Mažňáka nebo Mažňáka?

28. 1. 2013

Publikujeme podle našeho názoru vynikající analýzu současných českých politických poměrů, jak je odhalila přímá volba prezidenta, z pera jednoho pracovníka české státní správy. Situace je v ČR dnes taková, že by zveřejnění jeho totožnosti bylo bezpochyby přímým ohrožením jeho existence, proto jsme nuceni text publikovat anonymně, totožnost autora je redakci Britských listů známa.

Bdícího či spícího, abychom byli alespoň trochu věcnější? Ale raději vážně: čeští voliči (a Pražané), vzpamatujte se! Že rádi kupujete maso plné vody, protože neumíte trojčlenku, to je víceméně izolovaným problémem každé domácnosti. Ale jaké alternativy jsme si to připravili pro druhé kolo prezidentské volby? Nemám nic proti možnosti každého občana ČR ucházet se o post prezidenta republiky, je-li alespoň bezúhonným. Poslední slovo mají voliči a co budou chtít a co si zaslouží, to dostanou. Jenže jak se máme my, pro které není politický systém ČR jen pouhá pasivní televizní zábava mezi 19. a 20. hodinou, stylizovat do role demokratů, vhazujících si svůj tajný hlas do urny a nevnucujících ostatním své postoje -- jsme-li vězněni uprostřed odporné placené podbízivé marketingové kampaně, agitek a zas a znovu trapně selhávající autocenzury médií? Mám za to, že pro rovnost zbraní je třeba něco dělat a alespoň nabídnout názor a k němu argumenty. A pokud ne u příležitosti obsazení postu prezidenta, tak při následných parlamentních volbách ZDE, kde se už dá zkazit opravdu hodně.

Nemám pochopení pro hrdého pohrobka evropské elitní rodové šlechty, chlubícího se polyglotismem, ale předstírajícího vlastenectví lámanou češtinou a dávajícího se na zahraničních misích slyšet, že by Čechům slušel ve znaku místo lva spíše tunelující krteček. Ani pro desítkami let zákulisního pletichaření strhaného starce s modrou knížecí průkazkou a miliardami nejen v nemovitostech, které mu bez jakékoliv další zásluhy zajistí čestné místo kdekoliv, kde si potřebují zvednout institucionální prestiž nebo vozový park. A už vůbec nemám pochopení pro něčí osobní zájmy, které se ČR týkají jen velmi okrajově a nepřímo. Ať si má Karel Schwarzenberg dvojí občanství jaké chce, ale pro mě je rozhodující, co tento člověk dělal, dělá a co zastává, než o čem žoviálně nespisovně žvatlá, kdykoliv před něj postaví mikrofon, pivo nebo facebook. Opravdu jeho voličům imponuje, že se stylizuje jako enfant terrible české politiky a mluví tak zemitě, jako by seděl naproti u stolu a rval do sebe v poločase svíčkovou a šláftruňk? Ano, vulgární mluvou se možná sprostému poddanskému lidu zalíbí. Ale jen proto, že lid si už neuvědomí, co to vlastně od svého mocnáře dostal: pár sprostých slov a víc nic. Slov, které lid sám tak dobře zná a která hojně směrem k vrchnosti, pardon, politikům používá. Podobnost slovníků je však čistě náhodná.

"Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla."

I narcistický ex-šampión populismu a názorových veletočů Václav Klaus bledne závistí před tím mistrem přetvářky, který zvládá oslovit sociální sítě a přitom ani nemusí odložit dýmku a hrát si na něco jiného, než na velmi spokojeného šlechtice, který ke kormidlu zkrátka patří. A přitom máme co dělat s člověkem, který se přeci jen trochu ohánět musel, než se tu mohl usadit. Hned po revoluci za své předky zrestituoval, co kde mohl, pro což neváhal přesvědčovat české soudy, že podle rakouského práva se český majetek bude vydávat lépe. Podporoval český disent nezištně a octnul se na hradě v Havlově suitě šťastnou náhodou, nebo zištně s vědomím, že zde má další miliardové rodové majetky? Kdo tohle doopravdy ví? A pokud je pravda ZDE, že jeho restituční ambice nejsou ještě zdaleka vyčerpány, máme tu elegantní vysvětlení toho, proč se starý pán na stará kolena tak nechutně ztrapňuje, i když to z objektivních důvodů už snad nemá zapotřebí.

