Geronti věkem, geronti myšlením

14. 2. 2013 / Milan Daniel

Nemohu se ubránit pocitu, že Karel Dolejší napsal svůj článek s titulkem "Vážení stařešinové!" pouze s cílem vyprovokovat širší diskuzi o tom, jak by se měla profilovat moderní levice. Znám jej totiž jako brilantního, vzdělaného a inteligentního autora, takže hloupost a priori vylučuji.

Je mi 67 let, v roce 1968 jsem byl vůči dnes dvaačtyřicetiletému Karlovi Dolejšímu mladší přesně o onu generaci, o niž je dnes on mladší vůči mně. Škola mne na rozdíl od té dnešní nevychovávala k lásce k vlasti kapitalistické, ale socialistické. Když jsem na gymnáziu začal rozum brát, podvědomě jsem cítil, že je někde chyba. Nebyl jsem sám -- moje generace měla k dispozici řadu tehdy důležitých zdrojů, které nám pomáhaly názory formovat: Literárky, Plamen, Mladý svět, časopis MY 67, v roce invaze jich bylo mnohem více. Naučili jsme se pochybovat, vyjadřovat vlastní názory, diskutovat. To byla veliká, pro generaci našich rodičů nebývalá věc.

Karel Dolejší mluví v souvislosti s mou generací o gerontokracii, ale sám jistě velmi dobře ví, že druhá část toho cizího slova se týká jen určité části této věkové skupiny. Té, která se opevnila v tvrzích moci, té, které moc zachutnala, té, která svého času dokázala přesvědčit nepřemýšlivou část společnosti o tom, že bude spasena jen s její pomocí.

Jistě i on ale ví o tom, že je v této společnosti jiná část mé generace, pro kterou není důvěryhodná ani ta část komunistické strany, kterou reprezentují nejen stalinisté, ale především nostalgici po Husákově režimu, ale ani ta část sociální demokracie, které na nejrůznějších úrovních zachutnala moc tak, že pojmy právo a spravedlnost jsou pro ni pouze vývěsními štíty. Mám mezi svými generačními přáteli řadu lidí, kteří -- ač sami názorově vlevo -- tvrdě a z pozice moderní levice kritizují reprezentanty současné tuzemské kvazilevice.

Do jisté míry chápu, že generace mé dcery, (která v prezidentských volbách volila Schwarzenberga), reaguje na současný stav společnosti iracionálně. Je formována médii, jež sice nezamlčují jednotlivé skandály lidí, která jsou zleva či zprava spojeni s režimem, nejdou však nikdy tak daleko, aby jako viníka selhání označila systém, který jen vložil nový obsah do staré formy zastupitelské demokracie. Ta dnes navíc získala novou funkci. Znamená skvělé krytí pro skrytou korupci.

Dolejší píše, že "...se začíná apriorním odsuzováním, nicméně už se nechápe, jak by se s nejmladší generací dalo komunikovat. Odsudky předcházejí pokusům rozumět, i když vlastně jde především o to, aby mezigenerační komunikace neustala." Stejně tak by ovšem mohl napsat, že současná generace mladých lidí dost dobře nechápe, jak by se dalo komunikovat s generací jejich otců a matek, dědečků a babiček, kteří mají jinou historickou zkušenost. Nikdo ji k tomu nevede. Všechno, co ti starší zažili, bylo přece špatné a "oni" (jejich rodiče či prarodiče) to nechápou.

Jde-li "především o to, aby mezigenerační komunikace neustala", je třeba pro to něco dělat. HzPD uspořádala nedávno v Budějovicích konferenci "Demokracie versus Totalita v 21. století", která se mj. zabývala i studentskými protesty na jihu Čech. Byli na ni pozváni zástupci obou stran názorového sporu. Jistě se neshodli, ale měli možnost se navzájem vyslechnout.

