USA a jejich spojenci nejsou připraveni odrazit saturační raketové útoky

28. 7. 2025

Mezi 13. a 24. červnem Írán odpálil 574 raket útočících na Izrael. Některé z nich se dostali skrz, navzdory izraelským a americkým snahám je zastavit. Až dosud nám chyběla přesvědčivá data, která by umožnila přesvědčivou analýzu důsledků protiraketové obrany. Tyto informace jsou částečně poskytnuty novou studií Židovského institutu pro záležitosti národní bezpečnosti, ve Washingtonu sídlícího mozkového trustu, který je proamerický a proizraelský.

Je tu několik překvapení. Největší z nich je role systému THAAD provozovaného americkým personálem v Izraeli a v Perském zálivu.

THAAD je obranný systém terminální oblasti ve vysokých nadmořských výškách. Je určen k sestřelení balistických raket krátkého, středního a dlouhého doletu. Antirakety THAAD stojí 12,7 milionu dolarů za kus, což je činí drahými, ale zdaleka ne tak drahými jako antiraketa AEGIS SM-3 Block 2A, jejíž cena je těsně pod 28 miliony dolarů za kus.

THAAD je antiraketa typu hit-to-kill, neboli pro kinetické ničení, která nepoužívá výbušniny. Má operační dostup kolem 92 mil, takže není schopna zachycení v exoatmosféře (310 až 620 mil). Izraelský výškový stíhač Arrow 3 je údajně schopen zachytit v exoatmosféře.

Podle zprávy JINSA v červnovém konfliktu THAAD zachytil 47,7 % všech raket vypálených na Izrael, což je nečekaně vysoký podíl. Přitom USA vynaložily nejméně 14 % svých celkových zásob antiraket THAAD. JINSA říká, že Lockheedu, který vyrábí antirakety THAAD, bude trvat asi osm let, než doplní americké zásoby, za předpokladu, že se tempo výroby výrazně nezvýší.

Všimněte si: Známe pouze počet íránských raket sestřelených THAADem (92). Nevíme, kolik antiraket THAAD bylo vypuštěno k sestřelení íránských raket. Číslo 14 % představuje nárokované sestřely, nikoli skutečný počet sestřelů. Tudíž zbývající inventář antiraket THAAD může být menší, než je uvedeno ve zprávě.

Je zde několik důležitých upozornění. První je, že USA dodávají systémy THAAD dalším zemím. Saúdská Arábie má systém THAAD dodaný ze Spojených států a 50 antiraket. Objednala si však 360 antiraket, jejichž výroba bude trvat roky.

Spojené arabské emiráty mají údajně 192 antiraket THAAD, i když není jasné, zda byly všechny dodány.

USA mají také systémy THAAD v Jižní Koreji (kde se nyní objevují zprávy, že Severní Korea zvyšuje svou výrobu raket) a na Havaji, Guamu a ostrově Wake. Vzhledem k čínské raketové hrozbě a regionální nestabilitě budou USA možná muset posílit dodávky do Pacifiku. Alternativou je odpovědět prostřednictvím AEGIS, velmi drahého systému, který operuje na moři, a proto není schopen plně chránit americké a spojenecké základny v regionu.

Druhým problémem je zachycení hypersonických střel. Írán údajně použil některé z nich k útokům na Izrael. Čína a Rusko je již mají (např. DF-17 s hypersonickými kluzákovými hlavicemi DF-2F a ruské balistické rakety Avangard a Orešnik, plus Kinžal a Zirkon). THAAD pravděpodobně potřebuje mít delší dolet a rychlost, aby mohl čelit hypersonickým střelám, což je něco, co bylo navrženo (THAAD-ER), ale ještě nebylo schváleno.

Izrael má systémy Arrow 2 a Arrow 3, přičemž druhý jmenovaný je schopen pracovat v exoatmosféře. V nedávném konfliktu Izrael tvrdí, že zachytil více než 200 íránských raket, dalších 258 raket nebylo zachyceno, protože se Izrael rozhodl, že nezasáhnou obydlené oblasti nebo kritickou infrastrukturu. THAAD zachytil 92 íránských raket.

Podle izraelských zpráv zůstalo 57 íránských raket, které prošly a způsobily škody.

Informace nám říkají, že více než polovina íránských raket byla nepřesná (z toho či onoho důvodu). Říká nám, že Izrael nemá adekvátní inventář raket nebo schopnost odpalovacích zařízení. Izrael si zjevně uvědomuje tento nedostatek, ale je závislý na americké výrobě, která pomůže zaplnit mezery.