Dnes již máme co dělat s jedním z nejbohatších a nejmocnějších Středoevropanů, který si může dovolit ledacos. Tvářit se, že spí, nebo prostě spát, vulgárně se vyjadřovat vůči ostatním politikům a na méně významné ostentativně házet bobek. Bavit se jen se starosty, protože na nižší úrovni politické hierarchie už pro něj žádní smysluplní partneři nejsou. Na prosté človíčky se usmívat, dokud běží alespoň jedna kamera, a pak se vypařit. Dali si ale dárcové příspěvků na jeho "transparentní volební účet" tu práci nejprve zjistit, zda náhodou jejich favorit nemá pod palcem likvidní rodové akcie nějakého evropského bankovního domu? Není to tak trochu jen PR hra na chudého skoro-zemana, bezmála člověka z lidu, který "potřebuje" na kampaň příspěvky od místních? Abychom si ho patřičně vážili, když jsme si museli jeho propagandu sami zaplatit?

Člověk neznalý poměrů by si dokonce mohl říct, že takový magnát už nemá zapotřebí pohybovat se za hranou zákona. Jenže chyba lávky! I jemu nečiní problém dát nějaké to protiplnění ZDE ("protože jiná cesta prostě nebyla") a přitom se schovávat pod Havlovou prezidentskou standartou. Až nám z toho Becherovka v ústech zhořkla, jak schematické to jeho porevoluční podnikání bylo. Dnes už může veřejně přiznávat, že jednou zaváhal a korumpoval, ale jindy pak také, že korupce je všude běžná, že tady se korumpuje nejlíp a že bez ní to v politice beztak nejde. Jestli už si snad raději nepřečíst Rathovy listy z vězení, kde alespoň víme, o kom se zrovna mluví a kdo je tu padouch. Karel Schwarzenberg si v malé středoevropské zemičce může hrát na chudáka a dělat, že nic jiného (než pár českých zámečků ZDE) už svým dětem věnovat ani nemůže. Ale je to obraz pravdivý? Většina restituovaných majetků v ČR jsou nevýdělečné nemovitosti, které si může dovolit držet a udržovat jen ten, kdo na to má a komu ten zbytečný luxus za to stojí. Karel Schwarzenberg byl samozřejmě velmi zámožný člověk dávno předtím, než začal do ČR pravidelně dojíždět.

A nezapomeňte pozvat toho zaběhlého Vídeňáka

Nepotřebujeme osobnost, která se bude umět v zahraniční politice prosadit proti elitním diplomatům mnohem významnějších států? Že jde náš ministr zahraničí na ruku ostatním zemím, mu jistě zaslouženě vynáší přízeň jejich - ale naše bytostné zájmy jsou úplně jiné. Může snad jako prezident (hlava diplomacie), nebo předseda vlády (centrální mozek výkonné moci), přemýšlet jinak? A může ještě vůbec přemýšlet?

Dosud jsem si ale na postu ministra zahraničí (a klíčového člena kamikaze vlády) všiml jen blazeovaného starce, který je náramně spokojený s tím, že jako vyvolený už vyrůstal a že se může na stará kolena hřát v pelechu s americkým jestřábem, nechat se ve Vatikánu poplácat po ramenou a občas si zvednout sebevědomí účastí na bilderberské konferenci zákulisních tahounů světa. Jen kvůli formálnímu šlechtickému titulu, duševní svěžesti nebo jeho erudici si ho přední světoví politici a multimiliardáři, jejichž majetky nezná ani Forbes, mezi sebe určitě nezvou. Apriorní sdílení názorů je podmínka toho, aby se během dvou tří dnů dojednalo vše potřebné...

Ale co kromě vazalství ČR pod globální silovou strategií USA tento politik dokázal a nabízí? Není náhodou jen potměšilým maskotem nejen v prezidentské kampani, ale i v diplomacii a v národní politice? Měl opravdu dostat možnost namísto radarové vlastizrady (formou rozvracení republiky) napříště páchat rovnou velezradu? Jednu ze záporných ústavních výsad prezidenta republiky? Vedl někdy od sametové revoluce jinou významnější agendu než správu rodového majetku v zahraničí (ten se rozhodně nevyčerpává několika českými zámečky a lesy!)? A samozřejmě ještě vedle zprvu před veřejností důsledně utajované snahy udělat z ČR odpadlíka Evropy - výstavbou předsunuté základny strategické jaderné triády USA...

