Přímočará podpora Kyjeva rozhodně není namístě

9. 3. 2014 / Karel Dolejší

Jestliže Moskva dobudoucna představuje pro Evropu bezpečnostní riziko, neznamená to ovšem, že by se evropské státy měly postavit do jednoho šiku za současné kyjevské úřady.

28. června 1914 skupina příznivců srbské organizace Černá ruka provedla v Sarajevu atentát na rakouského následníka trůnu a jeho ženu, čímž vyvolala I. světovou válku. Rakousko předtím svévolně okupovalo Hercegovinu a to je považováno za hlavní motiv útoku. Znamená to snad, že mezinárodní podpora a sympatie měly stát na straně Černé ruky?

Vliv ultrapravice v ukrajinské vládě není všude přehlížen. Čtyři ministři nové vlády patří k ultrapravicové straně Svoboda a pátý k ní má velmi blízko. A co hůře, Svoboda obsadila post ministra obrany admirálem Teňuchem. Je těžko pochopitelné, že členy ultrapravicové strany vpustíte do silového rezortu.

Premiér Jaceňuk odvolal náměstky ministra obrany. Podle proruských zdrojů na Krymu se tak stalo proto, že oponovali návrhu přiznat bojůvkám ultrapravicového Pravého sektoru status pravidelných jednotek ukrajinské armády.

Neofašista Andryj Parubyj předsedá Národní bezpečnostní radě, jeho pravou rukou je šéf Pravého sektoru Dmytro Jaroš - a ultrapravice obsadila svým člověkem i post generálního prokurátora.

Kdyby podobná vláda jako na Ukrajině vznikla někde v EU, stala by se okamžitě terčem mezinárodních sankcí. Kdyby byl maďarský Jobbik ve vládě, místo aby podporoval vládu FIDESZ nepřímo z parlamentních lavic, Brusel by dávno kolem Orbánova režimu dělal mnohem větší rozruch, než jaký nahnědlé (a proruské...) Maďarsko obklopuje za současných okolností.

Přirozeně, cynik by mohl namítnout, že principiálně odmítavý postoj k ultrapravici je jakýsi západoevropský kapric. USA kupříkladu dovolily, aby bývalý šéf Ku-klux-klanu David Duke, který mimochodem vystudoval soukromou ultrapravicovou univerzitu Міжрегіональна Академія управління персоналом na Ukrajině, kandidoval na guvernéra a do Senátu.

Problém je ovšem v tom, co lze očekávat, když pustíte extrémisty do silových struktur. Tito lidé mají vlastní ideologickou agendu, které se nevzdají, pokud nastoupí do úřadu. Jejich cílem v žádném případě není hledat nějaká obtížná kompromisní řešení a stabilizovat situaci. Budou vyvíjet tlak na ostatní členy vládního sboru a dokonce mohou iniciovat zpravodajské či ozbrojené provokace s cílem eskalovat konflikt s Ruskem do fáze "horké" války a zatáhnout do něj západní země.

Pokud hodlá Západ poskytnout Ukrajině rozsáhlou ekonomickou pomoc, měl by ji jednoznačně podmínit odchodem extrémistů z vlády, justice a státního aparátu.

V mezičase si bude muset dávat veliký pozor na to, jaké informace z Kyjeva dostává a co vlastně provádí jednotky ukrajinské armády.

0
Vytisknout
9319

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2014