Je myslitelné udělat z univerzit bašty fašismu

11. 12. 2024 / Boris Cvek

Univerzity ve vyspělém světě jsou právem vnímány jako bašty pokroku, levice a liberalismu. Skoro by se zdálo, že tak to muselo být vždycky. Ne, nebylo. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl na Facebooku reklamu na článek v Respektu o tom, jak mládežnický oddíl strany fosilií chce svým nasazením z českých univerzit udělat bašty konzervatismu. Doufám, že se mu to nepodaří, ale jistý si nejsem.

Nechci zpochybňovat, že konzervatismus může být vzdělaný a inteligentní. Může být. Může na univerzity patřit. O tom nemám nejmenší pochybnost. Nicméně od českých fosilních mládežníků nic takového čekat nelze. Spíše se může stát to, o čem píše Volker Ullrich ve svém životopisu Adolfa Hitlera v souvislosti s pivním pučem (Volker Ullrich: Hitler, A Biography: Ascent, Vintage 2017, str. 157) a co překládám do češtiny takto:

„Po potlačení převratu byl Mnichov jako tlakový hrnec s „příslušníky takzvaných lepších tříd“ otevřeně nepřátelskými vůči Reichswehru a policii. „Když jsme pochodovali Maximilien-strasse,“ hlásil policejní kapitán, „přivítali nás nadávkami jako „Ochránci židů! – Zrádci vlasti! – Bloodhoundi – Heil Hitler – Dolů s Kahrem (BC: tehdejší bavorský prezident)“ – a podobně. Když jsme přecházeli Odeonsplatze, chodci křičeli, pískali, posmívali se nám a třásli na nás pěstmi. V následujících dnech po pokusu o puč se v Mnichově a dalších bavorských městech demonstrovalo proti „klice zrádců“. „Bylo jasné, že postoj davu byl pro Hitlera,“ hlásil do Londýna britský generální konzul Clive. Zejména studenti měli tendenci sympatizovat s Hitlerem a jeho spoluspiklenci. Na masové akci na mnichovské univerzitě 12. listopadu byli řečníci opakovaně přerušováni výkřiky „Nahoru s Hitlerem, dolů s Kahrem“. Jakmile děkan univerzity vyzval přítomné k zazpívání německé hymny, zazpívali studenti místo toho píseň Freikorps „Svastika na ocelové přilbě“. (…) Chvíli trvalo, než se situace uklidnila, a když se tak stalo, částečně za to mohl vývoj v Říši. V polovině listopadu 1923 byla nejhorší německá krize překonána. Měnová reforma přiškrtila hyperinflaci a ekonomika se začala zotavovat. Výmarská demokracie přežila. Začalo období stabilizace, signalizující konec bezprostředně poválečné éry.“


Za povšimnutí stojí, že zlepšená ekonomická situace vzala nacistům vítr z plachet. Tak jednoduché to je. Víme, že dlouho to ekonomické zlepšení netrvalo. Světová hospodářská krize vyzvedla NSDAP zase nahoru. Ale kdyby nebylo selhání von Papena a Hindenburga, asi by se Hitler ani s její pomocí k moci nedostal. Jakmile moc 30. ledna 1933 uchopil, stačilo pár měsíců a proměnil Německo v totalitní hrůzovládu.