Také nám říká, že Izrael nemůže bránit své území bez Spojených států. Velký význam THAAD pro obranu Izraele je kriticky důležitý.

Zpráva JINSA nebere v úvahu íránské a jiné bezpilotní letouny vypálené na Izrael. Tato hrozba se však bude v budoucnu také zvyšovat. (Izrael má Iron Dome a Iron Beam a může také použít letectvo k sestřelování bezpilotních letounů.)

Patrioty také hrály v konfliktu roli, zejména při obraně letecké základny al Udeid v Kataru. Íránci vypálili 14 raket krátkého a středního doletu na leteckou základnu v poslední den konfliktu a USA byly Íránem předem varovány před útokem. V reakci na to USA odpálily 30 Patriotů a zachytily 13 ze 14 íránských raket. Jedna raketa proletěla a poškodila komunikační kopuli na základně.

V praxi to znamená, že na každou odpálenou nepřátelskou raketu jsou potřeba nejméně dvě antirakety Patriot. Jak je dobře známo, USA mají nedostatek střel Patriot, na které se USA a jejich spojenci a přátelé spoléhají při protivzdušné obraně. To vyvolalo značnou kontroverzi v souvislosti s dodávkami Patriotů pro Ukrajinu. Pentagon dal jasně najevo, že zásoby jsou na kritické úrovni a nechce je dále vyčerpávat na podporu Ukrajiny.

Místo toho, na základě iniciativy prezidenta Donalda Trumpa, Německo souhlasilo s dodávkou antiraket Patriot (model je nejasný, protože existují různé antirakety Patriot, nejdůležitější je PAC-3), ale Německo jich nemá dost. Německý ministr obrany Boris Pistorius vyjednává s evropskými protějšky, aby "našel" rakety, které Ukrajina potřebuje. Údajně Německo zaplatí účet za jejich pozdější výměnu, ale Němci nyní chtějí americké záruky.

Dokument JINSA také poukazuje na to, že Izrael zničil asi 250 íránských odpalovacích zařízení raket (až poté, co odpálily své rakety). To je luxus, který například Ukrajina nemá a je to výzva pro USA a jejich tichomořské spojence, protože nalezení a zničení odpalovacích zařízení protivníka (např. potenciálně čínského nebo ruského) je mnohem větší výzvou než v Íránu.

Budoucnost

Schopnost USA a Izraele vyrábět rakety protivzdušné obrany je nedostatečná oproti schopnosti ruských, čínských, íránských a možná i severokorejských továren vyrábět balistické rakety. To, co platí pro obranu Izraele, doplnění místní izraelské protivzdušné obrany americkými aktivy, platí také pro Evropu a Asii. NATO má velmi omezenou protivzdušnou obranu, hluboko pod úrovní Izraele, ale potřebuje chránit mnohem větší území.

Asijští spojenci Spojených států Japonsko a Jižní Korea mají také omezenou protivzdušnou obranu, spoléhají se především na své vlastní systémy Patriot nebo na Patriot plus AEGIS v případě Japonska. Tchaj-wan má Patriot PAC-3, ale ne dostatek systémů nebo raket. Pro USA by v současnosti bylo krajně obtížné ubránit NATO proti masivnímu útoku Ruska nebo podpořit Japonsko a Jižní Koreu, natož Tchaj-wan, s minimálními zásobami a příliš malým počtem systémů.

V Koreji existuje THAAD, ale ne v Japonsku nebo na Tchaj-wanu. Japonsko dokonce odmítlo AEGIS Ashore na ochranu svého území, ačkoli má čtyři lodě vybavené AEGIS. Tchaj-wan veřejně odmítl THAAD, což byl neuvěřitelně hloupý krok.

Abych to zkrátil, USA a jejich spojenci nejsou dobře připraveni na saturační útoky raketami a nemají dostatečné pokrytí k ochraně vojenských zařízení, velitelských a řídících center, letišť, námořních přístavů nebo dokonce logistických center a továren (když pomineme útoky zaměřené na kritickou infrastrukturu, jak vidíme na denní bázi na Ukrajině).

Mělo by být zřejmé, že americká průmyslová základna není na tuto výzvu připravena, že není dostatek továren a že efektivita (chápaná ve smyslu výstupu) je nízká. Pentagon se stále spoléhá na objednávání výroby raket z existujících továren, místo aby se skutečně pokusil reformovat výrobní infrastrukturu tak, abychom se mohli vyrovnat produkci Ruska, Číny nebo dokonce Íránu.

Zdroj v angličtině: ZDE