10. 10. 2024
Po 7. říjnu byl Antony Blinken prvním vysokým americkým úředníkem, který dorazil do Izraele. „Přijíždím s velmi jednoduchým a jasným poselstvím...Spojené státy kryjí Izraeli záda,“ řekl údajně Blinken před nástupem do letadla.
O několik dní později se Blinken do Izraele vrátil. Tentokrát požadoval, aby Tel Aviv přehodnotil své rozhodnutí bombardovat veškerou humanitární pomoc vstupující do Gazy a uvalit na pásmo „totální blokádu“. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prý Blinkenovi při jeho příjezdu 16. října 2023 vysvětlil: „Mám ve vládě lidi, kteří nechtějí, aby se do Gazy dostal aspirin kvůli tomu, co se stalo.“
V Kiře, hlavním velitelství izraelské armády v Tel Avivu, se Blinken účastnil horečných diskusí izraelského válečného kabinetu - rozhodovacího fóra řídícího genocidní kampaň -, které probíhaly souběžně s rozhovory v širším bezpečnostním kabinetu, informuje web Drop Site News.
Podle reportéra kanálu 12 Yarona Avrahama" 16. a 17. října bezpečnostní kabinet hodiny jednal o přesném znění rozhodnutí, přičemž každý návrh byl diskutován izraelským kabinetem a Blinkenem. Nakonec kolem třetí hodiny ranní dospěli k dohodnutému znění, které se v místnosti kabinetu přečetlo v angličtině.
Avrahamův popis procesu nezávisle potvrdil reportér konkurenčního 13. kanálu, který napsal: „Diskuse s Blinkenem probíhá následovně: sedí v místnosti v Kiře se svými poradci a bezpečnostním týmem, zatímco bezpečnostní kabinet vede diskusi; ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer chodí sem a tam a komunikuje s ním.“
Následující den, po dalším kole zasedání vlády, tentokrát řízeném Blinkenem i Bidenem, byl nástin rozhodnutí veřejně oznámen kanceláří premiéra Netanjahua: „Nepovolíme distribuci humanitární pomoci v podobě potravin a léků z našeho území do pásma Gazy. „Ve světle požadavku prezidenta Bidena nebude Izrael mařit humanitární dodávky z Egypta, pokud se bude jednat pouze o potraviny, vodu a léky pro civilní obyvatelstvo nacházející se v jižní části pásma Gazy, a pokud se tyto dodávky nedostanou k Hamásu. Jakékoli dodávky, které se dostanou k Hamásu, budou zmařeny.“
Hebrejské slovo לסכל, „zmařit“, Izrael často používá k popisu cíleného zabíjení a atentátů. Předchozí politika „zmaření“ vstupu všech humanitárních dodávek do Gazy byla Egyptu sdělena jako výslovná hrozba „bombardování“ nákladních aut s humanitární pomocí.
Podstatu politiky schválené Blinkenem ostře sdělil člen bezpečnostního kabinetu Becalel Smotrič, který později řekl izraelským médiím: „Nám v kabinetu bylo na začátku slíbeno, že bude probíhat monitoring a že kamiony s pomocí unesené Hamásem a jeho organizacemi [sic] budou bombardovány ze vzduchu a pomoc bude zastavena.“
Mluvčí ministerstva zahraničí Vedant Patel Drop Site News sdělil: „Domněnka, že by kdokoli na ministerstvu zahraničí jakkoli podepsal útoky na humanitární pracovníky nebo konvoje, je absurdní. Vždy jsme jasně říkali, a to i bezprostředně po 7. říjnu, že Izrael má právo udeřit na bojovníky Hamásu. Ministr Blinken se stejně jasně vyjádřil, že Izrael musí zajistit, aby byla do Gazy dodávána humanitární pomoc a aby byli humanitární pracovníci uvnitř Gazy chráněni.“ Ministerstvo zahraničí neobjasnilo, zda schvaluje provádění leteckých úderů proti bojovníkům Hamásu (nebo těm, kteří jsou nerozlišujícím způsobem klasifikováni jako bojovníci), kteří zajišťují logistiku konvojů s humanitární pomocí nebo se zmocňují jejich obsahu.
Pro Smotriče a další izraelské politiky představoval souhlas USA s touto politikou příležitost k realizaci aspirací, které chovali již dlouho před 7. říjnem. Již v roce 2018, kdy se Palestinci v Gaze bránili izraelské blokádě - izraelskou vládou vtipně označované jako „schůzka s dietologem“ - prostřednictvím masových protestů, Smotrič prohlásil: „Pokud jde o mě, Gaza by měla být hermeticky uzavřena. Neměli bychom jim nic poskytovat. Ať umírají hlady, žízní a na malárii. Je mi to jedno, nejsou to moji občané, nic jim nedlužím“.
