Připojí-li Rusko Krym, ztratí Ukrajinu

10. 3. 2014

Mezinárodní festival geopolitických her Ukrajina 2014 se z původní hlavní scény v Kyjevě rozšířil do dalších částí země a své kusy již otevřeně předvádějí i ansámbly za jejími hranicemi. Střídají se tragédie, komedie, detektivky, frašky, profíci a ochotníci, aplaus a pískot. Lidé v hledišti se lépe či hůře baví. Lidé na jevišti - sólisté dostanou prémie a nová angažmá, a sbor...?, píše Karel Růžička.

Program festivalu postupně odkrýval dramaturgii akcí. Dnes je již jasné, proč ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítal vyhlásit mimořádný stav a naopak proč jeho protivníci se stále mediím svěřovali, jak hrozí, že ho on vyhlásí. Proč policisté do poloviny února na demonstracích jen zdrženlivě odpovídali na násilné útoky demonstrantů, takže oběti na obou stranách byly poměrně vyrovnané. Nakonec se ale komusi zdařilo vyprovokovat tragédii, která vývoj radikálně posunula. Pokolikáté byli diváci pozváni na "Vrtěti psem" se srdceryvnými příběhy dívek a dalších hrdinů? Po 10 letech si mainstream náhle všiml, že Janukovyč je zkorumpovaný exponent jedné ze soupeřících klientelistických větví, a naopak zapomněl, že ještě před pár týdny byl váženým partnerem EU v asociačních jednáních a že byl zvolen dle pozorovatelů v "regulérních a čestných volbách" (tato formulace během února ze stránek Wikipedie zmizela...). Přišly zprávy o vzniku domobrany na západní a střední Ukrajině a euroatlantický proud s porozuměním informoval o tamním obsazování úřadů a rojících se úvahách o rozdělení země na západní a východní. Vytratily se, když Janukovyč s opozicí za účasti zástupců EU podepsal kvůli zklidnění stavu dohodu o urychlení svého odchodu, leč situace se nezklidnila, dohoda neplnila a on prchl, aniž by se unijní garanti smlouvy divili a dbali na svoji důvěryhodnost. Místo nakousnuté půlky koláče se totiž EU a USA naskytla šance zhltnout celý. Složení nové vlády schválené parlamentem ve vleku Majdanu dalo vzpomenout na výrok někdejšího ministra zahraničí USA Cordella Hulla "Ano, je to parchant, ale náš parchant".

