O muži který měl rád racky
16. 3. 2026 / Petr Vařeka
čas čtení
2 minuty
Stával u řeky a ti mu usedali na paže.
Mnozí
lidé mu tajně záviděli; zatímco oni se úmorně každý den pachtili od
rána do večera, on žil bezstarostný život jako by byl oblakem na obloze,
lhostejným k tomu kam ho žene vítr a zda ho nerozfouká.
Jeho otec ho jednou požádal ať mu jednoho racka chytí.
A jaký div! Když se o to pokusil, racci kolem něj jen létali a křičeli jako by se mu vysmívali.
Tento zenový příběh je zároveň hlubokým podobenstvím.
Osvícení (probuzení) je stav bez touhy, a tak jej nelze vyvolat vědomě.
Jakákoliv touha po něm je její expozicí a tudíž je s ním přímém rozporu.
Podobně to platí i ve fyziologii.
Pokud máme nějaký zdravotní problém, který vyžaduje trpělivost, nijak si nepomůžeme, pokud se k němu upneme myslí.
Organismus sám je nadaný hlubokou přírodní moudrostí; dýcháme, vnímáme rosteme, aniž bychom tušili jak to děláme.
Pokud
tedy po operačním zákroku (v mém případě laparoskopické odstranění
žlučníku) nastane ileus, což je stav kdy na blíže neurčenou dobu přestává
fungovat peristaltika, jen třeba dbát na doporučení lékaře, správnou
dietu, pitný režim, přiměřený pohyb a odpočinek a nepanikařit.
Snaha zjednat stůj co stůj nápravu za každou cenu, je s ní v přímém rozporu.
Toto
lze paradoxně rozšířit i na vnímání globálního chaosu, který vyvolaly
války na Ukrajině a nyní i v Íránu a který je důsledkem toho, že vlády
zúčastněných zemí momentálně propadly šílenství.
Nijak si nepomůžeme, pokud nad tímto propadneme rozhořčení, zoufalství a beznaději.
To co můžeme každý učinit, je kultivace vztahů s rodinnými příslušníky, s lidmi kolem..
Jedině tak existuje naděje že stav světa, jehož jsme nedílnou součástí, dozná pozitivních změn.
Svět jsi ty.
I kdyby bylo jezero na jehož březích žiješ jakkoliv zkalené, ty do něj vylévej denně sklenici čisté vody.
A možná tvé oči prohlédnou a ono jezero se zjasní..
0
266
Diskuse