První část politiky humanitární pomoci schválené Blinkenem - zákaz vstupu pomoci z izraelského území - měla krátké trvání. Do prosince 2023 začala pomoc vstupovat přímo přes Izrael a od prvního okamžiku izraelský monitorovací mechanismus, zavedený krátce po schůzkách 16. a 17. října, vyžadoval, aby veškerá pomoc bez ohledu na původ prošla před vstupem do Gazy kontrolami na území Izraele, což vedlo k velkým zpožděním. Druhá politika - „zmaření“ dodávek pomoci uvnitř Gazy, pokud se „dostanou k Hamásu“ - se však rovněž ukázala jako účinný nástroj v izraelském arzenálu, pokud jde o vyhladovění obyvatelstva Gazy.
Když se rok 2023 chýlil ke konci, Rada bezpečnosti OSN odhlasovala rezoluci o usnadnění vstupu pomoci do Gazy, která byla pod tlakem USA značně oslabena.
Pomoc, která se dostala do Gazy, aniž by shnila, navzdory zpožděním způsobeným armádou a izraelskými protestujícími, kteří blokovali kamiony, musela být poté distribuována uvnitř Gazy hrstkou nákladních automobilů. Více než milion uprchlíků na jihu pásma musel veškeré potraviny, které získal, skladovat ve stanech a používat stále vzácnější kontejnery. Mezitím byla domácí kapacita produkce potravin v Gaze zdecimována záměrným ničením zemědělství a bombardováním pekáren IDF.
Dne 26. ledna shledal senát 17 soudců ICJ „skutečné a bezprostřední riziko“ týkajících se práv Palestinců podle Úmluvy o genocidě. Téhož dne USA snížily financování UNRWA poté, co se objevilo nařčení prosazované členy izraelského Knesetu, že agentura - která v pásmu Gazy zaměstnávala desítky tisíc lidí - zaměstnávala také velký počet členů Hamásu.
UNRWA „zcela kryje aktivity Hamásu a teroristické činy“, uvedla poslankyně Knesetu Šarren Haskelová pro zahraniční média. „Hamás tuto organizaci ovládl.“
V rozhovoru pro izraelská média Haskelová, která se připojila k vládní koalici, dodala: „V pásmu Gazy pracuje 13 000 pracovníků UNRWA a všichni jsou členy Hamásu nebo jejich příbuznými.“
Zmrazení financování, které bylo v té době popisováno jako „dočasná pauza“, z velké části přetrvává dodnes a ochromuje humanitární úsilí agentury. Místo UNRWA Izrael pěstoval vztahy se zahraničními nevládními organizacemi, především s World Central Kitchen, které se zdržely kritiky izraelské politiky nebo naléhání na příměří a neměly infrastrukturu a odborné znalosti, aby vykompenzovaly výpadek služeb UNRWA.
Přibližně ve stejné době Netanjahu ve veřejných projevech opakovaně zdůrazňoval, že množství pomoci, které Izrael do Gazy pouští, je „minimální“. Bývalý brigádní generál Effi Eitam, který se údajně po 7. říjnu stal jedním z blízkých Netanjahuových důvěrníků a poradců, objasnil význam této věty: „Pokud jde o humanitární pomoc, měla by být povolena minimální pomoc, a když říkám minimální, znamená to - nevyhýbat se humanitární krizi v Gaze. V Gaze nejsou žádní nevinní.“
Dne 6. února 2024 člen bezpečnostního kabinetu Gidon Sa'ar, šéf pravicové strany Nová naděje (která mezitím opustila koalici), kritizoval změnu politiky. V Zoom hovoru se členy strany Sa'ar prohlásil: „V současné době jsem toho názoru, že humanitární pomoc Gaze by měla být okamžitě zastavena, dokud nebude formulován [mechanismus] humanitární pomoci, který nebude podléhat převzetí Hamásem, ani distribuci pomoci Hamásem civilnímu obyvatelstvu.“
Tato politika, uvedl Sa'ar, byla již zakotvena v „rozhodnutí bezpečnostního kabinetu, které bylo přijato na začátku války a v němž se uvádí, že humanitární dodávky z Egypta budou povoleny, pokud se tyto dodávky nedostanou k Hamásu, a že dodávky, které se dostanou k Hamásu, budou zmařeny“. Podle něj tuto politiku podpořily „Spojené státy americké ... při jednáních, která se uskutečnila v polovině října, včetně jednání s ministrem zahraničí Blinkenem, který byl na návštěvě Izraele a účastnil se diskusí, především s válečným kabinetem, na téma humanitární pomoci“.
„Právě teď,“ řekl, “v předvečer další návštěvy amerického ministra zahraničí v Izraeli, musíme tuto myšlenku oživit, abychom nepodkopali cíl, o kterém jsem se zmínil dříve, což je jeden z válečných cílů, tedy zničení vládních schopností Hamásu.“
Zatímco Sa'ar hovořil, izraelská politika se již měnila. Pátého února izraelská armáda ostřelovala kamion s humanitární pomocí UNRWA, což vedlo k tomu, že agentura a Světový potravinový program na několik týdnů zastavily svou misi. Mluvčí IDF sdělil médiím, že incident je „v šetření“, a odmítl poskytnout další podrobnosti. O den později však izraelský zpravodajský server i24NEWS na základě nejmenovaných „bezpečnostních zdrojů“ uvedl, že IDF se zaměřily na „ukradené nákladní vozy s humanitární pomocí pro Gazu, které Hamás používá jako dopravní prostředek pro munici“.
