s vystoupeními by bylo přiznání, jak je to vše pro něj citlivé osobní téma, i přiznání chyby, kterou si nenechal rozmluvit, a nevzrušené řečnění je jakýmsi přebíjením kritických hlasů, včetně vlastních pochybností o účasti.

Může to být tak, může to být úplně jinak, prezident své důvody zná, my se můžeme jen domnívat. Podstatné je však to, že Pavlovo expozé není vhodné. Předlistopadové působení lze pochopit, prominout, omluvit, ale nikoliv zapomenout. Mimo jiné i proto, že účastníci a pamětníci srpnových dramat, jejich oběti a příbuzní či blízcí jsou stále mezi námi. Jedná se navíc i o výročí krvavých demonstrací v srpnu 1969, kde aktivně zasahovala i ČSLA. Stigma smazat nelze, je ale přirozené ho nepřipomínat. Petr Pavel si za nijak dlouhou dobu působení v prezidentském úřadě, nehledě na některé problematické kroky, lidsky získal většinu občanů. Jeho agenda je rozsáhlá, vyjíždí do regionů, není přehlížený v zahraničí. Je to sympatický, klidný muž, vitální charismatik, je protikladem k rozšafnému všeználkovství, žoviálnímu strejcování, odtažitému akademismu, jak je známe odjinud. Proto ještě jednou: vůbec nepotřebuje stát u každého řečnického pultíku. Kéž by jeho příští letní dovolená vyšla na druhou polovinu žhavého srpna!

Jan Jirásko