Disent je záslužnou činností těch, kteří riskují krk a dokáží vydupat kritický intelektuální obsah navzdory všudypřítomné cenzuře, propagandě a existenciálnímu ohrožování. Ničím takovým Karel Schwarzenberg na svém zámečku ve svobodném Rakousku netrpěl ani nevynikal. Jen ve spojení s chutí se rozvratně angažovat v zemi, kde stávající režim popíral jakoukoliv hodnotu jeho původu, měl tolik potřebné peníze, možnosti a prestiž z aury mecenáše a odbojáře. A schopnost rozvracet mu také jako jediná zůstala, bez ohledu na totální změnu doby i kontextu. Kdo si dnes připomíná ty nestydaté Schwarzenbergovy lži po boku Klvaňově o mírovém poslání protiraketového systému? Výroky a požadavky, za jejichž nehoráznost se pak i v USA musela prezidentova administrativa laické i odborné veřejnosti div ne omlouvat? Kdo bodrému Karlovi připomíná, jak tento státník chtěl z vojensky, hospodářsky a politicky nevýznamného eurounijního státečku ve střední Evropě udělat jen jednu z dalších zemí, která je zbavena části suverenity, na "přechodnou dobu a nikdy nejinak" zhyzděna americkou vojenskou přítomností a stala by se automatickým prvním cílem útoku, předsunutou deformační zónou kontinentálních USA? Druhé Švýcarsko Karel Schwarzenberg zjevně nepotřebuje, jedno mu jako jistota klidného stáří bohatě stačí.

Přečtěte si také web Ministerstva zahraničí - najdete tam za poslední roky něco jiného než rutinní chod, plnění základních smluvních povinností ČR a diplomatických zdvořilostí a pár tipů, kam nejet na dovolenou? Počet uzavřených mezinárodních smluv v gesci Ministerstva zahraničí je v posledních letech také více než průměrný. Projděte si znovu trapné výroky tohoto člověka ke klíčovým tématům posledních let a přiznejte sami sobě, zda jsou více roztomilé a neškodné, než stupidní a neurvalé a zda byste se pod ně dokázali podepsat -- ovšem ne jako televizní diváci, ale jako ústavní činitelé na plný úvazek a s mandátem od milionů voličů. Je možné, že Silvio Berlusconi opravdu "prošoustal čas na reformy", ale není to někdo jiný, než šéf české diplomacie, kdo má takto veřejně komentovat představitele cizí mocnosti? Zvláště když pak (opět veřejně) sám připustí, že mu vlastně to domácí šoustáníčko tak nějak "závidí"...

The medium is the message

Smutné je, že za vše, co Karel Schwarzenberg udělá, má díky mediokracii v ČR jen další body navíc, i když mu skoro nejde rozumět a jeho jedinou dosaženou kvalifikací je kavárenské přemílání názorů. Jenže pokud krom toho teoretizování neděláte nic jiného, brzy zcela zapomenete, že vlastně žádný z těch rozumů není váš. Skutečné zaměstnání, zodpovědná a tvůrčí profese nebo celoživotní studium? Pro někoho ve vrcholné politice nezbytnost, pro druhého zbytečnost. Za nemaskovatelné projevy progrese stáří je chválen coby roztomilý a kultivovaný státník. Pokud přijede k volbám (aby dal hlas sám sobě!) limuzínou, kde ochranka sedí vzadu a on sedí vpředu, není považován za dětinu, a to ani když prokáže, že vlastně nezná princip hlasování a hlasuje neplatně. I kdyby Karel Schwarzenberg chodil po cimbuří nahý, bude se hradní suita snad tvářit, že šaty má, jen aby kult vídeňského intelektuála ZDE mohl fungovat ještě o chvíli déle? Přestože neexistuje již několik dekád?...

