Nyní je to jasné: Netanjahu dává přednost rukojmím v pytlích na mrtvoly před riskováním vlastního politického života

21. 8. 2024

 

V prosinci loňského roku Hamás na poslední chvíli, během realizace první dohody o rukojmích, v její poslední den, odstoupil od dohody s Izraelem. Místo aby vrátil více žen, včetně některých mladých, které byly uneseny na hudebním festivalu Nova, jak se zavázal, chtěl dohodu změnit a propustit několik starších rukojmích (z nichž některá těla byla vyzvednuta teď v úterý) a také několik těl. Izraelští představitelé to odmítli v obavě, že by se tím ztratila možnost vrátit mladší ženy. Jednání ztroskotala a od té doby nebyla žádná rukojmí na základě dohody vrácena. Toto rozhodnutí dodnes vyvolává ostré spory v politických i vojenských kruzích.

Nebyla to však jediná promarněná příležitost. Od začátku letošního roku se zprostředkovatelé opakovaně pokoušeli dosáhnout dohody. Svou roli v tom, že se ji nepodařilo dosáhnout, sehrála nepoddajnost premiéra Benjamina Netanjahua a také tvrdohlavost Hamásu. Od poslední dohody do současnosti zemřelo v zajetí Hamásu nejméně 14 rukojmích. Není překvapením, že rodiny vyzvednutých mrtvých rukojmích v úterý Netanjahuovi nevyjádřily žádný zvláštní vděk.

Naopak, zatímco děkovaly obrannému establishmentu, mnozí měli pro premiéra jízlivou kritiku. Vyčítali mu, že jejich blízké opustil hned dvakrát: jednou, když byli uneseni 7. října, a podruhé, když je nechal zemřít v zajetí několik měsíců po únosu.

Je zřejmé, že obyvatelé obcí podél hranice s Gazou ztratili veškerou trpělivost s taktikou a výmluvami členů koalice, z nichž mnozí vyjádřili soustrast ze svých dovolených v zámoří.

Diplomacie mrtvých koček

Nelze nijak zastřít skutečnost, že vyzvednutí těl rukojmích při vojenské operaci je výsledek, který vláda preferuje. Takový výsledek nevyžaduje žádné ústupky a mrtví rukojmí nemohou vyprávět, co se s nimi dělo během jejich zajetí a jak je stát po masakru opustil.

Netanjahu nemá problém riskovat životy vojáků IDF se souhlasem vysokých představitelů obrany, aby se těla dostala zpět k pohřbení do Izraele. Naproti tomu se zdá, že není ochoten riskovat, byť jen minimálně, své politické postavení v dohodě, která by ho zavazovala k propuštění velkého počtu palestinských vězňů, doprovázené urychleným stažením z většiny oblastí, které nyní armáda v pásmu Gazy drží.

V posledních dnech jeho spolupracovníci každých několik hodin vypouštěli do médií protichůdné zprávy. S fanfárami začínalo televizní vysílání, které popisovalo údajně blížící se dohodu, přičemž zpravodajové byli informováni o tom, že Netanjahu našel způsob, jak si udržet radikálně pravicové koaliční partnery navzdory svému záměru uzavřít dohodu. Naproti tomu unikly podrobnosti popisující nesplnitelné požadavky Hamásu.

Tento příběh skončil, jak se zdá, tím, co bylo zveřejněno po Netanjahuově poledním setkání se dvěma pravicovými fóry složenými z pozůstalých rodin a rodičů některých rukojmích. Netanjahuův úřad tyto skupiny povzbuzoval téměř od prvního dne války ve snaze narušit protesty proti jeho politice.

Na setkání s nimi Netanjahu trval na tom, že Izrael neustoupí z kontroly nad filadelfskou trasou podél hranice mezi Gazou a Egyptem ani nad koridorem Netzarim, který protíná pásmo Gazy, a dodal, že Izrael v každém případě obnoví boj po první fázi dohody, tedy po 42 dnech. Jeho slova vyzněla jako další záměrné zmaření snahy zprostředkovatelů o dosažení dohody. Netanjahu tím ve skutečnosti vyslal signál vůdci Hamásu Jahjovi Sinvarovi, aby neztrácel čas. Žádná dohoda se konat nebude.

Stalo se tak poté, co Hamás odmítl aktualizovaný americký návrh s argumentem (ne zcela bezdůvodným), že USA se staly pružnějšími při plnění izraelských požadavků. Je možné, že Sinvar nemá zájem na dosažení pokroku v této chvíli, kdy existuje možnost, že Írán a Hizballáh uskuteční svůj odvetný útok proti Izraeli, což by mohlo vyvolat regionální válku, v niž doufal, když poprvé plánoval masivní teroristický útok proti Izraeli.

Bývalý vysoký úředník americké administrativy, který má s diplomatickými jednáními na Blízkém východě desítky let zkušeností, tento týden vzpomínal, jak James Baker, ministr zahraničí za George Bushe staršího, označoval taková jednání za „diplomacii mrtvé kočky“. Někdy, říkal Baker, není cílem vyjednávání dosáhnout dohody, ale zatlačit vinu, mrtvou kočku, na práh svého soupeře.