Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Channel 4 News: Izrael útočí daleko v Libanonu, dohoda o Íránu se hroutí

31. 5. 2026

čas čtení 9 minut

Moderátor, Channel 4 News, neděle 31. května 2026: Nad strategicky i symbolicky významným hradem Beaufort v jižním Libanonu vlaje izraelská vlajka, zatímco izraelské síly postupují hlouběji do vnitrozemí, než tomu bylo za posledních 26 let. Dobrý večer.

Mezi Izraelem a Hizballáhem má platit příměří. Na místě je však situace zcela jiná, protože izraelská armáda dobývá další území na jihu země a varuje stále více civilistů, aby opustili své domovy, jinak riskují své životy.

Hizballáh také zintenzivnil útoky na izraelské vojáky v Libanonu a také na izraelské osady za hranicí. Toto vyostření má své důsledky. Írán požaduje ukončení izraelské války v Libanonu jako součást jakékoli dohody, kterou uzavře s prezidentem Trumpem, což v tuto chvíli nevypadá nijak pravděpodobně.

Rada bezpečnosti OSN má dnes večer svolat mimořádné zasedání, aby projednala rozšířenou vojenskou ofenzivu Izraele v Libanonu poté, co izraelské síly dobyly středověký hrad Beaufort, který naposledy obsadily před 44 lety. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu to označil za rozhodující zvrat v boji proti Hizballáhu. Francie, která o zasedání OSN požádala, však uvedla, že je to nepřijatelné, jak informuje Francis Reid.

Reportérka: Izraelská vlajka na vrcholu jedné ze strategicky nejdůležitějších pozic v jižním Libanonu. Hrad Beaufort stojí na tomto místě již 900 let a od dob křížových výprav byl dobyt nespočetkrát. Tentokrát ho obsadily izraelské jednotky v rámci významného postupu proti Hizballáhu. Tento videozáznam zveřejněný izraelskou armádou údajně zachycuje operace během nejhlubšího proniknutí do Libanonu za poslední roky, několik kilometrů severně od hranic s Izraelem.

Netanjahu: Nařídil jsem IDF rozšířit manévr v Libanonu. Naše síly překročily řeku Litani, obsadily kontrolované oblasti, obsadily hřeben Beaufort a nyní je mým pokynem prohloubit a rozšířit naši kontrolu nad místy, která byla pod kontrolou Hizballáhu.

Reportérka: To vše navzdory příměří podporovanému USA, které bylo prodlouženo od dubna, přičemž žádné příměří ve skutečnosti není vidět. Tento víkend se nad hranicí obou zemí vznášely rakety a boje se zintenzivnily. V jiho-libanonském městě Nabatea čekají na evakuaci. Izrael varoval všechny zdejší obyvatele, aby uprchli. Jsou odváženi na sever sanitkami, doprovázenými armádou pro bezpečnější průjezd.

Libanonec: "Tamhle se ostřeluje směrem k kopcům Ali al-Tahir kolem hradu Beaufort. My jsme v těch údolích tamhle. Nikdy nevíte, jak na nás drony mohou provést nějaký letecký útok. Oni nikoho nešetří."

Reportérka: V severním Izraeli armáda nařídila uzavření škol po jednom z nejtěžších dnů ostřelování Hizballáhem od uzavření příměří. V Kiryat Shimona také zkoumají škody na nákupním centru. A to, co se tam děje, by mohlo mít dopad i tady. Dohoda mezi USA a Íránem, kterou obě strany tak zoufale potřebují, by mohla uklidnit Blízký východ, ale stále se neuskutečnila. Hormuzský průliv je stále zablokován patovou situací. Americké síly uvedly, že o víkendu v blízkosti Ománského zálivu vyřadily z provozu loď, aby zabránily porušení blokády. Írán ve státních médiích uvedl, že důvěra je stále malá, a popsal USA jako nepřítele.

Íránský činitel: Dokud si nebudeme jisti, že práva íránského lidu jsou zajištěna, neschválíme žádnou dohodu. Zárukou této strategie jsou naše vlastní životy, které držíme ve svých rukou a jsme připraveni je obětovat pro íránský lid. Díky tomuto prezidentovi jsme blíže než kdy jindy k odstranění jaderné hrozby ze strany Íránu.

Reportérka: Donald Trump mezitím v rozhovoru se svou vlastní snachou. Nyní se široce uvádí, že poslal Teheránu k posouzení pozměňovací návrhy k dohodě.

Trump: Jsme blízko velmi dobré dohodě, pokud se nám podaří ji uzavřít, jinak prostě začneme s ministerstvem války. Pomalu dosahujeme toho, co chceme, jsou to velmi tvrdí vyjednavači. Trvá to dlouho. Nespěchám. Rád bych řekl, že spěchám, protože ceny benzínu se propadnou. Ale pokud budete spěchat, nedosáhnete dobré dohody.

