Moderátorka: Můžu s vámi mluvit o situaci v Gaze? Vím, že tam máte příbuzné. Rodina vaší ženy tam žije. Pokud mohu, jaké jsou jejich zkušenosti?

Humsa Yusuf: Je pro mě nemožné to vyjádřit slovy. Včera jsme dostali velmi smutnou zprávu, že bratranec mého tchána, který byl jen o pár let starší než já a měl dvě děti, byl zabit izraelskými silami, když se snažil sehnat mouku. Jeho rodina ho prosila, aby nechodil pro jídlo, ale on nemohl snést pohled na hladovějící rodinu. Tak šel pro mouku, Mahmoud. Nebyl členem Hamásu, takže musím říct, že to nebyl terorista. Nikdy se nezúčastnil ozbrojeného boje, šel pro mouku pro svou rodinu a byl střelen do břicha a pak ho přejel tank. A můj tchán, kterému jsem včera volal, abych mu vyjádřil soustrast, byl neutišitelný žalem. A pak  sestřenice Sally Nadi, mé manželky, o které jsme už mluvili, má čtyři děti, které jí chřadnou v náručí. A to není to nejhorší, co se dá popsat. Jsem otcem tří krásných dívek a cítím se bezmocný. Dusí mě bolest. Když pomyslím na jejich bolest. Jak si můžeme představit, čím musí procházet matky a otcové v Gaze, když sami hladoví, sledují, jak jim jejich děti chřadnou v náručí, a nemohou s tím nic udělat. A myslím si, že když jsme spolu mluvili o politice, že je důležité dělat to, co od nás lidi žádají, o co nás prosí. Přemýšlejte o tom jako otec nebo matka nebo prostě jako člověk a určitě musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zastavili pokračování těchto zvěrstev. A proto prosím britského premiéra, aby přijal smysluplná sankční opatření. A zastavit veškerý prodej zbraní Izraeli, ne nutně z geopolitických důvodů, ale protože chci, aby skončilo toto nelidské jednání. 

Vytisknout