11. 10. 2024
Byl to velký třesk, izraelské cílené zabití vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha minulý týden. A reakce na jeho smrt nemohly být rozmanitější.
Mnozí v Izraeli, Íránu a Libanonu, kteří byli po desetiletí drženi jako rukojmí nebo napadáni raketovou palbou Hizballáhu a mulláhů, se radovali; sami mulláhové složili přísahu pomsty; a evropští ministři zahraničí se přidali s očekávaně zdrženlivými reakcemi, které by někteří mohli označit za naivní.
Například německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, která například vytáhla stejný transparent jako její protějšky ve Francii a Velké Británii, řekla, že zabití Nasralláha "hrozí destabilizací pro celý Libanon", což "v žádném případě není v bezpečnostním zájmu Izraele".
Faktem je, že po Nasralláhově smrti se evropští lídři musí probudit a uvědomit si hrozbu, kterou Írán představuje pro bezpečnost kontinentu, a zeptat se, zda tento úspěšný útok proti Hizballáhu nemohl také vytvořit příležitosti k zatlačení nebezpečného režimu v Teheránu.
Pod vládou Hizballáhu se Libanon změnil z prosperujícího ve zkrachovalý stát. Ale s tím, jak Nasralláh a velká část vedení Hizballáhu odešli, je tu příležitost pro to, co zbylo z libanonské vlády a armády, aby znovu upevnili kontrolu a znovu vybudovali fungující stát – ve prospěch lidu Libanonu, nikoli Íránu.
Jak Berlín, tak Brusel dlouho odmítaly uvěřit, že Írán provádí politiku agrese na Středním východě a že podporuje teroristické organizace jako Hamás a Hizballáh, které byly schopny po desetiletí nerušeně operovat v Evropě. Ale nyní tvůrcům politiky bloku pomalu svítá, že aktivity íránského režimu představují globální hrozbu – včetně Evropy.
Již dávno mělo být jasné, že Islámská republika praktikuje státní terorismus. A že takový stát nemůže být partnerem v boji proti džihádismu – konec konců, každý, kdo prodává rakety a bezpilotní letouny Rusku a vyzbrojuje Hizballáh, Hamás a Húsie, není garantem stability a bezpečnosti.
Přesto evropští politici do značné míry ignorovali, a tudíž trivializovali íránské pokusy o útoky na židovské instituce, izraelská velvyslanectví a evropské cíle. Íránské revoluční gardy (IRGC) byly odpovědné za nejméně 11 pokusů o útoky v Evropě mezi červnem 2018 a červnem 2024, což jasně ukazuje, že Teherán považuje Evropu za jedno z bojišť ve svém konfliktu s Izraelem a Západem a zachází tak daleko, že k dosažení svých cílů spolupracuje s organizovaným zločinem.
Naštěstí v posledních letech Brusel souhlasil se sankcemi EU – ale dosáhly toho jen málo. Evropská varování vůči Teheránu často vyznívají naprázdno. Na režim to neudělalo dojem a každý to ví.
Ale není to jen nedostatek odhodlání, co charakterizuje politiku EU vůči Íránu – je tu i špatná optika. Jak mohl vysoký představitel EU pro zahraniční věci Josep Borrell – který k úlevě mnohých brzy opustí úřad – vyslat do Teheránu vysokého představitele své Evropské služby pro vnější činnost, aby se zúčastnil inaugurace nového íránského prezidenta? A jak mohl tento vyslanec pózovat pro skupinovou fotografii s vůdci Tálibánu, Hamásu a dalších teroristických skupin?
Jednoduše řečeno, íránská politika EU byla až dosud neefektivní a vážně chybná – a nyní to můžeme vidět v Arménii.
Dne 9. září přijel do Arménie odstupující místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas na jednání o zjednodušení vízového režimu, protože země zvažuje možnost vstupu do EU. Během návštěvy Schinas vyjádřil naději, že dialog umožní usnadnit arménským občanům bezvízový styk s blokem.