A tak se dnes nenajde skoro nikdo, kdo by veřejně řekl, že každý má mít dostatek soudnosti, aby věděl, kdy už odejít do ústraní a důstojně dožít a případné duchovní perly ze světlých chvilek už jen sepsat. Že by to tak trochu souviselo s tím, že se Karel Schwarzenberg už v roce 1993 majetkově zapojil do firemní struktury české odnože švýcarsko-německého mediálního koncernu Ringier Axel Springer (Blesk, Aha!, Sport...), jednoho z největších evropských mediálních hráčů na českém trhu? Jehož dnešní neprůhledná akcionářská struktura může skrývat lecjaká překvapení? Čím se vlastně zabývá RPK, a. s, rovněž publicistikou a reklamou, jak má v předmětu činnosti a jak to souvisí s angažmá v týdeníku Respekt? A co další vydavatelství s anonymními zahraničními akcionáři? Kde pramení ta sveřepá podpora u divizí centrum holdings (aktualne.cz), která nekončí ani porážkou favorita a dál kope do demokraticky zvoleného prezidenta ze všech úhlů? Koneckonců byl to právě Karel Schwarzenberg, kdo zdejším disidentům kolem Václava Havla ukazoval, jak se to s politikou dělá v cizině a práce ruku v ruce s médii je asi to jediné, co čeští politici nakonec jakžtakž odkoukat dokázali.

Vždy se najde někdo, kdo otiskne, udělá nebo řekne za něj, protože tohle je přece kníže a máloco světského není pod jeho úroveň. A přitom si nikdo nechce připustit, že Karel Schwarzenberg je státníkem už dost dlouho a to, že není tolik skandalizován, je spíše důsledkem jeho názorové pasivity, sterility a mediálního krytí případných přehmatů, než že by to bylo dokladem toho, jak dobrým státníkem je. Češi se už dávno neumí kriticky podívat na skutečný obsah věcí, tím méně na spletitý obsah veřejné funkce. Tak jako Barack Obama nyní slavnostně žvaní o rovnostářství a nezlomném americkém duchu, aby pak další čtyři roky pokračoval v neměnné imperiální strategii, jištěné bezpilotními letouny, může si Karel Schwarzenberg hrát v současnosti, na co chce. Na zásadového člověka, na kapitána i na pankáče. Připomenutí staré morální špíny je totiž nyní módně nálepkováno jako "podpásovka" a "negativní způsob kampaně", aniž s takovým newspeakem někdo polemizuje. Kde jsou politologové, filosofové, sociologové, právníci, kritičtí životopisci, analýzy, interaktivní volební formuláře? Namísto toho jen umělci a umělé celebrity, žijící v bublině a kdoví z čích peněz.

Občané se tak dívají jen na neškodné simulakrum, na mediální inscenace, jejichž vstupní informace jsou pečlivě připravenou PR, nikoliv historií a investigativou. PR, za kterou už není odpovědný tým politika, ale servilní publicisté a televizní produkce a mnohdy k tomu není potřeba ani přímý akcionářský vliv na chod firmy -- neformální kontakty mají stejnou hodnotu. Co kdyby totiž politici přestali chodit do debat na zavolání a televize by nevěděly, koho mají čtrnáct dnů předem divákům ohlašovat! Co má být připravené k tisku ještě tentýž den, nelze zdlouhavě ověřovat a vsazovat do správného kontextu. Tento drtivý tlak na přesun těžiště z obsahu k formě samozřejmě vlastníkům vyhovuje a vlastnictví médií se stává povinnou položkou v portfoliu mocných.

A voliči? Namísto objektivních minulých skutků s vážnou tváří diskutují nanejvýš tak dojmy z inscenovaných diskuzí a naslouchají slavnostním slibům věrolomných. Samozřejmě bez celebritálního moderátora, který se politika neodváží mimo scénář zeptat ani na počasí a už několik let soustavně vypadá, jako by podstatná témata ani netušil, by to nešlo. OVM? OMG! Češi, opilí rozsáhlou podbízivou mediální kampaní, vedenou snad všemi myslitelnými i nemyslitelnými kanály, si následně ze všech kandidátů postaví na piedestal "Karla". Jako volební alternativu Miloše Zemana, inženýrského arbitra elegantiae, vizionáře v odstínech šedi samospásné makroekonomie. Češi dostali přímou volbou do ruky novou hračku. Tentokrát už nám v cizině nebude dělat ostudu politik, kterého zvolili jiní politici - tentokrát už to bude setsakra smrdět demokratickým mandátem.