Reportérka: Není jasné, zda pozměňovací návrhy zahrnují jakýkoli ústup od toho nebo jak by to vypadalo, včetně těch červených čar ohledně vývoje íránských jaderných zbraní. Prezident byl o víkendu na cestě hrát golf a o ničem z toho se nezmínil.

Místo toho zveřejnil řadu obrázků znázorňujících to, co ho zřejmě zajímá: jeho odkaz ve srovnání s otci zakladateli, získávání pozemků a to, jak je chytrý, čímž zřejmě potvrdil, že podstoupil další test na demenci.

"Na rozdíl od jiných amerických prezidentů, řekl, jsem dosáhl perfektního skóre 30 z 30, což je považováno za extrémní inteligenci."

Ale zatímco chválí své vlastní mentální schopnosti, situace na Blízkém východě připomíná nekonečnou Rubikovu kostku. Diplomacie nenašla řešení a obětí jsou obyčejní lidé.

Moderátor: Jan Egeland, generální tajemník Norské rady pro uprchlíky, je v současné době v Íránu, kde navštěvuje projekty financované touto organizací. Právě se ke mně připojil. Právě jsme slyšeli o rozšířené izraelské ofenzivě v Libanonu. Je to úzce propojené s tím, co se děje v Íránu, že?

Jan Egeland: Ano, a v mnoha ohledech jde o podobnou situaci. Libanon i Írán jsou plné uprchlíků. V Íránu jsou velmi zranitelní lidé, čtyři a půl milionu Afghánců, stovky a tisíce lidí z Iráku. Na to se v tom všem zapomíná. Tato válka má pro civilní obyvatelstvo devastující důsledky a v Íránu se to nedá přehlížet, a v Libanonu to musí skončit.

Moderátor: Co se právě teď děje s touto vysídlenou populací v Íránu? Myslím tím, že samozřejmě platí příměří. Ale moc o nich neslyšíme, že? Přinejmenším proto, že tam polovinu času nemůžeme reportovat.

Jan Egeland: Ne, myslím tím opět civilní důsledky této války, která byla vykreslována jako nějaká šachová partie – kdo má nejvíc raket, co Hormuzský průliv? Miliony lidí zde v Íránu prchaly před tisíci dopadů raket a střel. A uprostřed toho všeho přišli také afghánští uprchlíci. Nyní se lidé bojí budoucnosti a opravdu, opravdu doufají, že k obnovení války nedojde. A ekonomická situace lidí se zhoršuje, a to nejen u uprchlíků, kteří měli nějaký příjem z neformálního sektoru. A to vše je nyní pryč kvůli rozsáhlému pronikání a ekonomické krizi.

Moderátor: Útok na školu v Manabu první den konfliktu, při kterém zahynulo, myslím, asi 120 dětí. USA, pokud vím, tvrdí, že ten útok po celé té době stále vyšetřují. Myslíte si, že je to přijatelné?

Jan Egeland: Je tu mnoho dopadů na civilisty. Viděl jsem zcela zničenou nemocnici a byl jsem v obytné čtvrti, kde byl jeden blok za druhým v troskách, dětské hračky a školní knihy v troskách. Samozřejmě vidíte také mnoho zásahů do vojenské policie a průmyslu. Celá poučka z moderního válčení je, že se odehrává v hustě osídlených oblastech a má devastující důsledky pro civilisty. Nemůžete kritizovat civilisty, když máte 20, 30 000 zásahů v místě, jako je Írán.

Moderátor: Myslím, že nakonec USA řeknou, že nemíří na civilisty. Ale ať už jde o Ukrajinu, Gazu, Írán a hrozbu Donalda Trumpa, že Írán vybombarduje zpět do doby kamenné, pokud neudělá to, co chce, pokud jde o jednání, myslím, že jsme se už dostali za hranice mezinárodního práva?

Jan Egeland: Ne, nedostali. Je důležité se sjednotit. Spojené království, P5, Rada bezpečnosti, vy, Evropa – všichni musíme udělat více pro obranu mezinárodního práva. To, co vidíme v Libanonu, co jsme viděli v Íránu, co jsme viděli také u všech těch raket letících opačným směrem do zemí Perského zálivu a do Izraele – to jsou bezohledná porušení práva, které musíme bránit. Stále jsme civilizací. Musíme bránit zákony. Pokud ne, je to pro lidstvo konec.

Moderátor: Ale v Íránu je dnes otevřená kritika prakticky rozsudkem smrti. Co se stane, když to tam, kde teď jste v Teheránu, nadnesete?

Jan Egeland: No, jsem humanitární pracovník. Pracuji pro civilisty na všech stranách všech konfliktů. Usilujeme zde o plnou operační svobodu a podařilo se nám bez jakýchkoli překážek dostat ke všem afghánským uprchlíkům. Podařilo se nám také dostat k íránským civilním rodinám, kterým byly zničeny domovy, a poskytujeme jim podporu. Ale pouze dvě země podporují civilní oběti, včetně afghánských obětí války v Íránu, a to Norsko a Švédsko. Ostatní se o civilní obyvatelstvo vůbec nezajímají.