Příští Putinův puč

30. 8. 2024

čas čtení 8 minut
Volby ve třech východoněmeckých spolkových zemích pravděpodobně přinesou strany přátelské k Rusku, což Kremlu opět poskytne opěrný bod, píše Matthew Karnitschnig.

Vladimir Putin se možná rozčiluje nad překvapivým vpádem Ukrajiny do ruské Kurské oblasti, ale tento víkend bude pravděpodobně oslavovat územní zisky dále na západě – v Německu.

Rusku nakloněné strany ve třech východoněmeckých spolkových zemích – Braniborsku, Sasku a Durynsku – jsou připraveny dosáhnout výrazného zisku v zářijových regionálních volbách, z nichž dvoje jsou naplánovány na neděli.

Proruská Alternativa pro Německo (AfD) má velkou šanci skončit na prvním místě ve všech třech státech, a nedávno vytvořená levicová Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW) je na vzestupu. Moskva má šanci znovu získat silnou základnu v širokém pásu bývalého východního Německa, regionu, kterému dominovala po desetiletí během studené války.

Pokud se předpovědi potvrdí u volebních uren, výsledky nutně vyvolají v Německu hlubokou úzkost. Extremistický sesuv by odhalil, do jaké míry selhaly snahy německého politického establishmentu o nápravu rozdělení země na východ a západ, a otřásl by již tak vratkou berlínskou tripartitní koalicí v základech.

Převrat by také znamenal osobní vítězství pro Putina: Ruský vůdce si v 80. letech v Drážďanech vylámal zuby jako špión KGB, což v něm zanechalo trvalou fascinaci vším německým prostorem. Jeden životopisec ho dokonce jednou nazval "Němcem v Kremlu".

Sečteno a podtrženo, strany přátelské k Moskvě, které se pohybují na krajní pravici i levici politického spektra, by podle posledních průzkumů měly získat nejméně 50 % hlasů ve všech regionech. V jedné spolkové zemi, Durynsku, by strany měly získat až 65 %, přičemž AfD skončí na prvním místě s asi 30 %.

Ačkoli ne všechny strany jsou tak otevřeně proruské jako AfD, sdílejí společné dva narativy prosazované krajní pravicí: Že NATO sdílí vinu za válku na Ukrajině a že mírové řešení by bylo možné, kdyby to Západ myslel s diplomacií vážně.

Hlavní německé vládní strany na celostátní úrovni – sociální demokraté (SPD), Zelení a Svobodní demokraté (FDP) – byly odsunuty do pozice kandidátů, přičemž průzkumy předpovídají kumulativní výsledek asi 12 % v Sasku a Durynsku a 27 % v Braniborsku. I když zahrneme největší německou centristickou sílu, konzervativní Křesťanské demokraty (CDU), kombinovaný podíl mainstreamových stran nepřesahuje 50 %.

To je mimořádný úpadek pro centristické strany, které od sjednocení Německa formovaly politický život ve východním Německu. Na počátku 90. let západoněmecké síly establishmentu účinně kolonizovaly východ a vyslaly své vlastní politické veterány, aby řídili Sasko a další státy. Dokonce i dnes pochází ze Západu více než 40 % nejvyšší politické třídy ve východních německých spolkových zemích.

Rychlý vzestup AfD a dalších populistických stran na východě naznačuje, že tento přístup selhal. Jak Zelení, tak FDP, nejmenší ze tří stran v německé národní koalici, čelí podle nedávných průzkumů možnosti, že vypadnou ze všech tří zemských parlamentů. Aby strany získaly křesla, musí získat alespoň 5 % hlasů.

"Demokratické strany – SPD, CDU a dokonce i Zelení – se nikdy nedokázaly etablovat na východě stejným způsobem jako na západě, a to samozřejmě usnadňuje straně jako AfD proklouznout a využít nestálejšího elektorátu," říká Johannes Kieß, sociolog na univerzitě v Lipsku.

I když sjednocení zásadně transformovalo ekonomiku bývalého východního Německa a zvýšilo životní úroveň na úroveň nepředstavitelnou za komunismu, rozhořčení nad faktickým převzetím země Západem zůstává hmatatelné v mnoha koutech. Od znovusjednocení ztratil region 15 % své populace, protože mnoho bývalých východních Němců, zejména žen, se přestěhovalo na západ.

Frustrace z takového vývoje je často zesilována národními politiky, kteří k regionu, který je dnes co do počtu obyvatel jen pětinový ve srovnání s bývalým Západním Německem, přistupují jako k "tomu druhému".