Ptám se: proč taková konference neproběhla například na gymnáziu v Třeboni? Proč studenti na své gymnázium nepozvali bývalou radní Baborovou a nediskutovali s ní? Proč by nemohli být studenti a jiní mladí lidé konfrontováni s názory a argumenty spoluobčanů různých věkových a ideových skupin a utvořit si tak vlastní názor?

Společnost snad mezi lety 1948 až 1989 zamrzla, nebo se i v podmínkách komunismu podařilo dosáhnout něčeho, o čem se nám dnes může jen zdát? Vede snad situace, kdy jsou mladí lidé informováni a vychováváni jednostranně k tomu, aby dokázali respektovat pravdu, i když nezapadne do jejich schématu? To těžko -- stačí jen nahlédnout do žump "diskuzí" na různých internetových portálech, kde se hemží intolerancí, osobními urážkami a vulgarismy.

Současný režim se snaží v myslích mladých lidí ideologicky zabetonovat stejně jako ten minulý. Dělá to dokonce s použitím obdobných, byť dnes mnohem sofistikovanějších, prostředků. Jak Karel Dolejší správně připomíná, komunikace, přesněji řečeno diskuse, je důležitou součástí obrany proti tomu. Jestliže selhává, je to zejména proto, že je tak nastaven již zmíněný systém zastupování, ve kterém se voliči stávají na čtyři roky nevolníky bez možnosti efektivně uplatnit svou moc. Změnit se to dá -- pro straníky je však výhodnější zděděný systém výběru konzervovat a kritickou reflexi moci rozmělnit do izolovaných afér.

Typickým dokladem toho, jak je odváděna pozornost od podstaty, je energetická politika státu. Zatímco v sousedním Německu se vede na toto téma desítky let seriózní celospolečenská diskuze, u nás je to předmětem bojů různých lobby. Veřejnosti jsou ordinovány brýle pro krátkozraké, jejichž optikou je jenom aktuální prospěch. Kdo je proti stomiliardové investici v Temelíně, je ve společnosti za blbce. Výsledkem je technologické zaostávání v oblasti využití alternativních zdrojů. Zajímavé je, že ve zmiňovaném Německu je tahounem ekologicky příznivého řešení pravicová vláda.

Dokazuje to, že pravolevé vnímání jen zamlžuje podstatu problémů, které často spočívají v hodnoceních a řešeních konkrétních situací. Napříč generacemi, napříč ideologiemi je třeba vést věcnou diskuzi, která nasvítí problém z různých úhlů a povede k řešení, jež bude mít perspektivu.

Je-li tím problémem situace současné levice (nebo pravice), je třeba postupovat stejně. Otevřít ho, analyzovat, konstatovat co je dobře, co je špatně, která cesta vede dopředu a která do slepé uličky. Kdyby se toho vhodnou formou (kterou jistě nejsou dryáčnické pořady typu Jílkové "Máte slovo") chopila televize, udělala by velkou věc, která by této společnosti mohla prospět. Podobně užitečné by bylo najít časový prostor a debatovat na závažná společenská témata se studenty. Názorový posun či dokonce změna názoru by měla být vítězstvím pro všechny.

Problém tedy není v tom, že by společnosti vládli geronti věkem, ale v tom, že jí vládnou geronti myšlením, jejichž působení má navíc obrovskou setrvačnost. A ti jimi mohou být po dvacítce i po šedesátce. Nezajímá je co je správné, zajímá je jen to, co je pro ně výhodné. Proč jim proboha stále dáváme možnost opevnit se na léta na svém zboží jen za nezávazný slib, který mohou vzápětí beztrestně porušit?

Bez toho, že bude mít společnost jako celek možnost korigovat se ne jen kosmeticky permanentně a ne jen jednou za čtyři roky, bude posun k pozitivní změně nesmírně pomalý. Bez možnosti otevřené diskuze se skutečně efektivními výstupy, bez možnosti uplatnění přímé demokracie, hrozí, že ze současného marastu nevybředneme ještě hodně dlouho.

0
Vytisknout
5459

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2013