Právě skončená propagandistická kampaň je vrcholem celoživotního úsilí Karla Schwarzenberga obsadit veřejný prostor skrytě i zjevně. Obsah jeho kampaně ale není důsledkem panujících poměrů, naopak -- na těchto poměrech má Karel Schwarzenberg svůj lví podíl, přinejmenším svým kapitálem. Opovrhovanému Silviu Berlusconimu se tak ve skromných českých poměrech podobá mnohem více, než by jeho cirkusovému ansámblu a jeho auře vznešenosti bylo příjemné.

Politika jako podnikatelský záměr

Neslyšeli jsme koneckonců už o něčem podobném v podání šálou vyzbrojeného Víta Bárty? Slýchávám velmi často, jak prý velké jmění u politika vylučuje jeho postranní motivy a garantuje, že si ho nikdo za pakatel nekoupí. To je možná pravda, ale funguje to také v opačném gardu? Upřímně řečeno, ještě jsem nepotkal duševně zdravého multimilionáře, který si úzkostně nehlídá firemní výdaje a harpagonsky nedrží pod krkem všechny ty, které si musí platit. Karel Schwarzenberg si své majetky možná nevydělal, ale nepochybně cítí vznešenou povinnost je uchovat, případně rozšiřovat.

No a správa miliardových aktiv a kulturních památek už vyžaduje něco trochu jiného, než být na telefonu a jednou za půlrok projít všechny účty. Vyžaduje to být tam, kde lze nejsnáze ovlivnit hlavní toky peněz a neformálními vztahy na klíčových místech předejít výpadkům příjmů či ztrátám v řádu desítek a stovek milionů. Účast ve vrcholné politice malého státečku, kde si lze ve vhodnou chvíli všechno a všechny koupit, se tak přímo nabízí. Možná je Karel Schwarzenberg špatný politik a oportunní člověk, ale určitě není hloupý pater familias, který by nechával náhodě, zda mu v daném fiskálu dojdou či nedojdou dotace a co jeho lesy zrovna potřebují nejvíc, aby si na sebe aspoň vydělaly. Zveřejnit příjmy a výdaje za daný volební rok, jak prosazuje i Top09, je jedna věc, ale udělat si obrázek o celkovém cash flow v portfoliu tohoto člověka - to už je věc úplně jiná. Majetkem formální hlavy celého rodu není jen to, co je v ČR jakžtakž dohledatelné -- tedy zapsané v katastru nemovitostí a na účtech s cennými papíry. Ale také soubor všech majetků a aktiv v zahraničí a oprávnění k výkonu práv, vyplývajících z majetků dalších členů rodiny. Tajné švýcarské konto, ulitý byt na Floridě a bavorák k tomu je mokrým snem českých porevolučních tunelářů, ale se složitostí a rozsahem dědičného majetku jednoho z nejzámožnějších historických šlechtických rodů Evropy se to opravdu srovnávat nedá. Rovnostářské a na individualitě postavené evropské právní řády si s majetkovými vztahy uvnitř tradičních šlechtických rodů poradit ani nemohou.

Pro Karla Schwarzenberga tedy není příliš složité dlouhodobě si v Čechách za vydatné pomoci zjevně spřízněných (nejen) bulvárních médií hrát na pouhého "zajištěného důchodce", kterému jde na sklonku života jen o blaho své domoviny. Trochu té sociální odpovědnosti ke kmenovým zaměstnancům a obligátní špetka charity, aby bylo co dát do výlohy a jako mediální protiváhu ke skandálům a je to. Možná by to na účet jeho velkorysosti chtělo zpunktovat ještě jeden audit, ale tentokrát namířený spíše k sobě. Namísto vyumělkované mediální podobizny trochu té kritické pravdy pro nás všechny voliče. Abychom si sami posoudili, zda nám přehled majetku zaimponuje, závistí zatemní zrak nebo třeba vyvolá mnohem zajímavější otázky, než názory na témata, která ospalý kladeč věnců stejně nemohl konstruktivně ovlivňovat, ale jako předseda vlády by je mohl nastolovat. Nil nisi rectum -- nic než morálka, jak se víceznačně chvástají Schwarzenbergové na svém rodovém erbu. No, přinejmenším ta současná hlava rodu má ze všeho kolem jen samou (sit venia verbo) prdel...

