Právní bezvědomí ministerstva zdravotnictví

30. 11. 2011 / Josef Mrázek

čas čtení 3 minuty

Oblíbenou metodou jak oslabit oponenty při prosazování lidem škodlivých zákonů, je hromadění zákonů do balíků, batohů a jiné kupení a projednávání ve spěchu a rozsáhlé změny na poslední chvíli, takže odpůrci nestihnou poukázat na všechny ničemnosti a usnadní se odmítnutí všech připomínek. Přitom tak zvaná reforma spočívá v úpravě zákonů tak, aby zvýhodňovaly nejbohatší občany nebo dokonce jen jakési majitele bez fyzické identity a bez občanství. Marně jsme doufali, že v zájmu zbylé velké většiny občanů bude respektována aspoň Ústava ČR a zákony o lidských právech. Není tomu tak, ale domáhat se spravedlnosti je obtížné, stát je seřízen tak, že škůdci jsou ve výhodě. Chci ukázat na příkladu, který je jen drobnost, ale je názorný, jak bídná je úroveň správy našeho státu.

Nový zákon o zdravotních službách se odklání od právního rámce i v takových věcech, kterým jsme nevěnovali pozornost pro jejich zdánlivou neškodnost a proto, že jsme byli zahlceni přemírou nepochybných nepravostí. Ale 28.11.2011 čteme ve Zprávách i-Dnes v článku redaktorky Petrášové, že lékaři mají do nových registrů zapisovat nejen údaje o nemoci pacienta, ale i nejrůznější další důvěrné i citlivé údaje o pacientovi a jeho okolí, a to všechno má být přístupné pro široké spektrum zájemců. Zdá se, že autoři této části zákona měli za úkol zajistit spolehlivý přístup k těmto údajům pro blíže nespecifikované zneužívatele, a proto zařadili do zákona nezvykle velké sankce pro lékaře, kteří by se vzpěčovali uvedené kroky realizovat. To je podobné, jako sankce za nevybrání poplatků, které samozřejmě neregulují a zůstávají tomu, kdo je vybral, ale trvá se na jejich důsledném vybírání asi proto, že byly zavedeny s cílem získávání prodejných souborů dat.

Zmíněný zákon byl přijat i přes odpor Senátu PČR, a přesto, že jeho pasáž o registraci údajů je v rozporu s vyšším zákonem -- Úmluvou o lidských právech a biomedicíně- a proto je právně neúčinná. Jde o kapitolu III., článek 10, paragraf 1. Úmluvy:

"1. Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví." Samozřejmě jde také o rozpor se Zákonem na ochranu citlivých údajů, ale jednodušší je vycházet z rozporu s Úmluvou, protože ta přímo ruší účinnost všech ustanovení obyčejných zákonů, která jsou s ní v rozporu.

Námitka, že některá data, která mají lékaři registrovat, nejsou údaji o zdraví a Úmluva se jich netýká, neobstojí. Data nevztahující se ke zdraví není rezort zdravotnictví oprávněn sbírat vůbec. A pokud tam je nějaký vztah ke zdraví, platí Úmluva.

Celá věc znova dokumentuje zoufale špatný stav našeho zákonodárství. Někdo na ministerstvu navrhne právní zmetek, Legislativní rada vlády to nezastaví, poslanci a jejich poradci nechápou, nebo nechtějí chápat a když se někdo (Senát nebo jednotlivci) ozve, je přehlasován. Umožňuje to naše degenerovaná parlamentní demokracie. Ústavou požadované poměrné zastoupení ve Sněmovně je hrubě porušeno a zákrok pomocí přímé demokracie, například odvolání selhávající Sněmovny referendem, zatím není možné.

Bez zásadní změny způsobu, jakým se provozuje politika a jak vzniká obsah Sněmovny PČR, se lepšího výsledku nedosáhne, a protože tato změna je nutná z více než sta, a možná tisíce, vážnějších důvodů, než je popsaný případ, je škoda každého dne, kdy k ní nedochází. .

.

0
Vytisknout
5703

Diskuse

Obsah vydání | 1. 12. 2011