Brazílie, země slunce a karnevalů, se jí však stala osudnou. Po rozvodu s Teffém v roce 1960 potřebovala právníka, který by spravoval její jmění. V kanceláři Oscara Stevensona potkala Leopolda Heitora de Andrade Mendes – muže s ďábelskou výřečností a ještě temnější minulostí. Přezdívali mu „Advokát Ďábla“. Proslavil se v roce 1952, kdy svou „obhajobou“ poslal nevinného muže na 15 let do vězení. Sám byl obviněn z podvodů, utekl do Argentiny. Přesto mu Dana, navzdory varováním přátel („Věděla o jeho lumpárnách, ale vždy ho hájila,“ řekla později herečka Zélia Hoffman), svěřila plnou moc nad celým svým životem. A smrtí.

Večer 29. června 1961, chladný čtvrtek v Riu de Janeiru, nastoupila Dana do Heitorova auta před očima své přítelkyně Marie Elisy Tuccimei. Prý jedou do São Paula. Elegantní Češka se v mihotavém světle pouličních lamp naposledy usmála. Zmizela. Nikdy ji už nikdo neviděl.

Následoval příběh tak bizarní, že by se nevešel ani do sešitu sešmírovaných detektivek. Heitor, jediný podezřelý, předložil policii tři verze, z nichž každá byla fantastičtější než ta předchozí. Nejdříve tvrdil, že v São Paulu je v restauraci oslovil „důstojný muž“ a česky Daně sdělil, že její matka – považovaná za mrtvou – žije v domově důchodců v Československu a je vážně nemocná. Dana prý okamžitě odletěla do Prahy, všechno nechala. Pak změnil výpověď: na dálnici do São Paula se auto porouchalo. Přepadli je lupiči, došlo k přestřelce a Dana byla smrtelně zraněna. Zemřela mu v náručí cestou do nemocnice. Vyděšen, že bude obviněn z vraždy, požádal tajemného přítele, aby tělo pohřbil. Nakonec přišla nejbujnější verze: Dana byla unesena českými agenty – nacisty nebo komunisty – a odvezena ponorkou za železnou oponu, aby „se zodpovídala ze zrad“.

Zatímco Heitor splétal tyto lži, stěhoval se se svou ženou Verou a dětmi do Danina luxusního bytu v Riu. Prodával její nemovitosti, odvážel nábytek do hlavního města Brasílie, a jeho žena se pyšnila Daninými šperky. Policie odhalila padělanou plnou moc, úplatky na úřadech, zmanipulované svědky. Správce Francisco da Silva z Heitorova statku v Rio Claru nejprve potvrdil, že Danino tělo pohřbili na pozemku, pak své výpovědi odvolal a sám beze stopy zmizel. Pátrači kopali jako posedlí – našli jen koňské kosti. Novináři jako Luarlindo Ernesto riskovali život na opuštěných plážích u Paraty, pátrajíce po údajném těle v havarovaném letadle. Našli jen písek a hořkost.

Heitor byl zatčen v roce 1962, ale jeho fraška pokračovala. V roce 1966, během cesty k zubaři, přesvědčil policistu, který ho hlídal, aby zajeli do divadla Recreio v Riu – jeho žena tam hrála v představení „Kříž Advokáta Ďábla“. Heitor zmizel zadním východem z divadelních toalet. Z úkrytu pak telefonicky poskytl rozhovor novinám Correio da Manhã: „Už jsem byl osvobozený! Tohle je bezpráví!“ 

Soudní procesy se táhly v několika vlnách a proměnily se v ďábelské divadlo Heitorovy výřečnosti. Při klíčovém líčení, které se paradoxně konalo v odlehlém městečku blízko místa, kde mělo k vraždě dojít, předvedl svůj nejpůsobivější výkon. Místo kostela (jak bylo někdejšími zdroji zmíněno) si představme přeplněnou soudní síň v zapadlé brazilské provincii. Tam Heitor, mistr manipulace, rozplakal přítomné dojemným příběhem o hrůzných justičních omylech v brazilské historii. Konkrétně vzpomněl na případ nevinných bratrů, kteří strávili léta ve vězení za zločin, který se nikdy nestal – paralela měla naznačit, že i on je obětí podobného omylu. Dojetí bylo tak silné, že soudce musel jednání přerušit.

A tehdy se stalo něco nemyslitelného: Heitor, stále obžalovaný z vraždy, nechal během přestávky roznést porotcům talíře s pečenými kuřaty. Tento neslýchaný akt pohostinnosti, hraničící s manipulací, možná zapůsobil. Porota ho těsným poměrem hlasů 4 ku 3 osvobodila. Hlavní argument obhajoby – a trvalá překážka pro justici – zněl: Bez nalezeného těla nelze s jistotou prokázat ani vraždu. Tato právní mezera nakonec vedla k tomu, že se celý případ v roce 1981 promlčel – stal se nepotrestatelným.

Heitor emřel na infarkt v roce 2001. Jeho syn „Heitorzinho“ neboli malý Heitor, byl zavražděn v roce 1977 dívkou, kterou se pokusil znásilnit. Dana však nenašla klid. Stala se literárním strašidlem, které pronásledovalo slavného brazilského spisovatele Carlose Heitora Conyho. Až do své smrti v roce 2018 opakoval ve svých sloupcích v listu Folha de S.Paulo: „Kde jsou kosti Dany de Teffé?“ Viděl v ní ztělesnění všech křivd – českou židovku s temnou minulostí, sežranou tropickou chamtivostí a beztrestností v taláru.

Její tělo nebylo nikdy nalezeno. Možná leží pod asfaltem brazilské dálnice, možná v kotcích hlídacích psů na statku v Rio Claru, možná v hlubinách u Angra dos Reis, kde žraloci střeží tajemství. Její příběh však žije dál. Je to vyprávění o zradě, o jedovaté výmluvnosti a o tichém výkřiku, který stále ozývá z Prahy až do Ria.