Mirku, věřil bys tomu? Dovolím jim přimalovat mi na hlavu rudé číro a oni si mě málem zvolí za aristokratického prezidenta! Ty vole, Karle, myslel jsem, že jsi magor, ale teď už věřím!

Tak jako další zde na BL, ani já příliš nerozumím popularitě této osoby a aktuálním volebním výsledkům (více 1,2 milionu voličů v prvním kole, dvojnásobek v druhém kole již byla víceméně nucená volba). Nenacházím na ní pozitivního zhola nic. Snad jen dodatkem k již zde jinými rozebíranému ještě dva momenty. Jednak je to rudý hadr podpory komunistického elektorátu, který i mnohdy u inteligentních, vzdělaných a přemýšlivých lidí dokáže doslova aktivovat podmíněný reflex (reflux). A nic na tom nemění, že jde pouhé neadresné přelití hlasů od subjektu, který se na vlastního finalistu volby nezmohl, a že to z podporovaného nedělá většího komunistu, než byl měsíc předtím. Obviňte ty stejné osoby z nedemokratického myšlení a vyvoláte bouři nesouhlasu. Prohlašte před nimi, že komunistický program je legitimní názorovou protiváhou určité skupiny občanů k vrcholně kapitalistickému homo homini lupus a prohlásí vás za idiota bez životní zkušenosti. V jejich hlavách jsou stále viníkem všeho nelidského abstraktní ideje, nikoliv naše národní nevolnická povaha. Pouhopouhý vytěsňující a substituční obranný mechanismus vlasteneckého ega... Jenže toto vysvětlení má vztah až k druhému kolu volby.

Druhým nepominutelným momentem, který definoval výsledek kola prvního, je bezpochyby to, že jde o kandidáta věřících - deklaruje o sobě římskokatolické vyznání. Organizovaní věřící se myslím v politice rádi semknou nad kýmkoliv, kdo se hlásí k jejich víře. Ať už je to kdokoliv a dělá cokoliv, především patří do specifického klubu a je pro souvěrce implicitním spojencem. Spojencem proti bezvěrcům -- proti těm druhým; nevyvoleným; naivním; nechápajícím; nesrozumitelným či rovnou odsouzeným k zatracení. Zkrátka proti všem těm troubům, kteří nevědí, jaké duchovní blaho je mít na kufru auta nalepený emblém ryby. Neformální soudržnost této sociální skupiny je záviděníhodná a v určitých základních tématech představuje dnes mnohem silnější platformu, než jakákoliv jiná zájmová skupina nebo politická strana, kde aby člověk aspoň nějaké ty sdílené ideje pohledal. Stát ve státě, struktura ve struktuře. Jak vysvětlit lidem, že z falešné solidarity volí pouhý idol, když i evoluční paradigma milióny z nich považují za pouhou ďáblovu vějičku?!

Cuius regio, eius religio

Nedivím se proto ani trochu, že nám za denního světla a bez jediného výstřelu vytečou z eráru tisíce nemovitostí a desítky miliard církvím. Církevní restituce jsou nepochybně otázkou, která věřící spojuje takřka bezvýhradně a žádná smlouva s ďáblem není tak špatná, aby za to nestála. Když to po revoluci dokázal Karel, proč by to dnes nedokázali s jeho olbřímí pomocí i oni. A všechna čest, vyšlo jim to! Teď už jim v cestě stojí jen ta opovrhovaná česká justice. Jenže ani tam není o věřící osoby nouze, máme-li se (slovy zákona) bavit o důvodech, důvodně vzbuzujících pochyby o nepodjatosti.

