Červené slunce

10. 5. 2012

Angela Merkelová chce tržně konformní demokracii, která umožní kapitalismu co možná nerušenou práci. A chce posunout mocenské poměry v Evropě dále ve prospěch Německa...

Konec Merkozyho může znamenat konec Merkelové. Francie byla devátou zemí eurozony, jejíž vláda ztroskotala na krizi. Německo by se mohlo zanedlouho přidat. Bez souhlasu Francie skončil v Evropě německý diktát škrtů. Pouze díky francouzské podpoře mohla Merkelová udělat z Evropy políčko pro ekonomické experimenty. Je možné se z recese proškrtat? Odpověď zní: Nikoliv. Kdo šetří v recesi, prohlubuje recesi.

François Hollande je druhý socialista v Elysejském paláci. Ví, co má před sebou. Jeho předchůdce Mitterand musel ukončit experiment "Socialismus v jedné zemi", když kapitálové trhy zaútočily na frank. Od roku 2008 jsme si zvykli hovořit o dluhové krizi. Ale o dluhy nejde. Jde o otázku toho, kdo bude rozhodovat: Politika nebo trhy.

Neexistuje totiž zákon, že banky dostávají od centrální banky laciné peníze, které půjčují za drahé úroky státům. Neexistuje zákon, který nutí státy nést toto dluhové zatížení, které je buď silnější nebo lehčí podle nálady trhů. Neexistuje zákon, že lidé, národ, suverén má být závislý na náladě trhů. A neexistuje zákon, že politiku mají dělat bankéři, a ne politikové.

Banky nedělají zákony a banky nikdo nevolí. Byly to samy státy, kdo jim dal toto právo. A státy jim ho mohou zase vzít. Prvním krokem by bylo, kdyby Evropský stabilizační mechanismus dostal bankovní licenci a tím se oddělilo veřejné financování od lidem nepřátelského mechanismu trhů. François Hollande za to bude bojovat.

Článek Jakoba Augsteina z časopisu Spiegel upravil a z němčiny přeložil Robert Bartoš

Článek v němčině: ZDE