Evropská cesta k ukončení ruské války na Ukrajině

21. 3. 2025

Evropské státy musejí zajistit, aby příměří bylo prvním krokem k udržitelnému řešení války, a tedy příspěvkem k budoucí bezpečnosti kontinentu jako celku, spíše než příležitostí pro Rusko zlepšit svou pozici na úkor Ukrajiny a Evropy. To vyžaduje rychlou a rozhodnou akci ze strany „koalice ochotných“, která se v současnosti tvoří. Tato akce musí nutně zahrnovat přítomnost evropských ozbrojených sil na Ukrajině k udržení míru a zajištění integrované zóny protivzdušné obrany pro část nebo celou zemi. Obojí zcela závisí na schopnosti a odhodlání rázně reagovat na nevyhnutelné ruské výzvy.

Evropští příznivci Ukrajiny opakovaně vyjádřili svůj závazek dosáhnout životaschopného a trvalého míru – i když předchozí touha po míru, který by byl také spravedlivý, je nyní slyšet méně často. Ale cesty, kterými by tohoto míru bylo možné dosáhnout, a omezení uložená jinými aktéry se denně mění, zatímco kyvadlová diplomacie mezi Ukrajinou, Spojenými státy a Ruskem pokračuje.

Mají-li evropské národy hrát významnou roli při utváření urovnání uvaleného na Ukrajinu jako cena za dočasné ukončení bojů, to by vyžadovalo druh rychlé a rozhodné akce, která v mnoha jejich hlavních městech není přirozená. Tento dokument navrhuje cestu pro evropské státy, aby se staly relevantními pro mírové urovnání na Ukrajině, a tím i vlastní budoucí bezpečnosti.

Nejlepší a nejslibnější cesty k trvalému míru pro Ukrajinu byly samozřejmě dávno uzavřeny. Možnosti, jak odradit rozsáhlou ruskou invazi z února 2022, nebo jakmile již probíhala, s cílem poskytnout Ukrajině plnou, rychlou a neomezenou podporu, aby mohla lépe využít počátečních ruských neúspěchů, by dnes Ukrajinu zanechaly ve velmi odlišné situaci. Obě tyto možnosti však odvrátila neochota klíčových hráčů plně podpořit Ukrajinu.

Odmítnutí podpořit přítomnost mnohonárodních sil na Ukrajině před únorem 2022 – v podstatě ve stejné podobě, o jaké se dnes diskutuje – a následný inkrementalismus a nesmělost při podpoře Ukrajiny ve válce, byly založeny na hodnocení převládajícím v příliš mnoha západních hlavních městech, že dovolit porážku Ruska je nebezpečnější než dovolit zničení jednoho z ruských sousedů. Nevyhnutelným výsledkem dnes je, že Ukrajina a Evropa hledají tu nejméně špatnou z řady velmi špatných možností.

Musíme tedy doufat, že evropské země a evropské armády nyní rychle vymýšlejí, co lze udělat bez podpory Spojených států nebo dokonce s aktivní americkou opozicí. Je zřejmé, že to není něco, co by se dalo dělat veřejně. Je to však proces, který by nakonec mohl vést k mnohem většímu významu těch partnerů, kteří se diverzifikovali a více se zajímali o svou vlastní nezávislou obranu.

Dokážeme předvídat budoucnost v tuto chvíli, kdy to jsou Polsko a Francie, země, které utrácejí za obranu a nejsou plně závislé na Spojených státech, které zahájí proces sdružování západní Evropy a požadují, aby západní Evropa uhradila svůj podíl na výdajích na obranu pro kontinent jako celek, protože to nyní nejsou Spojené státy, ale Polsko, kdo má dost na to nést náklady za celý kontinent?

Podrobnosti v angličtině: ZDE