Největší a společensky nejcitelnější problém s těmi všemi denominacemi je ale myslím ten, že pravidelné morální selhávání se v nich nejen předpokládá, ale pracuje se s ním a dokonce existují mechanismy, jak se od něj uvnitř i navenek očistit. Ostatně základní morální zásady jsou pro věřící z principu především něčím vnějším, diktátem shora, požadavkem vyšší bytosti - a nikoliv samozřejmým axiomem lidské koexistence a nejcennějším odkazem jejich vychovatelů. Karel Schwarzenberg je toho zářným příkladem, takže morální bahno na něm jeho souvěrci asi zkrátka ani vidět nemůžou a nesmějí. Vždyť se přece veřejně kál... Ke korupci ho "donutila zlá doba" a za vulgární urážky v úřadu se vždy nakonec nějak omluvil. A o tom, zda svého postavení nezneužívá k hájení svých rodových zájmů a majetků, můžeme z nedostatku provalených skandálů jen vnitřně pochybovat.

Prezident je mrtev, ať žije místodržitel!

Je snad bezradnost českého národa tak hluboká, že se po bolestné zkušenosti s komunismem a po krátkém rozčarování z odpovědnosti ze svobody chce vrátit k psovské lásce ke šlechticům, rozhazujícím z kočáru drobty? K první dámě žijící ve Vídni a nehovořící česky? Co mají majetkové, rodové a mocenské zájmy této intelektuálně prázdné figurky společného s potřebami desetimilionového služebného ("montovného"?) českého národa?

Mám za to, že Karel Schwarzenberg není pokorným služebníkem této země a nebyl by jím jako její formální hlava. O Karlu Schwarzenbergovi, starším o další dva dlouhé roky, na postu premiéra ani nemluvě. Považuje Česko naopak za své dědičné kolbiště, se kterým si na stará kolena cynicky pohrává ve snaze získat nějaké lepší. A pokud ne pro sebe, tak pro svého následovníka, protože prvorepubliková občanská idea zákazu šlechtických titulů už dnes nikoho nezaujme a cení se každé pozlátko (dokonce už i právnický magistr!). Brzo budou naši magnáti také chtít nějaký ten šlechtický titul, protože všechno ostatní (budoucí dům současného prezidenta nevyjímaje) už mají.

Jeho slovům, že "stranický kabát odloží bez problémů", hluboce a bez problému věřím. Jednak to již za své politické kariéry dokázal mnohokrát, hlavně jej ale nebrzdí v rozletu vlastní názory na žabomyší česká politická témata. Čechy jsou pouhé sídelní místo, strategicky umístěné uprostřed mnohem širšího pole jeho zájmů. Tomu ale Češi rozumět nemohou, vždyť dodnes nevděčně nepochopili ani prospěšnost brdského radaru a "nic než vlezdoprdelství" nejagresivnější velmoci současnosti...

Kdyby tak bývalo šlo ve druhém kole nevolit!

Jenže to už nešlo, dobrý vkus se roztříštil do příliš pestré nabídky a sítem spolehlivě prošli jen zajištění političtí dinosauři. Dokonce i pasivitou bychom v konečném důsledku někoho podpořili a síla prezidentského mandátu je stejná, ať už by přišlo volit 99 % voličů nebo sotva třetina. Byl ale tento kandidát opravdu takovou "cool" recesí, že by vyjadřoval rezignaci a hysterický poraženecký humor českých občanů o tolik lépe, než třeba pomalovaný Vladimír Franz? Mám rád recesi a klidně i v politice, ale už tolik ne Schwarzenbergův mocenský fetišismus, nehraný cynismus, špatně hrané světáctví a vypočítavé buranství.

Volební urny v prvním kole ještě neodvětraly a Václav "Emanuel" Moravec už v debatě probíral téma posílení prezidentské moci k vetování zákonů. Mám za to, že za pět let bude Václav Klaus vypadat před novým prezidentem jako naprostý břídil a outsider, protože český ústavní pořádek má ještě pořád hodně co ztratit, světskou republikou počínaje a státností konče. Zato důchodce Karel Schwarzenberg může stále ještě získat, a to hodně. Šlechta tu přece nebude jen na parádu a dědičným monarchiím v Evropě ještě zdaleka neodzvonilo. Pokud se opět politicky zamaskuje, budeme jeho mediálnímu stínu čelit zanedlouho v parlamentních volbách znovu, tedy pokud vládě nedojdou zdroje na pyramidovou hru zvanou protikrizová opatření ještě dříve.

0
Vytisknout
22426

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2013