Touhy a plány Václava Klause

7. 9. 2012 / Marek Řezanka

Všichni lidé znechucení vládou Petra Nečase, a to jak její politickou (ne)kulturou, tak naprosto nekompetentní politikou, která nejenom stát zadlužuje, ale přesměrovává jeho odpovědnost na soukromé firmy, kterým je občan vydán na milost a nemilost, přemýšlejí, zda nastává konečně okamžik, kdy by vláda mohla padnout. Příliš optimismu ale v sobě nejspíš nemají. Není to tak dávno, když to na jaře vypadalo, že pád vlády je nevyhnutelný, a kdy vše bylo pouze trapné představení o několika aktech, jak lidem ukázat, že kdo má moc, ten se ji sám dobrovolně nevzdá, i kdyby měl novou platformu ze země vydupat a nazvat ji provokativně třeba LIDEM.

Navíc, kdo si dobře pamatuje, o pádu vlády se mluvilo v době, kdy se schylovalo k masivní protivládní dubnové demonstraci, kterou spekulace o demisi vlády mohly oslabit. Neoslabily, a vláda nepadla.

Proč by to teď mělo být jiné? Platí-li premisa, že vláda padnout nemůže, protože ještě neučinila vše, co se splnit zavázala (dotažení tzv. důchodové reformy, dokončení tzv. církevních restitucí, apod.), pak jsou všechny naděje na jakýkoli zvrat marné. K tomu se blíží další masivní protest dne 22. 9.

Ale pozor. Situace je přece jenom trochu jiná. Cíle se měnit nemusí, někdy lze ale přepřahat. Nemělo by nám uniknout, že prezident Klaus pomalu stříhá metr do svého odchodu z Hradu -- a že při své skromnosti má políčeno na možný premiérský post. Návrat do vedení ODS by byl jeho velkým comebackem, předčasné volby by pak mohly být jeho kořistí.

Jeho výzva církvím, aby destruovaly sociální stát ("Přijetí života jako nepřetržitého úsilí o hledání jeho smyslu, pocit vlastní odpovědnosti za sebe a jiné, a radování se z každého sebemenšího zdaru v tomto úsilí jsou vystřídávány nárokem absolutního a z vnějšku zaručeného štěstí. Faleš sociálního státu nezaslouženého blahobytu ničí vše tvůrčí a individuální a otupuje talenty, aktivitu a pracovitost, neboť ta se přestává vyplácet. Při setkáních s představiteli církví se často shodujeme v tom, že je tento trend mimořádně nebezpečný a že je nezbytné se mu aktivně postavit."), je zapomenuta, dnes mu lidé tleskají za jeho kritická slova proti církevním restitucím. Jeho privatizace z 90. let 20. století je minulostí, dnes získává lidi požadavkem nezvyšovat daně. A je to přece národní hrdina, který bojuje se zlou EU. Kolem něho se rojí "blaničtí rytíři" typu Bátory či Bobošíkové, punc spasitele mu razí na přání.

Opozice je líčena jako populistická a zlodějská, ČSSD jako každá velká strana má ve svých řadách jedince, kteří ji svým jednáním diskreditují a dehonestují. Nemám přitom vůbec na mysli D. Ratha, jehož kauza je přinejmenším podivná, zavání účelovostí na sto honů -- a zavání i něčím horším než účelovostí, totiž manipulací.

Většina lidí má již dost všech možných zlodějen, korupcí a mocenské zvůle. Pro mnohé lidi je nevolitelná jak ODS, tak ČSSD. Někteří potom inklinují ke KSČM, která v současném systému těžko může nabídnout funkční alternativu, zvláště, oprašuje-li elitářskou KSČ a zločiny v padesátých letech a hlásí-li se k normalizaci let sedmdesátých a osmdesátých, jiní hledají spásu ve fašistické DSSS, další se upínají k "hodným miliardářům" typu Babiše, kterým přece vůbec nejde o propojení moci politické s ekonomickou.

Kýžený pád vlády by tak mohl nabrat podobné obrátky, jako za M. Topolánka. Tehdy se na scéně objevily "nedinosaurovské" Věci veřejné. A významná část voličů jim skočila na špek. Poptávka po "něčem novém, lepším" se Bártovi, Johnovi a spol. vyplatila. Jenže nic nového, kromě ještě většího zhrubnutí politické kultury a prohloubení klientelismu v zemi, se za vlády trojkoalice nekonalo. Nechají se lidé omámit "novou ODS" s tváří vskutku neokoukanou, a to tváří V. Klause? Skutečně věří, že by se Klausova vláda nezavázala dotáhnout do konce to, co Nečasova nezvládla? Padne-li Nečasova vláda, potom lze očekávat, že její závazky přecházejí na nového koně. Odpočatého a plného sil, který nemusel zakopávat o stovky překážek.

Je opravdu žalostné, kdy se "novými" tvářemi mají stát ty, které jenom nebyly nějakou dobu lidem na očích (jako je tomu například u prezidentského kandidáta V. Dlouhého, který má ke Klausovi blízko a který je za stav privatizace zodpovědný stejnou měrou jako sám Klaus). Toto bychom si měli uvědomit všichni, až půjdeme k volbám prezidentským. A minimálně si položit otázky, jak se jednotliví kandidáti staví k otázce sociálního státu, k církevním restitucím, k nástrojům polopřímé a přímé demokracie (k obecnému referendu) a k ústavě jako takové.

Kdo tluče prázdnou slámu, že opozice nepřichází s ničím konstruktivním a že odbory jen pletou lidem hlavu a odboráři si kupují drahé hodinky, by si občas měl doplnit své znalosti, třeba zde: ZDE. Nejsou to odbory a nejsou to opoziční strany, kdo naprosto bezmyšlenkovitě vychází z neadekvátních odhadů vývoje HDP, kdo neustále zvyšuje daně nejnižším vrstvám společnosti s tím, že vše má svůj strop a od určitého bodu platí, že čím více se zvyšuje, tím méně se vybere. Přesto má Nečasova vláda u řady lidí nálepku "té zodpovědné", která se "o něco snaží". O něco jistě, ale blaho tohoto státu to není.

Nenechme sebou manipulovat, nedopusťme, aby případné předčasné volby znamenaly pokračování současného stavu. Zkusme zapátrat v paměti, než o něčem prohlásíme, že je to naše spása. Nebudeme-li myslet a přemýšlet, žádné demonstrace nám nepomohou. Ostatně, jestli někdo demonstrace a občanskou společnost bytostně nesnáší, je to V. Klaus -- který věří jedině, ale jedině "demokratickým" volbám.

0
Vytisknout
8937

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2012