Větší účast pacientů při léčbě i vymahatelnější práva slibuje balík zákonů, který odsouhlasili poslanci. Skutečně?

9. 9. 2011 / Jiří Baťa

Jako v mnoha jiných případech jsou občanům předkládány zdravotnické reformy, které podle jejich autorů jsou všechny ve prospěch pacientů. Jako by na sebe ani nemysleli, leč opak je pravdou. Všechny novely či úpravy zákonů, které jsou v rámci reformy předkládány, mají pro jejich autory a schvalovatele (koaliční poslance) jediný význam -- a sice, že to markantně ovlivní výdaje ve zdravotnictví a do zdravotnické péče, jakkoliv se snaží tyto zákony glorifikovat těmi nejhumánnějšími úmysly.

Všechny jmenované klady mají totiž řadu vedlejších negativních efektů, o nichž se ovšem nikdo z předkladatelů nezmiňuje. Těch několik málo výrazně pozitivních změn je ve srovnání s negativními prakticky zanedbatelné. Jako příklad lze uvést "pozitivum" č. 1, které dává možnost věřícím mít v nemocnici nárok na kněze. Vzhledem ke skutečnosti, že převážná část obyvatelstva se prezentuje jako ateistická, je tato "vymoženost" sice pro některé občany vítaná novinka, ale bez většího významu pro ostatní pacienty a o jejich lékařskou péči. "Pozitivum" č. 2, kdy nevidomí pacienti budou mít v nemocnici nárok na vodícího psa, je jistě svým způsobem významné, avšak je otázka, zda náklady na tento nárok (držení psa a starost o něj v nemocničním zařízení) nakonec nebudou muset pacienti hradit ze svého, neboť nárok je jedna věc, náklady na držení psa druhá. Protože je známo, jak ministerstvo bazíruje na každé koruně, není proto vyloučeno, že nevidomého pacienta může taková "vstřícnost" přijít dost draho.

Značně diskutabilní se jeví zákon, podle kterého by měly osoby mladší 18 let podstupovat ošetření či léčbu za přítomnosti či souhlasu rodičů. Není známo, nakolik je tato povinnost zákonně ošetřena, ale naskýtá se řada pochybností o možnosti plně a zodpovědně akceptovat tuto "povinnost", mnohé naznačuje, že to nebude bez problémů. Tak např. vyskytne-li se situace, kdy nezletilec bude akutně potřebovat nějaké ošetření či lékařský zákrok a rodič nebude k dispozici. Než bude potřebného souhlasu dosaženo, může dojít k újmě na zdraví pacienta. Další případ je, bude-li osoba mladší 18 let v nějakém výchovném či jiném zařízení, kde je styk mezi nezletilcem a rodiči časově i v rámci osobního styku omezen. Kdo v takovém případě bude zastupovat rodiče? Budou mít výchovní pracovnici tuto pravomoc? Na základě čeho?

Jiný případ bude, jestliže nezletilec nemá rodiče, s rodiči nežije, rodiče jsou nesvéprávní či jinak omezeni v rozhodování, nebo v krajním případě jsou oba rodiče ve výkonu trestu. Ačkoliv neznám detaily tohoto zákona pochybuji, že na tyto, případně další podobné problémy, bylo pamatováno a mají konkrétní, zákonné řešení.

Zcela proti lidskosti a lidským právům zakotveným v ústavě je rozhodnutí, že žena nesmí rodit doma, notabene při eventuálním porodu doma ze zákona zakázat asistenci či účast porodní báby. A úplně na hlavu je postaveno nařízení či ustanovení, že v případě porodu doma bude těmto rodičkám odepřena zdravotní péče! Dokonce i v případě, že si zdravotní péči budou ochotny zaplatit. To odporuje nejen naší Ústavě, ale i mezinárodní úmluvě o lidských právech a svobodách.

Jak výše zmíněno, reformní zákony mají řadu nedostatků a pochybných ustanovení, které nejen nejsou k dobru a ku prospěchu pacienta, ale výrazně k jeho škodě, neřku-li k poškozování jeho práv a svobod, což je v rozporu s platnými zákony a Ústavou této země.

Poslanec Marek. Šnajdr (ODS), jinak náměstek ministra zdravotnictví tvrdí, že: "Stávající zákon nechápal pacienta jako rovnocenného partnera, který spolurozhoduje o svém zdraví. Teď bude (po)třeba k zákroku aktivní souhlas". Ptám se jaký souhlas, když se řada věcí pacientovi přímo nařizuje bez možnosti jeho vlastní volby? Konkrétně je to u osob mladších 18 let. Je pravda, že osoba se stává plnoletou dosažením věku 18 let, nicméně na druhé straně je celá řada právních, ale i jiných úkonů, které nezletilcům umožňuje "konat", protože dovršili 15 let věku, byly jim vystaveny OP (občanský průkaz), který jim umožňuje řadu úkonů bez účasti či souhlasu rodičů (např. pohlavní styk). Domnívám se tedy, že rozhodovací povinnost na udělení souhlasu či nutnosti účasti na lékařském zákroku, by měla být, když už tak už, na hranici 15 let, i když ani tato hranice se neobejde bez problémů, jak výše uvedeno.

Pan poslanec a náměstek ministra Šnajdr se snaží vzbudit dojem, lépe řečeno přesvědčit občany, jak důležitá je rovnocennost pacienta a lékaře. Nepochybuji, že o relevantnosti těchto slov není přesvědčen ani on sám. To však pro něj není důležité vzhledem k cílům, které jsou spolkem koaličních politiků sledovány. Je totiž nad slunce jasné, že jeho rovnocennost je myšlena stejně upřímně a čestně, jako rovnoprávnost nás občanů a občanů poslanců-politiků vůči zákonům této země.

K rovnocennosti lze uvést několik "nepodstatných"(!) příkladů. Jestliže si pan Šnajdr představuje, že účastí či souhlasem rodičů se naplňuje kýžená podstata rovnocennosti pacienta a lékaře, jak by si asi představoval rovnocennost pacienta v pokročilém, senilním věku, který je částečně dementním, mentálně či jinak postiženým člověkem (např. Alzheimerova choroba apod.), aby se stal rovnocenným spolurozhodovatelem o způsobu léčení a jiných faktorech s jeho léčením souvisejících? Jak může taková osoba rozumět sebelépe podanému výkladu lékaře o jeho potížích či nemoci, když ani sám poslanec Šnajdr, (za předpokladu jeho dokonalého zdraví a rozumu, což se u náměstka ministra zdravotnictví dá předpokládat, byť jisté pochybnosti nelze vyloučit), není s to rozpoznat chyby a nedostatky v předkládaných zákonech!

Nezbývá než konstatovat, že se i nadále projevuje značná "zmetkovitost" výsledků práce v  koaličních dílnách, odflinknutá práce "OTK" a stejně tak krajně nezodpovědná práce předkladatelů. Mohlo by se říci, že "práce kvapná, málo platná", ale vzhledem k tomu, že ODS, potažmo následná koalice, na reformě zdravotnictví pracuje už několik let (viz Julínkovy slavné poplatky u lékaře a jiné reformní excesy v r. 2008, ale zpracovávané mnohem dříve), mohly by být výsledky mnohem příznivější a přijatelnější. A hlavně méně škodlivé pro pacienty. Nicméně, realita výsledků činnosti koaliční vlády nepřekvapuje, možno říci nezklamala. Vláda špatná byla, je a s největší pravděpodobností i zůstane.Tomu také odpovídají i výsledky tolik proklamovaných reforem.