Téhož dne se izraelský nálet zaměřil na policejní vůz, který zajišťoval bezpečnostní doprovod kamionu s moukou, a podle svědků „roztrhal cestující na kusy“. Izraelská armáda později nad Gazou shazovala letáky s vyobrazením zničeného vozidla, které varovaly: „Náš vzkaz je jasný: izraelské bezpečnostní služby nedovolí, aby bezpečnostní aparáty Hamásu pokračovaly v práci.“
K 9. únoru ředitel UNRWA Philippe Lazzarini sdělil tisku, že izraelská armáda zavraždila osm palestinských policistů, kteří zajišťovali doprovod konvojů s humanitární pomocí. O několik dní později tehdejší zvláštní vyslanec amerického ministerstva zahraničí pro humanitární otázky na Blízkém východě David Satterfield uvedl, že izraelská armáda se zaměřila na bezpečnostní doprovod kamionů s humanitární pomocí, což představovalo hlavní překážku dodávek pomoci: „Po odchodu policejních eskort bylo pro OSN nebo kohokoli jiného - Jordánsko, Spojené arabské emiráty -prakticky nemožné bezpečně přepravovat pomoc do Gazy.“
Dne 28. března Mezinárodní soudní dvůr konstatoval „bezprecedentní míru potravinové nejistoty, kterou Palestinci v pásmu Gazy v posledních týdnech zažívají“, a nařídil Izraeli, aby „přijal veškerá nezbytná a účinná opatření k zajištění bezodkladného... nerušeného poskytování... naléhavě potřebných základních služeb a humanitární pomoci, včetně potravin, vody, elektřiny, pohonných hmot, přístřeší, oblečení, hygienických a sanitárních potřeb, jakož i zdravotnického materiálu a lékařské péče“.
O necelých 24 hodin později se Izrael údajně zaměřil na několik místních policistů, kteří zajišťovali dodávky pomoci, a při dvou oddělených útocích je zabil, spolu s několika jejich rodinnými příslušníky a jedním kolemjdoucím. Následující den izraelská armáda zabila 12 lidí, mezi nimiž byli i úředníci zastupující kmenové výbory, kteří koordinovali rozdělování pomoci.
O dva dny později se obětí stejné politiky stal i oblíbený izraelský poskytovatel pomoci, World Central Kitchen: během několika minut pronásledoval bezpilotní letoun IDF sedmičlenný tým WCK jedoucí po určené trase a při třech různých náletech vzdálených od sebe několik kilometrů se zaměřil na všechny vozy a jejich posádku usmrtil. Vozidla označená logem WCK, které podle IDF nebylo přes termovizní kameru dronu vidět, jela po předem schválené trase a doprovázela konvoj s humanitární pomocí na misi koordinované s izraelskou armádou.
World Central Kitchen se následně rozhodla zastavit své operace v Gaze, i když je později obnovila.
Izraelská armáda nakonec svalila vinu na plukovníka Nochiho Mendela, který útok nařídil a který již dříve vyjádřil podporu zastavení poskytování pomoci do Gazy. Mendelův trest se rovnal propuštění z vojenské služby a návratu k prestižnímu dennímu zaměstnání ředitele odboru osídlování na izraelském ministerstvu obrany.
Pravicové noviny Makor Rišon však na základě rozhovorů s operátory dronů, kteří se podíleli na atentátu na humanitární pracovníky, dospěly k závěru, že Mendel pouze plnil oficiální politiku, kterou v říjnu společně stanovili Blinken a izraelský kabinet: „Z rozkazu k misi jasně vyplývá, že IDF mají za úkol zmařit pokus teroristů z Hamásu zmocnit se nákladních aut s humanitární pomocí, která vjela do Gazy. IDF tento pokyn obdržely od bezpečnostního kabinetu na začátku války, někdy kolem 18. října 2023, po silném tlaku ze strany Spojených států.“
Americký ministr zahraničí Antony Blinken reagoval na zabití humanitárních pracovníků WCK prohlášením: „Humanitární pracovníci jsou hrdinové. Ukazují to nejlepší, co může lidstvo nabídnout. Vyjadřuji hlubokou soustrast těm, kteří přišli o život při útoku na WCK v Gaze. Tento incident musí být rychle, důkladně a nestranně vyšetřen.“
Následná šetření amerického tisku v následujících měsících však odhalila, že ministerstvo zahraničí bylo rádo, že vyšetřování vedl prezident a generální ředitel jednoho z největších izraelských výrobců zbraní. Konečný viník zabití - politika, kterou Blinken porušil - nebyl zmíněn, a tato politika zůstala nezměněna.
Celý text v anglickém originále ZDE
Diskuse