Je čas opustit HDP

22. 2. 2014 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Časopis Nature publikoval 16. ledna tohoto roku článek kolektivu autorů s názvem "Rozvoj: je čas opustit HDP" ("Development: Time to leave GDP behind"). Autoři argumentují, že hrubý domácí produkt (HDP), kterým se mimo jiné stále ohánějí naši politici a ekonomové, je zastaralé měřítko rozvoje lidstva. HDP totiž počítá téměř výlučně tržní transakce a vůbec nezapočítává sociální náklady, dopady na životní prostředí a nerovnost příjmů. Pokud se řídíme podle HDP, jde nám o pouze o celkový zisk a potlačujeme skutečnou prospěšnost, efektivitu, udržitelnost a flexibilitu.

Nejde jenom o teoretizování. OSN plánuje do roku 2015 definovat, co je to udržitelný rozvoj a podle jakých kritérií ho určovat. V případě, že by v tom OSN selhala, dojde podle na globální úrovni k dalšímu růstu nerovnosti a destrukce přírodního zdrojů, na nichž závisí veškerý život na téhle planetě. HDP patří do minulosti. V době, kdy byl tento koncept jako měřítko rozvoje vyvinut (summit v Bretton Woods v roce 1944), platilo, že vyšší ekonomická aktivita vede k vyšší zaměstnanosti, vyšším příjmům, umenšuje riziko společenských konfliktů a riziko vypuknutí další světové války.

Dnes je tomu naopak. V rozvinutých zemích vede soustředění se na HDP k vyšší společenské a environmentální nestabilitě. V rozvíjejících se zemích způsobuje HDP slepotu k jiným, udržitelnějším cestám rozvoje. Autoři se odkazují na jednoho z klasiků liberální politické filozofie, Johna Stuarta Milla, který před 200 lety hlásal, že po zajištění přijatelného standardu života pro všechny se má aktivita lidstva upřít k sociálnímu a morálnímu pokroku, ke navýšení volného času, nikoli ke konkurenčnímu boji o materiální bohatství.

Meze HDP jsou podle autorů jasné. Např. zvýšená kriminalita nezvyšuje kvalitu života, ale může vést k růstu HDP tím, že se vydá více prostředků na zajišťování bezpečnosti. Katastrofy jako Deep Water Horizon nebo hurikán Sandy také vedly k růstu amerického HDP díky investicím do nápravných opatření.

Místo HDP lze používat jiná měřítka, např. indikátor opravdového pokroku (GPI), který započítává také sociální a ekologické náklady, např. nerovnost příjmů nebo osobní spotřebu. Podle grafu srovnání GPI a HDP, jak jej prezentují autoři v článku, nedošlo v globální ekonomice od roku 1970 k žádnému pokroku, dokonce dochází k mírnému poklesu (naopak HDP strmě roste). Proč se tedy stále držíme HDP? Autoři argumentují, že za to mohou západní země. Např. pokusy Billa Clintona o posun směrem k "zelenějšímu HDP" byl "zlikvidován americkým uhelným průmyslem". Problém je také v tom, že neexistuje shoda na tom, čím HDP nahradit.

Autoři uzavírají touto pasáží: "Pro tvoření budoucnosti, jakou ji chceme, potřebujeme měřit to, co chceme, neboť je dobré mít na paměti, že je lepší, mít pravdu přibližně, než mít přesná, ale mylná data."

0
Vytisknout
13027

Diskuse

Obsah vydání | 25. 2. 2014