I vstoupil na scénu ruský prezident Vladimír Putin a s výzvami za jednotnou Ukrajinu a se slovy o humanitnární misi na ochranu ruské menšiny povzbudil tentokrát krymskou domobranu... To, že vojenskou misi nevysvětlil hledáním zbraní hromadného ničení a že nevyužil citátů prezidentů USA Billa Clintona a George Bushe ml. z jejich odůvodňování zásahů v Kosovu a v Iráku, je znakem neschopnosti Putina a jeho P. R. týmu. Na rozdíl od nich totiž mohl už za pár hodin ohlásit úspěch. Dá se totiž předpokládat, že na vojenských základnách v Sevastopolu aj. takové zbraně nebo zařízení pro ně jsou. A již by v této hořké frašce nesešlo moc na tom, že by to bylo na ruských základnách, ostatně Saddáma Husajna v Iráku původně vyzbrojovaly také pozdější hledači -- USA. Pokud velkoruské síly míní, jak si opětovným připojením Krymu po jeho 60leté odluce polepší, tak se mohou splést. Nejde jen o reakci Západu na roztržení Ukrajiny a světového spoločenství na další ignorování mezinárodního práva a obcházení OSN z Kosova, Iráku či Libye. Příčina bude vnitřní a veskrze demokratická. Dosud ve volbách na Ukrajině strany z východní a západní části vítězily jen těsně. Jestliže východní voličská obec odtržením Krymu příjde o desetinu voličů, tak výsledky se již sotva budou přelévat a západní získá převahu. Koláč bez krymské šlehačky bude mlsat EU a USA. Ukrajina je rozhodující složkou izolační vrstvy mezi NATO a Ruskem. Dříve byla tato mezivrstva silnější, dnes je zodpovědnost za ne/vytvoření čáry dotyku mezi uvedenými vojenskými subjekty už jen na Ukrajincích. Vpustí-li NATO na své území, tak to bude pro Rusko velmi vysoké ohrožení. Cizí vojska se razantně a v obrovské šíři přiblíží k jeho centru. To, že cizí pěšáci, podnikatelé a daňoví úředníci by to měli do Moskvy z široké ukrajinské hranice už třeba jen 400 km a nikoli 600 km jako z úzkých pásů Estonska a Lotyšska, natož tisíce kilometrů z dalších států Evropy, je vážnější, než všechny hrozby dronů, informačních a elektronických bojů a dálkového vedení války. Ukrajina bude bezpečnější, pokud čára dotyku nevznikne, ať již by měla vést po její východní či západní hranici. V USA a RF je dost jestřábů, kteří by bez ohledu na převládající rozumnější hlavní politický proud mohli při přímém kontaktu provést nějakou pitomost, jež by mohla i zdrženlivější politiky vmanipulovat do rozhodnutí, která by už neměla jen ukrajinský, nýbrž celosvětový tragický dosah. Ukrajinci by si proto měli zvážit, zda budou nárazníkem jen politických a případně ekonomických střetů, nebo zda budou nárazníkem válečných operací. Z prvního mohou obratní politici pro Ukrajinu těžit, z druhého se vytěží především kopec hlíny při kopání hrobů. Totéž by měl uvážit Kreml - zda vykličkuje z maléru jen zajištěním ochrany krymských základen a uchováním celistvé Ukrajiny s bezmála majoritní proruskou orientací, nebo zda couvne zaslepeným ruským nacionalistnům a rovněž vyklidí kyjevská křesla nacionalistům ukrajinským.

Zdá se však, že federalizační lano hozené několika evropskými politiky, mj. Milošem Zemanem, asi bude odvrženo a ruské a krymské načalstvo a jeho souputníci vsadí na druhou cestu. Ignorují a zastrašují misi OBSE, je jim jedno, že legitimita referenda konaného v emočně a politicky vypjaté atmosféře, s ozbrojenci na ulicích, je stejně pochybná, jako legitimita rozhodnutí dnešní ukrajinské vlády a parlamentu pod puškami ozbrojenců nebo jako legitimita jiných vlád vynesených k moci bodáky a děly, za zmatků a manipulací, bez klidné, svobodné, korektní argumentace a debaty. Putin si patrně po zvládnutí takovéto krize setře kapky potu z čela; kápnou ovšem do poháru trpělivosti... Spokojen nakonec by mohl být i eurounijní prezident Herman van Rompuy, dle něhož Ukrajina učinila svoji civilizační volbu a přihlásila se k evropským hodnotám. Ovšem "nakonec" pouze obrazně. Nakonec se totiž může topit v potu a krvi, až teroristé a dosud pokojní demonstranti začnou v duchu těchto "hodnot" násilím svrhávat legální, ve "svobodných a čestných volbách" zvolené vlády členských států EU či i samo šéfstvo Unie. To bude teprv mejdan.