"Člověk musí vysvětlovat věci trochu více na Východě než na Západě, ale já to dělám rád a rád tam jezdím," řekl v květnu v rozhovoru vůdce CDU Friedrich Merz s odkazem na tvrdý postoj své strany k Rusku.

V té době Merz řekl, že usiluje o první místo ve všech třech státech, ale to je nyní pravděpodobně mimo dosah. Dokonce i v Sasku, kde CDU podle všeho vedla s malým náskokem, vede AfD v některých nedávných průzkumech.

Ačkoli Merzova strana v této zemi zůstává konkurenceschopná, možná se jí to podařilo jen proto, že zemský premiér CDU Michael Kretschmer je proti utrácení miliard na vojenskou pomoc Ukrajině a z prosazování mírových rozhovorů mezi Moskvou a Kyjevem učinil ústřední bod své kampaně.

Kretschmer také v roce 2021 navštívil Moskvu a pozval Putina na návštěvu Drážďan, kde byl ruský vůdce umístěn po pádu Berlínské zdi.

"Bylo by mi velkou ctí, Vaše Excelence, přivítat vás v Sasku," řekl tehdy Kretschmer Putinovi.

Desetiletí protizápadní propagandy

To, že dokonce i přední německý konzervativec z hlavního proudu na východě byl ochoten poklonkovat Putinovi, podtrhuje míru, do jaké se ruské narativy v regionu uchytily. I když většina Němců na Východě nemá o Putinovi žádné iluze, obyvatelstvo ještě musí překonat desetiletí protizápadní propagandy. Pro mnohé není Moskva o nic horší než Washington, který populističtí politici obviňují z činnosti v zákulisí, aby sledoval své vlastní cíle na Ukrajině.

"USA jsou supervelmocí v úpadku, která bojuje o zachování své globální hegemonie," řekla minulý měsíc Sahra Wagenknechtová, levicová buřička, která vede stejnojmennou BSW.

Levicoví politici na východě jsou z větší části soustředěni v BSW a ve straně Levice, nástupci bývalé východoněmecké komunistické strany, a jsou méně proputinovští než míroví.

"Potřebujeme evropský mírový řád, který zahrnuje Rusko," řekl tento měsíc Bodo Ramelow, současný premiér Durynska a jeden z nejkritičtějších hlasů vůči Rusku v Levicové straně. "Všechny zúčastněné země by se měly dohodnout na paktu o neútočení a vytvořit společenství obrany."

Kritici odmítají takové výzvy levice jako naivní. Tlak na Západ, aby ukončil dodávky zbraní, a zároveň výzvy Ukrajině, aby pozastavila boj a postoupila území, v konečném důsledku hrají do rukou Moskvy a legitimizují její invazi na Ukrajinu, říkají.

Větší hrozbou však zůstává AfD, která by vyvolala politické zemětřesení, které by mělo dozvuk daleko za hranicemi Německa, pokud by strana vyhrála ve všech třech spolkových zemích. Což je vyhlídka, o které někteří říkají, že je pravděpodobnější po útoku nožem v Solingenu z minulého týdne, který údajně spáchal Syřan s podezřením z napojení na Islámský stát.

Vazby AfD na Moskvu jsou dobře zdokumentovány. Před červnovými volbami do Evropského parlamentu odhalily německé úřady to, co označují za ruské vlivové operace, do nichž byl zapojen jeden z hlavních kandidátů AfD. I tak strana skončila druhá s 16 % a obzvláště dobře si vedla na východě.

Mnoho vysoce postavených postav AfD neskrývá svou spřízněnost s Putinovým autoritářským režimem.

Björn Höcke, vůdce AfD v Durynsku, kterého mnozí považují za duchovního otce strany, řekl, že pokud se někdy stane německým kancléřem, jeho první cesta povede do Moskvy.

Pokud by se to někdy stalo, což je více než jen běh na dlouhou trať, je pravděpodobnější, že Putin by ho navštívil jako první.

Než se vztahy mezi Moskvou a Berlínem zhoršily, byl Putin častým návštěvníkem Německa – včetně svého bývalého působiště na východě.

"Budu upřímný, přijíždím do Drážďan se zvláštním pocitem," řekl publiku během návštěvy města v roce 2009, kde převzal Řád svatého Jiří, ocenění pro významné osobnosti, které "bojují za dobro ve světě".

"Je to bezpochyby jedno z center evropské kultury, město s bohatou historií a svým zvláštním kouzlem," řekl Putin.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3492

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2024