Lepší už to (asi) nebude

27. 1. 2013 / Jan Mertl

• Desetitisíce běžných občanů nebyly oběťmi asymetricky nastaveného exekučního řízení
• Byl pochopen význam investic do zdraví a kvality života a především s ohledem na to byl koncipován zdravotnický systém
• Teorie "každý může", "předbohatosti" nebyla používána jako univerzální argument pro řešení sociálních situací
• Životní a výdajový cyklus jednotlivce byl pokud možno bez vážných výkyvů, velkých zadlužování a nutnosti radikálně měnit svoje spotřební chování či životní zvyklosti
• Byl opuštěn koncept "zneužívání sociálna", respektive redukován pouze na prokazatelné vážné patologie
• Byl adekvátně koncipován vzdělávací systém s ohledem na jeho reálné možnosti, stupeň civilizačního rozvoje a svou úlohu pro život současného člověka
• Sklony k individualismu, exhibicionismu, výjimečnosti a dobrodružství nebyly dominantními kritérii pro uplatnění v sociálně-ekonomickém systému
• Příjmy obyvatelstva alespoň rámcově odpovídaly zásluhám, kvalifikaci a náročnosti práce a odpovědnosti za ni (nikoli quasiobjektivnímu hodnocení trhem, který krupiéra odmění násobně více než řidiče tramvaje).
• Jedinec měl reálnou možnost, například při průměrném platu, uživit sebe a svoji rodinu včetně adekvátního investování do své budoucnosti a podílení se na výnosech z výrobního faktoru kapitálu
• Přestala typická česká obsese se šetřením, nakupováním v "akcích", vozením paštik na dovolené, koupáním jednou týdně a zhasínáním za každou cenu.

Výše uvedené věci, jak se ukázalo, neviditelná ruka trhu bohužel zařídit neumí. Zdá se mi ovšem, že to neumí zařídit ani čeští politici, a ani nový prezident v tom není výjimkou. Škoda, třeba se někdy dočkáme.