V každém případě si oddychne část českých občanů, které jímá pocit trapnosti ze svého ministra zahraniční. V Černínu se za 95 let vystřídala řada ministrů, ale rychlost, s níž vyvolal Luboš Zaorálek vzpomínky na kašpary, jež tam sedávali, byla enormní. Jeho podpásovka vůči unijním kolegům byla mistrovská. Nešlo však o podraz, nýbrž o figuru jako z volné jízdy, kdy s hlavou hluboce skloněnou míříte zezadu mírně pod pás mocných tohoto světa. Navíc to vypadá, že nový šéf zamini, nedosahuje osobnostní velikosti ani některých z těch, kteří tam v nehostinných dobách prodlévali, ač má ruce a ústa svobodnější než oni. Škoda tohoto zdatného řečníka. Budeme tudíž asi nadále čekat na důstojnou českou diplomatickou reprezentaci, která by navázala na pár světlých okamžiku v sérii, kdy jsme se nejprve vázali na Francii a Velkou Británii, pak jsme svůj osud vložili do rukou německého vůdce, abychom následně kráčeli se Sovětským svazem na věčnost, ale když se pouť ukázala dočasnou, vrhli jsme se zpět do Evropy s takovou vervou, že jsme se zastavili až za "velkou louží" a až po letech v křoví mezi trpajzlíky na zahradě Bílého domu jsme se opět vydali do Evropy a nyní jako myš řveme ve výběhu bruselské zoo. Takové pokračování si loni snad žádní voliči nepřáli, ostatně premiér a prezident se eurohujerství svého ministra už snaží korigovat.

Ukrajinský festival určité plus přesto má. Umožňuje, aby rusofilům a rusofóbům, ale i občanům nezaujatým či nevědomým, bylo nastavováno zrcadlo současných a nedávných skutků Ruska a jeho oponentů, jakož i českých loutek, a proběhla tak politická osvěta pro prozření obyvatel malé země. Před měsícem uplynulo 210 let od úmrtí Immanuela Kanta, velikána německé klasické filosofie a filosofie vůbec. Každoročně se miliony studentů učí jeho první kategorický imperativ -- aby (volně řečeno) každý vždy konal tak, aby to mohlo být pro všechny morálním vzorem, zákonem. Sotva to tudíž minulo i rompuye, obamy, merkelové, zaorálky a jejich přidžtašky, takže používají-li dvojí metr na činy různých lidí, projevují se jako morální tajtrdlíci.

Ještě jednu poznámku. Dění na Ukrajině jako by potvrzovalo hypotézu o vytváření amerického prstence chaosu okolo Ruska: Afghánistán, Irák, Gruzie, Írán, Sýrie, ... A nejnověji již nejde jen o Rusko, nýbrž i o Čínu a rozdmýchávání sporů okolo této nastupující supervelmoci. Dá se čekat, že okolo r. 2030 Čína vystřídá USA na postu světové jedničky. Vojensky bude ještě zaostávat, ale vyrovná to ekonomickým a politickým náskokem (zdržet ji mohou jen sociální nepokoje, až se řadoví Číňané za pár let začnou ptát, kde je blahobyt, který svoji prací desítky let vytvářejí). Dnes nastupující generace politiků se své kariéře bude muset s tímto vyrovnat, stratégové vymýšlejí tahy již dnes. Jedním z nich může být překlopení původně ofenzivního zneklidňování Ruska na jeho hranicích chaosem v sousedních státech v ústupové zdržování, kdy chřadnoucí velmoc rozséváním chaosu po světě zaneprázdňuje a oslabuje vzmáhající se soupeře a oddaluje tak svůj sestup. Ctihodná reprezentace unie americké a evropské vykolíkovala ukrajinské opozici, extrémistické i mírné, Putinovi&spol., krymským separatistům a vůbec všem radikálům a i hrdlořezům celého světa prostor pro nedbání voleb, demokracie. V právním státě má i lump právo být sesazen dle zákona, to se na Ukrajině nestalo. Je jen na občanech, aby své politické představitele usměrňovali, aby poukazovali na jejich dvojí metr, na jejich provokace, manipulace, na jejich podvody, jimiž nahradili dějinami už zkompromitované násilí. Aby je i zbavili funkcí, demokraticky, byť i lumpy. Pokud si ovšem lumpové nenastaví jiné etické meze. Ani tehdy však moudří nezajdou tak daleko.

0
Vytisknout
6623

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2014