AmExit

5. 3. 2025

čas čtení 3 minuty
Jsme zvyklí žít ve světě, kterému vládne Amerika, nebo se snaží, aby mu vládla, píše Boris Akunin. Tato situace začala před více než sto lety, kdy idealista Woodrow Wilson poprvé hovořil o zájmech světa, nikoli své vlastní země, a byla posílena po roce 1945, kdy se Spojené státy ujaly vedení ve světovém táboře demokracií a jejich kolektivní bezpečnosti.

Desetiletí za desetiletím Amerika investovala obrovské úsilí a kolosální množství peněz do svého reputačního kapitálu, aby si zajistila vedoucí postavení ve světě. Ne všechno v těchto snahách, upřímně řečeno, bylo soucitné a altruistické, ale bylo zde i mnoho dobrých věcí. Rusko by mělo být vděčné Spojeným státům za pomoc hladovějícím ve 20. letech a za půjčku a pronájem ve 40. letech, Evropa za Marshallův plán a mnoho dalších věcí. Pamatujeme si, oceňujeme.

Po sto let byla Amerika nejdůležitější, nejlepší zemí na světě. Ale nyní, zdá se, tato éra končí a končí ji sami Američané, kteří si za svého prezidenta zvolili muže se sloganem "Amerika na prvním místě". Pointa je právě v tomto sloganu, protože ten druhý: Make America Great Again je blábol pro prostoduché burany. America First a MAGA jsou dva protichůdné vektory. Buď velikost (a pak musíte zaplatit daň z velikosti), nebo priorita národních zájmů (a pak nemusíte utrácet peníze za ostatní).

Vy i já jsme cizinci. Můžeme jen říci: "Sbohem, Ameriko. Necítili jsme se s tebou dobře, ale bez tebe to bude ještě horší." A pak statečně zpívejte, že přežijeme.

Zapomeňme na Ameriku. Už není mezi námi. To znamená, že samozřejmě nikam nezmizí, bude nadále vyvíjet tlak na své politické a ekonomické zájmy, ale už ne shora, ale odněkud z boku. Brzy přestaneme pozorně sledovat americkou domácí politiku, stejně jako nesledujeme pozorně indickou politiku. To přestane přímo souviset s našimi životy – kdo má většinu v Kongresu a jaký vítr nyní fouká ve Washingtonu. No, fouká a nechají ho foukat.

V důsledku Trumpova obratu se naše životy změní. Mnohé je ještě třeba pochopit a rozluštit, avšak některé věci již začínají být znepokojující.

Je například zřejmé, že světový význam a světová úloha Evropy velmi roste. Je na takové břemeno připravena, zvládne ho? Zatím to není jasné.

Zde je několik otázek.

Poučí se evropská společnost z chyb amerického demokratického establishmentu? Zbaví se excesů levičáctví, které dráždí zdravý rozum a tlačí voliče doprava? Budou evropské země schopny překročit národní egoismus a realizovat se jako konfederace sjednocená společným politickým kurzem?

A co je důležitější, má Evropa odhodlání se bránit? Bez staršího bratra, sama? Dokáže být pevná a odvážná? Ukáže Evropa solidaritu s Ukrajinou ne slovy, ale činy – zapojí se naplno a kompenzuje AmExit? Vždyť Ukrajina je velmi blízko, jsou odtud slyšet výkřiky bolesti a zvuky výbuchů. A navíc, bezpečnost Ukrajiny je také bezpečností Evropy.

Může zde být jen jeden slogan: Make Europe Great (Učiňme Evropu velkou). Bez Again, protože Evropa nebyla velká pod velkou Amerikou. Teď už musí.

A Amerika? Vezmi si banjo, zahraj jí na rozloučenou...

Zdroj v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
1984

Diskuse

Obsah vydání | 6. 3. 2025