Samozřejmě, pokud by se Arménie posunula směrem k EU a Západu a pryč od Ruska a Íránu, bylo by to jistě vítáno. Byl by však takový krok závažný, nebo by byl ve skutečnosti motivován něčím jiným? Existují určité důkazy, které naznačují to druhé.
Arménie je země, která zůstává závislá na Rusku. Moskva má stále na jejím území rozmístěné vojáky a pohraniční stráž a kontroluje zemi politicky, vojensky a ekonomicky – což znamená, že Jerevan musí brát v úvahu svého severního souseda. Kromě toho se Írán také aktivně angažuje v Arménii, přičemž velvyslanec Mehdi Sobhani nedávno oznámil, že Islámská republika plánuje s touto zemí spolupracovat ve výši přibližně 3 miliard eur.
Jako bývalý íránský velvyslanec v Sýrii není Sobhani v regionu žádným nováčkem. Zástupci Teheránu v Damašku obvykle nejsou tradiční diplomaté, ale důstojníci IRGC, kteří koordinují aktivity Teheránu s Hizballáhem a Asadovým režimem. A vysláním Sobhaniho do Arménie Islámské revoluční gardy sledují jasný strategický cíl. (Jen pro připomenutí, IRGC jsou na seznamu teroristických organizací USA, Kanady a dalších a EU již nějakou dobu zvažuje, že udělá totéž.)
Proč je ale Arménie pro Islámské revoluční gardy tak důležitá?
Za prvé, Írán dlouho využíval Arménii jako tranzitní bod pro prodej zbraní a získávání sankcionovaného materiálu. Podle izraelských zdrojů byla arménská letecká společnost Flight Travel založena v roce 2018 jako zástěrka pro společnost Mahan Air kontrolovanou IRGC. V důsledku toho byla společnost Flight Travel sankcionována americkým ministerstvem financí za pomoc íránské společnosti Mahan Air při přepravě bojovníků šíitských milicí, jakož i vojenského vybavení a zbraní z Pákistánu a Afghánistánu do Sýrie.
Navíc na konci července zpravodajský web Iran International odhalil, že Arménie a Írán tajně podepsaly zbrojní obchod v hodnotě půl miliardy dolarů. Podle zprávy chce Teherán dodat Arménii druh dronů, které Rusko používá proti Ukrajině, a také protiletadlové raketové systémy.
Vzhledem k tomu, že arménský obranný rozpočet činí pouze asi 1,3 miliardy eur, byla by taková dohoda významná. A je snadné si představit, že Jerevan by na oplátku musel udělat ústupky Teheránu – ústupky, které by mohly zahrnovat užší vojenské vazby a zřízení íránských základen na arménském území.
A to je obzvláště citlivé, protože Arménie podepsala v roce 2023 bezpečnostní dohodu s Francií. Poté, co byla Arménie poražena Ázerbájdžánem v konfliktu o Náhorní Karabach a opuštěna svým bývalým spojencem Ruskem, Paříž stále více působí jako ochránce a dodavatel vojenského vybavení pro zemi. To činí rostoucí vliv Íránu vysoce problematickým jak pro Paříž, tak pro EU, protože vojenská spolupráce s Francií by mohla poskytnout ruským a íránským zpravodajským službám přístup ke zbraním, které Ukrajina také používá při obraně proti Rusku.
Prohlubování vztahů s Arménií představuje riziko i v další oblasti: Agenti IRGC jsou údajně v Arménii aktivní již více než 20 let. Vzhledem k tomu, že arménské občanství lze relativně snadno získat po třech letech legálního pobytu v zemi, je si EU vědoma škod, které by zrušení vízové povinnosti pro Arménii mohlo způsobit? Je skutečně moudré usilovat o sblížení s Arménií právě v této době, kdy probíhá konflikt s Ruskem a Íránem?
Diplomacie je samozřejmě důležitou součástí hledání partnerů v boji proti terorismu. Ale naivita není na místě – zejména pokud jde o Rusko a Írán. Stala se vážným bezpečnostním rizikem. A lídři EU, zejména nová Komise, musí tento problém brát vážně.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse