Past na občany aneb jenom nezdeptaní vzdorují

9. 1. 2013 / Marek Řezanka

Ve svém textu Tisíc a jedna frustrace jsem upozorňoval na pro celou společnost nebezpečný jev, kdy mocenská zvůle opakovaně drtí naděje občanů, aby rezignovali, otupěli, podřídili se. Není nic snazšího než jim až pod nos strčit lákavou kost i s nějakými těmi zbytky masa -- a v nejlepším ucuknout. Kolikrát jsme to v poslední době zažili. Přísliby pádu krajně asociální a nekompetentní vlády s tím, že tentokrát to již zaručeně vyjde. Avizované rozvíření některých kauz (sKarty, CASA), aby vše utichlo a kromě Rathova případu šlo k ledu. On je jaksi u ledu jen ten Rath, jenom na rozdíl od různých Dalíků, Janoušků a Parkanových hnije několik měsíců ve vazbě.

Prosazení tzv. církevních restitucí ve chvíli, kdy se zdálo, že občanské protesty pomohly vládní podobu zákona minimálně pozdržet -- a že vláda je u konce s dechem. Naopak, takzvaní rebelové v ODS dostali v přímém přenosu ty nejlepší trafiky -- a vše opět dobře dopadlo. Jak také jinak?

Aniž chci hájit morální profil pana Lessyho, není jistě v pořádku, že ministrovi financí zde prochází téměř vše. Může zasahovat do práce policie, může se (na rozdíl od Paroubka) rozčilovat jak malý kluk, aniž po něm létají vajíčka, vše je v pořádku. Běda tomu, kdo si to s ním chce rozdat. Bárta i Lessy dopadli jak sedláci u Chlumce, zato Kalousek, který ví, že u Lipan jsme to vyhráli, zatím přemožitele nenašel. S drzým čelem a knížetem bude dál experimentovat na české společnosti. U chemických experimentů se ovšem někdy pracuje i s třaskavou směsí -- a takové pokusy jsou zvlášť nebezpečné.

Zatím poslední nálož občanské frustrace odpálila vlna plošné necitlivé amnestie, která spláchla veškeré pokusy o dořešení nejzávažnějších podvodných a korupčních kauz v zemi (např. H-systém). Může se občan v této zemi na něco těšit a z něčeho se radovat?

Jenom hezky zdeptat, zlomit, srazit.

Co může ještě přijít? Máme tu prezidentské volby. Čistě hypoteticky si představme, že by se nám povedlo zvolit si kandidáta, který by konečně přišel s trochu jiným politickým stylem než stylem systematické deprivace občanů. A jen bychom se trochu radovali a veselili -- bác -- prohlášení voleb za neplatné, klidně zrušení "přímé volby". Prezidenta by vybraly Parlament a Senát -- a nám by zbyl jen pocit naprosté bezmoci. Je to nereálný scénář?

Nezapomínejme, že vyřazený kandidát Okamura se nevzdává. Jakkoli se mi jako prezidentský kandidát nemusí líbit -- a také nelíbí -- mělo by na prvním místě stát právo. Skutečně byla jeho žaloba na postup při posuzování jeho kandidatury bezpředmětná?

Okamura protestoval, že mu nebylo umožněno ministerstvem vnitra a posléze i Nejvyšším správním soudem kandidovat, stěžoval si také na protiústavnost způsobu sběru podpisů a jejich kontrolu a také na ústavní požadavek, aby jich kandidát musel nasbírat 50 tisíc.

Ústavní soud rozhodl velmi rychle, a to jen několik dnů poté, kdy se k této kauze vyjádřil v Právu Pavel Rychetský: "Jeho stížnost je dost fundovaně argumentovaná a rozsáhlá....Problém je v tom, zda pan Okamura má, či nemá 50 tisíc podpisů. Byl bych velmi nerad, kdyby ÚS musel hlasy přepočítávat. Ale jeho ústavní stížnost je postavena na tom, že má počet podpisů, a v druhé rovině namítá ústavní požadavek jako odporující článku 9 odstavec 2 ústavy (změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná -- pozn. red.). Je-li k ústavní stížnosti přiložen akcesorický návrh na zrušení předpisu, podle něhož bylo vydáno napadené rozhodnutí (tedy, že Okamura nemůže jít do boje o Hrad -- pozn. red.), ÚS může přerušit řízení o ústavní stížnosti bez meritorního rozhodnutí a v plénu projednávat akcesorický návrh na posouzení platnosti napadeného předpisu. Jedna z možností je, že se přeruší řízení o ústavní stížnosti pana Okamury a začne se projednávat návrh na posouzení ústavnosti jak novely ústavy, tak vlastního prováděcího zákona o přímé volbě prezidenta. Přitom můžeme a nemusíme odložit termín voleb."

Myslím si, že se tu spěchat nemělo. Okamura bude chtít vidět argumenty soudu -- a jistě se jen tak nevzdá. Na ostatních kandidátech bylo, aby vyzvali k odložení termínu voleb. Takto riskují, že po proběhnutí cílem s nejlepším výsledkem budou diskvalifikováni. Když ale vidina cílové rovinky je tak lákavá a každý odklad voleb znamená narušení předvolební strategie kampaní.

Buďme tentokrát připraveni. Volme -- a i kdybychom museli jít k volbám znovu, nedejme se zlomit a odradit. Opakovaný vtip totiž své kouzlo ztrácí. Nemá cenu olizovat se nad sebebližší kostí, když víme, že visí na provázku a ten provázek někdo drží v rukou.

Nemohu si pomoci, ale z Klausova novoročního projevu mám mj. jeden velmi divný pocit. To nebyl projev někoho, kdo se loučí, kdo odchází. A hlavně se nevyjadřoval k prezidentským volbám. Záměrně?

Pokud Klaus tvrdí, že útok na amnestie je útokem na něho samého, má i nemá pravdu. Odsudek amnestie plyne z toho, jak je nastavená. Co vše zmařila a negativně ovlivnila. Argumenty o šetření peněz a humanitárním gestu padají jak domeček z karet. Odškodnění za pochybení státu se nám v jejich případě patrně velmi prodraží. A co s propuštěnými v zimě, zřejmě také nikdo neřešil.

Omlouvat hlavu státu, že nevěděla, co činí, není na místě. Zodpovědnost však nese premiér, potažmo celá vláda. Podpis premiéra je v tomto případě stěžejní. A stojí za to připomenout slova bývalého vyšetřovatele korupčních kauz Karla Tichého: "Ti, kdo amnestii připravovali, museli vědět, jakých kauz se dotkne".

Vyhlášení plošné amnestie je hra na boha. Prezident nám mj. vzkázal, že až vychladneme, jeho gesto oceníme. Jsem přesvědčen, že poškození a všichni, kteří touto amnestií dostali od spravedlnosti facku, nevychladnou. Jak mohou například vychladnout rodiče znásilněné dívky, kterou měl znásilnit právě amnestovaný muž? A co bylo vlastně skutečným motivem takové amnestie?

Jelikož Klaus dosud neuvedl jediný relevantní důvod, je třeba uvažovat o jeho motivech stejně jako v případě motivů vlády při prosazování tzv. církevních restitucí. V dobrý úmysl nevěřím ani v jednom případě. Nezapadá to totiž do celkového obrazu působení vlády Petra Nečase a prezidentování Václava Klause. Tyto pochybnosti se těžko rozptylují.

Navzdory všemu -- naděje tu je. Naděje, že se prezidentovi republiky podařilo nechtěné -- totiž, jak nabádal ve svém novoročním projevu k solidaritě a zakopávání příkopů. Možná nastal čas, kdy éra jednoho mimořádně ambiciózního a mocechtivého muže končí a kdy se sundanými prezidentskými obrazy padnou i naděje V. Klause na další velký comeback v české politice. Neradujme se ovšem předčasně -- a především, buďme připraveni nenechat se zdeptat. Zdeptaní se totiž na odpor nevzmohou.

0
Vytisknout
5656

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2013