Náhradní témata jako smysl života...Rekvizitárna zážitků roku 1989 je stále otevřena a stále plná...Vstupte!

27. 10. 2026 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut
 
" Dokud jsme byli v pokoji v nevěstinci, patřili jsme svým fantaziím, ale jakmile jsme je odhalili, ale jakmile jsme je odhalili, jsme nyní svázáni s lidskými bytostmi, svázáni s vámi a nuceni pokračovat v tomto dobrodružství podle zákonů viditelnosti."
(Jean Genet, Balkon)

Představte si, že by třeba 1.května 1968 chodili lidé kolem tehdejší tribuny a poprvé po dvaceti letech spontálně a radostně slavili tuto chvíli, ovšem zcela pohlceni rekvizitami, myšlenim zacyklením v čase snahy o obranu země v roce 1938...Nebo v roce 1989 jsem žil společně s kamarády aktuálně problémy února 1948....

Nepředstavitelné, nemožné, přece po třiceti, čtyřiceti letech je jiná doba, jiné problémy, všichni žijeme jiné životy...Toto zastavení času, o kterém mluvil v době normalizace Václav Havel, má dnes naprosto absurdní podobu...

 
Je to vlastně takový metafyzický "luxusní nevěstinec světa" v divadelní hře "Balkon" z roku 1956 geniálního francouzského básníka, spisovatele, politického aktivisty a dramatika Jeana Geneta. "Bordel všech tužeb" zde funguje jako mikrokosmos režimu ohroženého z venku revoluční nespokojeností...Sen a skutečnost již nejde rozeznat....

A tak moje generace v rolích a kostýmech tehdejší nostalgii slastného pocitu mládí nebo mladí zase přes divadelni fundus se snaží vcítit a prožít slast té jim stále přežvýkané naděje utopené v kýči té věčné iluze našeho dobra roku 1989...

To nesnesitelné opakováni, stejná hesla, herci v divadlech na značkách opět čtoucí plamenná prohlášení, studenti ve stávce...Slastný dav křičící to tolik odvážné: "Už jsme tady...." 

Jakoby občané neustále žili, opakovali, prožívali, dojímali se nad stařičkým filmem a nejméně třikrát za rok si ho společně, až terapeuticky prožili ....Jako když si nadšenci hokeje pouští v hospodě každý rok "Nagano..."

Ovšem zaplňovat Letnou 5× do roka, Václavák 6× do roka a Staromák 10x  může opravdu i pro drogově závislé vlastním dojetím černobílého čtení světa (dobrá vláda/špatná vláda) narazit na své mantinely morálního kýče věcných problémů této oligarchií řízenou zemí vyčerpat. Aby se nám nakonec nestalo, že když půjde opravdu do boje o demokracii, sociální spravedlnost, bytový problém, ekologii (prostě vše časově reálné, živé, nevytěsněné, nikdo tam nebude).

Ano, tato poslední témata teď ve městech světa na náměstích prožívají společně studenti i důchodci a tvrdě protestují...Oni totiž žijí realitu i druhých, mají empatii, nevolají "Diky, že můžem platit drahé nájemné", neděkují za likvidaci zbytku sociálního státu....

Tady někde začíná i ten současný přiběh o České televizi: 

Naši společní klienti nejsou hloupí, aby nepochopili, že Česká televize neřeší jejich životy, oni také nemají na naše "chytračiny po náměstích čas", prostě když máte tři práce, padnete večer do postele a chcete třeba vidět Ulici....Naše úloha jako sociálních pracovníků, je toto v médiích pomáhat s novináři empaticky sdělovat všem ostatním... 

Veřejnoprávní média musí mluvit za ta fyzicky i psychicky poničená těla i duše opravdu těžkým životem (viz. např. ve Francii "Žluté vesty," kterým se většinová společnost nevysmívá jako u nás). Co chtějí ti lůzři bez zubů? 

Ale právě díky edukací té skupiny obyvatel, kteří mají ten luxus trocha volného času a ekonomické prosperity, se i díky této dramaturgii dokáží do životů těchto utlačovanych alespoň trochu vcítit ..

Tady Česká televize 30 let brutálně selhává, ta televize se stala časem důležitá jen pro Václavák A, jelikož jim dodává vlastní pravdu své správné kapitalistické etiky občana a zároveň Václavák B ji nenávidí, jelikož to nikdy nebyla televize novinařů, moderátorů a lidí, kteří rozumí jejich světu. 

Svým dramaturgickým výběrem hostů vlastně nikdy nepopisovala jejich skutečnou životní realitu, sociální brutalitu jejich těžkých životů, nikdy zde necítili tvrdé zastání přes investigativní, sociálni žurnalistiku. Třeba Bakala a jeho ukradené město. Citili se vždy (a já jim tak rozumím) vlastně reportážemi až ponižováni.... 

A potom přijde prostě SPD, Ano, Motoristé a zneužije jejich frustraci, proč se tomu tak divíme? 

Dramaturgie České televize vždy upředňostňovala osobni, individuální, neoliberární přistup k problému existenčního, ekonomického propadu člověka, vždy zde našli pochopení pro své těžké životy...

Vždy tak trochu kamarádi a kamarádky redaktorů a přes jejich život se otevřel příběh nedostatečné sociálni politiky.

A pochopitelně naprosto neomluvitelné profesni selhání v propagaci Ivany Tykač a její sociálni dobroty (dnes již se vliv rodiny Tykač do veřejnoprávních médii ví, schůzky v bytě oligarchy apod. )

 Mimo jiné, v sobotu byla na podiu paní Ester Janečková...Jeji "Pošta pro tebe" je podle mého názoru největší zneužití sociální situace občanů do barvotiskového kýče, naprosto ve stejné vlně "Výměny manželek" na komerční televizi... 

O píár pořadu bankéřů a exekutorů, kteří své krvavě potrhané ovce svojí asociálností a nenažraností dokázali následně svými panskými radami při oddluženi na veřejnoprávní televizi prodat jako naprosto skvělou sociální práci, o tom raději ani nemluvím... 

Česká televize ztratila svojí neoliberární umanutostí celý "Václavák B" a toto si nemůže nikdy dovolit. Václavák A i Václavák B mají dostat stejný díl své životníň pravdy...

.A tady je to základní selhání, které si nikdy redaktoři a zaměstnanci ČT nepřiznají...

 Jmenuje se totiž profesní povýšenost!

Konec října 2026

0
Vytisknout
387

Diskuse

Obsah vydání | 27. 10. 2026