11. 12. 2024
Poté, co opoziční povstalecké skupiny rychle svrhly syrskou vládu, se íránské vedení snaží vyrovnat se ztrátou dlouholetého spojence Bašára Asada.
Íránští představitelé zpočátku situaci bagatelizovali a popisovali podmínky v Sýrii jako "normální". Nicméně pád Asadova režimu pravděpodobně ohrozí roli Sýrie jako základního pilíře regionální strategie Teheránu.
Sýrie byla základním kamenem toho, co Teherán popisuje jako "šíitský půlměsíc", geopolitickou vizi zaměřenou na propojení Íránu s jeho spojenci v Libanonu i jinde.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí kdysi popsal Sýrii jako "pilíř" "Osy odporu", sítě Íránem podporovaných skupin, které se staví proti Izraeli a americkému vlivu na Blízkém východě. Sýrie také poskytla koridor pro íránské zbraně a další podporu, aby se dostaly k jeho proxies v Libanonu.
Asadova rodina vládla Sýrii železnou rukou více než 50 let a jeho pád představuje zničující překážku pro vizi Teheránu.
Analytici tvrdí, že zatímco Írán by mohl pokračovat v podpoře zástupných skupin v regionu, jeho finanční a vojenská kapacita bude výrazně snížena.
Muhammad Džavád Akbarin, disidentský íránský politický analytik, řekl DW, že Teherán nyní může změnit svou strategii k udržení vlivu tím, že zabrání nastolení nového, stabilního řádu v Sýrii.
Tato taktika by nebyla bezprecedentní. Írán již dříve podporoval destabilizující síly v Iráku a Afghánistánu, aby čelil americkému vlivu a promítal svou vlastní moc. Současné ekonomické problémy Teheránu by však omezily jeho schopnost provádět takové strategie ve stejném měřítku.
Cena za podporu Asadovy vlády je v Íránu zdrojem rostoucí frustrace veřejnosti. V roce 2020 Hešmatulláh Falahatpiše, bývalý předseda Komise pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu, v novinovém rozhovoru odhalil, že Írán utratil přibližně 30 miliard dolarů (cca 28 miliard eur), aby udržel Asada u moci.
Tato podpora z Íránu, stejně jako z Ruska, umožnila Asadovi získat převahu v syrské občanské válce, během níž brutálně potlačoval opozici vůči své vládě. Asad je obviňován z válečných zločinů, včetně nevybíravých útoků na civilisty.
V nedávném příspěvku na X bývalý íránský zákonodárce Bahram Parsaei zdůraznil, že íránské výdaje se vyhnuly schválení parlamentem, a zeptal se, kdo bude splácet dluhy, když je Asad pryč.
Rozsáhlé ekonomické potíže v Íránu vyvolaly mezi obyvatelstvem nevoli.
Mnoho Íránců se ptá, proč jejich vláda upřednostňuje zahraniční výdaje před řešením domácích potřeb, například výstavbou škol a nemocnic ve zbídačených regionech, jako je Sístán a Balúčistán.
Pád Asada se setkal s opatrným optimismem u mnoha Íránců, zejména u těch, kteří jsou rozčarováni ze své vlastní autoritářské vlády.
Réza Alidžani, íránský politický aktivista žijící v Paříži, řekl, že Asadův pád umožnil nakreslit paralely mezi utlačovatelskými režimy v Damašku a Teheránu.
Řekl DW, že tvrzení opozičních sil v Sýrii, jako že zajistí inkluzivní vládnutí a vynaloží úsilí na zabránění chaosu, by mohla sloužit jako potenciální model pro budoucnost Íránu, pokud by se Islámská republika jednoho dne zhroutila.
Uznal však výzvy spojené s přechodem od diktatury k demokracii, zejména ve společnostech poznamenaných desetiletími autoritářské vlády.
Po léta íránská propaganda zdůrazňovala úspěch a jednotu "Osy odporu". Asadův pád tento narativ podkopává a mohl by zanechat tvrdé jádro stoupenců režimu rozčarované.
Pragmatické frakce v íránské vládě se údajně obávají, že ztráta Sýrie by mohla inspirovat podobná povstání doma.
Sajíd Pejvandi, íránský sociolog žijící v Paříži, tvrdí, že pád Asadova režimu odhalí erozi "společenské smlouvy" mezi íránským státem a jeho občany.
Řekl DW, že rostoucí propast mezi vládnoucí elitou a veřejností odráží širší krizi legitimity, které autoritářské režimy často čelí.
Mnoho analytiků se domnívá, že je nepravděpodobné, že by se íránský přístup změnil, dokud bude u moci nejvyšší vůdce Alí Chameneí.
Někteří však vidí potenciální paralely s historickými případy rychlé politické transformace.
Erfan Sabati, výzkumník se sídlem v Londýně, řekl DW, že současný stav Íránu je srovnatelný s východním Německem v měsících před pádem Berlínské zdi.
Řekl, že autoritářské režimy se často zdají být neotřesitelné, dokud se náhle nezhroutí pod tíhou veřejného nesouhlasu a vnějších tlaků.
Nedávné vlny protestů v Íránu, včetně hnutí "Žena, život, svoboda", ukázaly rostoucí propast mezi íránskou vládou a íránským lidem.
Teprve se však uvidí, zda se íránské vedení dokáže přizpůsobit výzvám doma i v zahraničí, nebo zda bude lpět na své současné strategii.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse