O jednom zážitku z divadla

Náckovství a xenofobie v praxi

27. 1. 2013

Týden před druhým kolem voleb jsem dostala nabídku od své kolegyně, jestli si nechci od ní vzít dva lístky do divadla. S velkou radostí jsem tuto nabídka přijala, protože během intenzivní masáže médií jsem si chtěla odpočinout při divadelním představení. Upřímně jsem se těšila, jelikož jsem v divadle nebyla několik let. Vzala jsem s sebou svého dospělého syna, píše Danuše Vitoslavská.

Hra byla velmi moderní, i když neobvyklá, jednalo se o trochu vulgárnější verzi Figarovy svatby v podání herců Klicperova divadla z Hradce Králové (avšak hra se hrála v Kolíně). Když byla přestávka, tak se mě syn zeptal, zdali jsem si taky nevšimla, že je v té hře hodně politických narážek. V tu chvíli jsem to ještě tak nevnímala a odpověděla jsem mu, že to asi patří ke hře.

Jaké však bylo naše překvapení, když ve druhé polovině hry zcela náhle a nečekaně v jejím průběhu si do ní jeden z herců zakomponoval svůj vlastní proslov, ve kterém bylo zcela jasně a zřetelně řečeno, že jedině Karel Schwarzenberg může vše změnit, jedině on je ten nejlepší, spasitel republiky, a kdo to nechápe, je ubožák a ať si ten svůj ubohý hlas pro Miloše Zemana hodí.

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Seděla jsem jako opařená, jelikož dotyčný herec mluvil procítěně a fanaticky. Syn vedle mě se zmohl pouze na větu "Tak to je tedy síla", a po celou dobu jeho projevu nebyl schopen zavřít ústa.

Cítila jsem se opravdu, bez toho, že bych přeháněla, jako bych se ocitla ve starém předválečném filmu mezi masou hajlujících lidí, jelikož velká část obecenstva z toho projevu nadšeně tleskala. Nevím, jestli z radosti nebo ze strachu. Už jsem čekala, kdy dostanu hvězdu na čelo, protože jsem volila Miloše Zemana.

Ukončením této trapné vsuvky bylo to, že někteří hrající herci dohráli představení s plackami Karla Schwarzenberga na svých kostýmech. Zhnusilo se mi to, že tu placku připnuli i malému asi osmiletému herci -- dítěti, které hrálo andílka. Je nechutné, že k politické agitaci, kterou bych si nebýt kolegyně normálně zaplatila, využili malé dítě.

Po představení jsme se synem odcházeli šokovaní, protože až doteď jsme si mysleli, že žijeme v demokratickém státě, kde si můžeme každý své názory vyjadřovat svobodně, avšak ne je druhým vnucovat tak odporným způsobem. Celou dobu jsem se snažila prezidentskou kampaň brát sportovně. Přestože jsem levicově orientovaná, netajím se tím, mám středoškolské vzdělání s maturitou, celý život se snažím přijímat i názory druhých lidí a nevnucovat jim ty své. Ale to, čeho jsem byla svědkem, bylo nevkusné a trapné, protože se tito herci zachovali jako ti, které sami odsuzují. Miloš Zeman má naprostou pravdu v tom, že z 95% mu napomohla k vítězství mediální kampaň, která vnucovala národu Karla Schwarzenberga. Tito herci byli její součástí. Kdybych ještě v ten den patřila k ještě nerozhodnutým voličům, tak tato jejich vlezlá vsuvka během představení by mě od volby Karla Schwarzenberga dokonale odradila. Jsem povahou člověk, který nemá rád, když se mu něco vnucuje.

Někteří příznivci a propagátoři Karla Schwarzenberga by se nad svým chováním měli hluboce zamyslet, protože po porážce jejich kandidáta tuto prohru neunesli a vůbec se nechovali jako demokraté, jak se označují, což bylo krásně vidět v televizi, kde se někteří příznivci takto projevili a dávali najevo, že ti, co volili jinak, jsou podle nich méněcenní.

Třešničku na dortu udělal ministr financí Miroslav Kalousek svou reakcí na prohru Karla Schwarzenberga tím, že je potřeba vyhnat ten závan náckovství a xenofobie. Tuto větu směřoval k Miloši Zemanovi, protože podle něj je údajně on rozsévač tohoto. Já ten závan náckovství a xenofobie ještě stále cítím z návštěvy divadla, kde mi ho podali příznivci Karla Schwarzenberga.

Nevím, jak může o sobě tvrdit někdo, že má demokratické názory, když se chová tímto způsobem a když se řídí heslem, jež se používalo v době, kterou tito lidé tak silně odsuzují a nenávidí: Kdo nejde s námi, jde proti nám.

0
Vytisknout
11911

Diskuse

Obsah vydání | 28. 1. 2013