Otevře nám mladá generace oči?

16. 2. 2013

Karel Dolejší ve své úvaze "Doba za zenitem" opět provokativně odsuzuje myšlení a konání starší části naší populace, kterou nazývá "stařešinové". Prý žijí jen minulostí a marně se těší na návrat do ztraceného ráje průmyslové moderny. Ano, my stařešinové se ohlížíme za svým životem a vyhodnocujeme jednotlivé životní etapy. A kupodivu jako ta nejhezčí, intenzívně prožitá, se jeví šedesátá léta minulého století. Po odvrácení karibské krize a zažehnání nebezpečí vojenského střetu mocností -- pomineme-li válku ve Vietnamu -- se rozhostilo období, kdy se soutěž mezi východem a západem přenesla spíše do oblasti vědecko-technické. Květinové děti hlásaly "make love, not war", píše Jan Černý.

V Československu došlo za Antonína Novotného k jistému uvolnění a liberalizaci, dalo se volněji dýchat. Ze šedesátých let pocházejí také nejlepší skvosty československé kinematografie. Ne nadarmo se tomuto období říká "zlatá šedesátá". Samozřejmě, že ve vzpomínkách stařešinů rezonuje také nostalgie mládí, první lásky, objevné studium věcí dosud nepoznaných. Pochopitelně však stařešinové nejsou tak naivní, aby se těšili na nějaký návrat ztraceného ráje. Vzpomínky na minulost jsou ale osvěžující ve srovnání se skličující přítomností.

Jestliže tedy stařešinové již nejsou schopni správně reflektovat existenční ohrožení společnosti, očekávali bychom, že mladá, minulostí nezatížená generace dokáže uchopit a osvojit si všechny atributy současného světa a napře svoji energii a elán ke změně a východisku z krize. Místo toho vidíme, že mladí lidé se nechají snadno zmanipulovat tupou mainstreamovou ideologií, připnou si placku "volím Karla" a jdou ovlivnit svoji budoucnost volbou přestárlého, konzervativního stařešiny. Kde tedy hledat ve společnosti tu osvícenou skupinu, která ostatním otevře oči?

0
Vytisknout
7332

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2013