Bude Harrisová pokračovat v Bidenových zahraničněpolitických chybách?

30. 8. 2024

čas čtení 5 minut
Pokud se Kamala Harrisová za pět měsíců stane prezidentkou, první výzvou, které bude pravděpodobně čelit jako vrchní velitelka, je rostoucí nebezpečí ze strany nejméně čtyř deklarovaných nepřátel v zahraničí – těch, kteří nejenže otevřeně inzerují své nepřátelské záměry vůči Západu, ale také koordinují své akce proti Americe, upozorňuje Joseph Bosco.

Během svého projevu na Národním sjezdu Demokratické strany se Harrisová pustila do nejkontroverznějšího tématu své strany: izraelsko-palestinského konfliktu.

"Dovolte mi, abych se vyjádřila jasně," řekla. "Vždy budu hájit právo Izraele bránit se a vždy zajistím, aby Izrael měl schopnost se bránit... Zároveň to, co se stalo v Gaze za posledních 10 měsíců, je zničující... Prezident Biden a já pracujeme na ukončení této války tak, aby byl Izrael v bezpečí, rukojmí byli propuštěni, utrpení v Gaze skončilo a palestinský lid si mohl uvědomit své právo na důstojnost, bezpečnost, svobodu a sebeurčení."

A přestože Harrisová hovořila o sponzorských silách stojících za útoky proti Izraeli a proti Americe – "Nikdy nebudu váhat podniknout jakoukoli akci, která je nezbytná k obraně našich sil a našich zájmů proti Íránu a Íránem podporovaným teroristům" – nezmínila se o sílící hrozbě Íránu jako jaderné mocnosti, což Biden řekl, že USA nedovolí. Přesto americké a izraelské zpravodajské služby naznačují, že Teherán je na pokraji toho, aby se tak stalo v posledních dnech Bidenova funkčního období.

Harrisová se také vyjádřila k další válce, mezi Ruskem a Ukrajinou, kde USA dodávají Ukrajině obranné zbraně, ale nejsou přímo zapojeny do žádné kinetické akce, včetně bezletové zóny nad Ukrajinou. To proto, že Biden prohlásil: "Tomu se říká 3. světová válka."

Viceprezidentka popsala své vlastní zapojení do této záležitosti. "Pět dní před tím, než Rusko zaútočilo na Ukrajinu, jsem se setkala s prezidentem Zelenským, abych ho varovala před ruským plánem na invazi. Pomohla jsem zmobilizovat globální reakci – více než 50 zemí – na obranu proti Putinově agresi."

Její zpráva však zamlčela jedno z hlavních zahraničněpolitických selhání administrativy Bidena a Harrisové: Její neschopnost a/nebo neochotu postavit se Vladimiru Putinovi a invazi na prvním místě odstrašit. Jednalo se o přirozené pokračování pasivního přístupu Obamovy a Bidenovy administrativy k Putinově první agresi na Ukrajině v roce 2014, kdy bylo Rusku umožněno nerušeně obsadit východní Ukrajinu a Krym. Tento postoj byl zase v souladu s ujištěním Baracka Obamy Putinovi v roce 2012, že po svém znovuzvolení "bude flexibilnější".

Jako Bidenova úřadující viceprezidentka nemá Harrisová žádnou volnost k tomu, aby oznámila svůj záměr, pokud by k tomu měla sklony, být vůči Ukrajině "flexibilnější" tím, že poskytne účinnější zbraně nebo odstraní vysilující omezení jejich použití. Vpád Ukrajiny do Ruska tento měsíc odhaluje bázlivost přístupu Obamu-Bidena-Harrisové k národní bezpečnosti, který umožnil, aby obavy z eskalace paralyzovaly americkou politiku.

Nejmocnějším a nejnebezpečnějším protivníkem, kterému bude příští administrativa čelit, je komunistická Čína. Si Ťin-pching sleduje válku na Ukrajině a dozvídá se věci o reakci administrativy na protizápadní agresi, které budou užitečné v jeho plánu na postup proti Tchaj-wanu.

Harrisová na sjezdu řekla: "Jako prezidentka budu pevně stát za Ukrajinou a našimi spojenci v NATO." Za Bidena však tento závazek neuvažoval o vyhnání Ruska z celého ukrajinského území. Aplikováním amerického uvažování o Ukrajině na tchajwanský scénář by Si mohl docela dobře věřit, že pokud by Čína provedla bleskové obsazení tchajwanského ostrova – řekněme Ťin-men (Quemoy) – Harrisové a Walzova administrativa by raději s tím prostě žila, než aby riskovala vyvolání velké války s jaderně vyzbrojenou Čínou.

Harrisová neměla co říci k Tchaj-wanu a pouze letmou zmínku o Číně, když prohlásila, že "zajistí, abychom vedli svět do budoucnosti v oblasti vesmíru a umělé inteligence. Aby Amerika, nikoli Čína, vyhrála soutěž pro 21. století a abychom posílili, nikoli se vzdali, našeho globálního vedení."

Pokud Harrisová vyhraje, bude mít příležitost udělat něco, k čemu žádný prezident neměl odvahu ani předvídavost: Vydat formální, důvěryhodné prohlášení o závazku bránit Tchaj-wan, čímž by ukončila nebezpečnou americkou politiku strategické dvojznačnosti.

Pokud jde o čtvrtého člena protizápadní osy, Severní Koreu, Harrisová využila příležitosti k tomu, aby se pustila do svého oponenta: "Nebudu se podbízet tyranům a diktátorům, jako je Kim Čong-un, kteří fandí Trumpovi. Protože vědí, že je snadné s ním manipulovat lichocením a laskavostmi. Vědí, že Trump nebude volat autokraty k odpovědnosti – protože on sám chce být autokratem."

V tom spočívají depresivní alternativy národní bezpečnosti, kterým američtí voliči stále čelí, i když Biden už není v obraze: Slabá, duchu doby podléhající administrativa Harrisové-Walze nebo otevřeně izolacionistický, proautoritářský tým Trump-Vance.

Jak ve své kampani často říkávala Nikki Haleyová: "Máme zemi, kterou musíme zachránit." Ještě není pozdě na to, aby důvěryhodný konzervativní republikán vystoupil a zachránil zemi.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3362

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2024