Havlův esej o zelináři je tu zas

26. 1. 2013

"Jdu k řezníkovi pro prasečí panenku. Na okně mají nalepenýho Karla, ale panenku ani jednu.Tak říkám z Karla nic nechci, ten je starej, to by bylo tuhý. A prodavačka se tlemila jak malej pes." Radek Kujínek, facebook

A Havlův esej o zelináři je tu zas. V bleděmodrém, píše Tomáš Koloc.

Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo "Proletáři všech zemí, spojte se!".

Proč to udělal? Co tím chtěl sdělit světu? Je skutečně osobně zapálen pro myšlenku spojení proletářů všech zemí? Jde jeho zapálení tak daleko, že cítí neodolatelnou potřebu se svým ideálem seznámit veřejnost? Uvažoval opravdu někdy aspoň chvilku o tom, jak by se takové spojení mělo uskutečnit a co by znamenalo? Myslím, že u drtivé většiny zelinářů lze právem předpokládat, že o textu hesel ve svých výkladech celkem nepřemýšlejí, natož aby jimi vyslovovali něco ze svého názoru na svět.

To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spo­lu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže; mohli by mu vyčíst, že nemá "výzdobu"; někdo by ho mohl dokonce nařknout z toho, že není loajální. Udělal to proto, že to patří k věci, chce-li člověk v životě obstát; že je to jedna z tisíce "maličkostí", které mu zajišťují relativně klidný život "v souladu se společností".

Jak vidět, sémantický obsah vystaveného hesla je zelináři lhostejný, a dává-li své heslo do výkladu, nedává ho tam proto, že by osobně toužil právě s je­ho myšlenkou seznámit veřejnost.

To ovšem neznamená, že jeho počin nemá žádný motiv a smysl a že se svým heslem nikomu nic nesděluje. To heslo má funkci znaku a jako takové obsahuje sice skryté, ale zcela určité sdělení. Verbálně by je bylo možné vyjádřit takto: já, zelinář XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný, a mám proto právo na klidný život. Toto sdělení má přirozeně svého adresáta: je namířeno "nahoru", k zelinářovým nadřízeným, a je zároveň štítem, kterým se zelinář kry­je před případnými udavači.

Svým skutečným významem je tedy heslo zakot­veno přímo v zelinářově lidské existenci: zrcadlí jeho životní zájem. Jaký to je však zájem?

Všimněme si: kdyby nařídili zelináři dát do vý­kladu heslo "Bojím se, a proto jsem bezvýhradně poslušný", nechoval by se k jeho sémantickému ob­sahu zdaleka tak laxně, přesto, že by se tento obsah tentokrát zcela kryl se skrytým významem hes­la. Zelinář by se pravděpodobně zdráhal umístit do své výkladní skříně takto nedvojsmyslnou zprávu o svém ponížení, bylo by mu to trapné, styděl by se. Pochopitelně: je přece člověkem, a má tudíž pocit lidské důstojnosti.

Aby byla tato komplikace překonána, musí mít jeho vyznání loajality formu znaku, poukazujícího aspoň svým textovým povrchem k jakýmsi vyšším polohám nezištného přesvědčení. Zelináři se musí dát možnost, aby si řekl: Vždyť proč by se koneckonců proletáři všech zemí nemohli spojit?

Znak pomáhá tedy skrýt před člověkem "nízké" základy jeho poslušnosti a tím i "nízké" základy moci. Skrývá je za fasádou čehosi "vysokého".

Tím "vysokým" je ideologie.

Václav Havel, Moc bezmocných, říjen 1978 ZDE

0
Vytisknout
4915

Diskuse

Obsah vydání | 28. 1. 2013