Pátrání po skrytých celách ve věznici Sednaja, „lidských jatkách" Sýrie

10. 12. 2024

 
Průvod osvětlený tisíci telefonních baterek proudil branami vězeňského komplexu, které až do nedělního převzetí kontroly nad zařízením povstalci zaručovaly vstup, ale ne výstup. Rodiny se choulily kolem ohňů na půdě věznice, aby se zahřály, a zároveň sledovaly dveře věznice, zda nepoznají nějaké tváře vycházející ven.

Povstalci se snažili zabránit lidem ve vstupu do samotné věznice a stříleli do vzduchu - ale dav se nezadržitelně hnal vpřed.

Uvnitř lidé procházeli labyrintem zařízení, přecházeli z jedné cely do druhé a hledali jakoukoli stopu, která by jim napověděla, kde by se mohli nacházet jejich příbuzní a přátelé. Závodili v hledání skrytého podzemního křídla - kterému říkali „červené křídlo“ - v obavách, že vězni hladoví bez jídla a dusí se nedostatkem vzduchu.

„Z mé rodiny se pohřešují tři lidé. Řekli nám, že v podzemí jsou čtyři patra a že se v nich lidé dusí - ale nevíme, kde to je,“ řekl Ahmad al-Šnein, když prohledával vězeňskou chodbu.

„Ti, co se odtud vynořili, vypadali jako kostlivci. Tak si představte, jak budou vypadat ti pod zemí,“ dodal Šnein.

Věznice byla zřejmě postavena tak, aby vyvolávala pocit bezmoci. V jejím středu se nachází točité schodiště, které se z přízemí zdá nekonečné. Schodiště obepínají kovové mříže a za nimi velké identické klenuté dveře, za nimiž se nacházejí tři křídla zařízení. Podle povstaleckých bojovníků se každé křídlo specializovalo na jinou formu mučení. Nejsou zde žádná okna do vnějšího světa.

V neděli se kolem kovového schodiště pohybovali lidé, kteří vcházeli a vycházeli různými dveřmi, ale vždy se vraceli do centra. Povstalečtí bojovníci se nezdáli být o nic lépe informováni. Jeden z nich konečně našel mapu a kolem něj se shlukly davy lidí, když se probíral půl metru širokým papírovým dokumentem, jehož čmáranice byla téměř nečitelná.

Stísněné cely byly poseté dekami a oblečením, odhozenými, když povstalci dříve během dne náhle osvobodili vězně. V některých byly ve stěnách zubaté díry, kam se nacpali další vězni. Na videozáznamech bylo vidět, jak bojovníci v neděli osvobozují vězeňkyně, které bylo třeba pobízet k odchodu a které nemohly uvěřit, že se skutečně dostanou ven.

Úzké cely o průměru maximálně několika metrů byly podle skupin na ochranu práv nacpány více než tuctem lidí najednou, takže nezbývalo místo na ležení. Z chodeb se ozýval křik mučených vězňů.

Podle Amnesty International bylo v Sednaji drženo až 20 000 vězňů, z nichž většina byla uvězněna po tajných fingovaných procesech, které netrvaly déle než několik minut. Lidé, kteří vězení přežili, vyprávěli o každodenním brutálním bití a mučení ze strany dozorců, které zahrnovalo znásilňování, elektrošoky a další. Mnozí byli umučeni k smrti.

Přeživší uvedli, že dozorci ve věznici prosazovali pravidlo absolutního mlčení. Pokud vězni nemohli mluvit, mohli alespoň psát. Stěny cel byly pokryty ručně psanými vzkazy. Tab, khadni. Už toho bylo dost, prostě si mě vezměte, stálo v jednom ze vzkazů.

Jiný kus papíru, nalezený na zemi, roztrhaný a pošlapaný, popisoval smrt vězně, zřejmě napsaný jiným vězněm, který chtěl zdokumentovat smrt svého přítele.

Na vzkazu, který napsal 63letý vězeň podepsaný jako Mohammed Abdulfatah al-Jassem, stálo, že viděl jiného vězně - jehož jméno nebylo čitelné -, jak při záchvatu upadl a udeřil se do hlavy. Na vzkazu zanechal telefonní číslo, na které má zavolat ten, kdo ho našel.

V chaosu, který nastal při útěku z vězení, pořizovaly záznamy rodiny, které hledaly své příbuzné. Jednotlivé knihy, plné jmen a dalších údajů, byly vynášeny z věznice, kde se scházely skupinky lidí a zjišťovaly, zda někoho ze zmíněných neznají. Skupiny na ochranu práv upozorňovaly, že záznamy je třeba řádně uchovávat, aby bylo možné zdokumentovat osudy přibližně 136 000 lidí zatčených Asadovým režimem.

Odněkud z věznice se začaly ozývat výkřiky a lidé se dali na útěk. Někdo vyrazil dveře a řekl, že slyšel hlas zdola. Bojovníci křičeli, aby se uklidnili, zatímco stovky lidí se tlačily, aby zjistily, kdo by mohl být dole. Dali se do práce, kovovou pevností se ozývalo řinčení lopaty o visací zámek.

Syrská civilní obrana v pondělí vydala prohlášení, že navzdory intenzivnímu prohledávání objektu nenašla žádné vězně uvězněné v podzemí. Varovala lidi, aby si nedělali naděje, protože se šíří fámy a dezinformace.

Pro mnohé byla Sednaja poslední nadějí na nalezení pohřešovaných blízkých. Yamen al-Alaay, osmnáctiletý mladík z damašského venkova, který opouštěl Sednaju, řekl, že chodil z vězení do vězení a hledal svého strýce, který zmizel v roce 2017.

„Dnes jsme přijeli a hledali jsme a hledali, ale nic jsme nenašli. Ti v červeném křídle se stále nenašli,“ řekl Alaay a slíbil, že se ráno vrátí.