Jaká je úloha americké "nevládní" organizace National Endowment for Democracy na Ukrajině?

10. 3. 2014 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut

Americký historik William Blum není ve Spojených státech osamoceným hlasem, dojde-li na kritiku aktivit americké organizace National Endowment for Democracy (NED) třeba proto, že tato organizace na území Ukrajiny realizuje 65 projektů jako by se nechumelilo. Bývalý kongresman Dennis Kucinich a bývalý analytik CIA Ray McGovern vedle dalších insiderů americké politické scény s Blumem souhlasí a zdůrazňují, že vnímají působení NED na Ukrajině jako destabilizační faktor, jenž přispívá k další eskalaci už tak vyhroceného konfliktu v zemi.

"Nevládní" organizace NED (která u nás dlouhodobě spolupracuje s Člověkem v tísni) s celkovým rozpočtem 100 milionů dolarů na rok je financována především americkým Kongresem a vládou USA, což kredibilitě této instituce příliš nesvědčí. NED zahájila činnost v roce 1983, kdy v Bílém domě úřadoval prezident Ronald Reagan, aby "prosazovala demokracii"ZDE. Přeloženo z řeči americké vlády a Pentagonu -- šlo a zároveň jde o klíčovou instituci participující na destabilizaci, převratech a svrhávání cizích vlád, jejichž představitelé mají tu smůlu, že jsou na kordy s Washingtonem.

Vzhledem k tomu, že v té době Reaganova administrativa otevřeně i skrytě financovala a zásobovala zbraněmi neofašistické junty a proxy síly ve Střední Americe, kde v té době mezinárodní (i státní) terorismus připomínal všechno možné, nikoliv však "prosazování demokracie", má NED už od narození na vytčených cílech morální škraloup. Statisíce obětí Reaganových teroristických válek v Centrální Americe představovaly i pro novorozenou NED nedůstojné memento.

NED asi nejvýstižněji charakterizoval Allen Wenstein, který pomáhal s legislativou při zakládání této organizace a který v roce 1991 prohlásil: "Spousta věcí, které dnes provádíme, se před 25 lety uskutečňovaly tajně prostřednictvím akcí CIA. ZDE". Přestože se NED vymezuje jako nevládní organizace, od roku 1991 inkasovala 5 miliard dolarů od amerických vlád, aby se alespoň navenek těšila jisté prestiži. O spolupráci NED se CIA a jejich vztazích s dalšími "nevládkami" při "prosazování demokracie" po celém světě napsal americký sociolog zabývající se politickou ekonomií a globalizací William I. Roberston detailně zpracovanou publikaci s názvem Promoting Polyarchy: Globalization, US Intervention, and Hegemony ZDE. Kritické hodnocení aktivit NED, jejích vazeb a součinnosti s dalšími pochybnými tělesy, vyjadřují také autoři a spolupracovníci "nové nadace progresivních amerických vědců, právníků a aktivistů" s výstižným názvem International Endowment for Democracy (I.E.D) ZDE. Zde nalezneme zvučná jména specialistů z různých oborů (někteří jsou už bohužel po smrti) a z velké části kritiků americké zahraniční i domácí politiky: Ramsey Clark, Gore Vidal, Howard Zinn, David Harvey, Immanuel Wallerstein, Richard Wolff, Noam Chomsky atd.

Prezident NED Carl Gershman (Gershman stál za barevnými revolucemi v bývalém SSSR, včetně oranžové rebelie v roce 2005 na Ukrajině) jako by byl prorokem, když už v září minulého roku na webových stránkách listu Washington Post ZDE"vyslovil nesouhlas s Ruskem, jež bránilo potenciální integraci států, jako jsou Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldávie a Ukrajina do struktur Evropské unie. Podle vyjádření šéfa NED Gershmana Ukrajina představovala "největší výhru". Pomineme-li analogii, v níž by Rusko v rámci hypotetické rusko-americké asociace tytéž kroky uplatňovalo v Centrální Americe, tedy u nejbližších sousedů USA (což je přirozeně nepřijatelné dokonce i jako hypotéza), musíme si posvítit na podstatu a účel oněch 65 projektů, jež má NED na Ukrajině ve své režii -- a proč vlastně samotná Ukrajina představuje "největší výhru".

Na webových stránkách NED o projektech na Ukrajině ZDE se můžeme seznámit s podrobnostmi jednotlivých projektů a programů (některé jsou už passé). Z obsáhlého manuálu vybírám: zvýšit vliv občanské společnosti na přechod Ukrajiny k demokracii, vzdělávat a informovat voliče před parlamentními volbami v roce 2012, stimulovat debatu a aktivismus před těmito volbami, posílit schopnost ukrajinských politických stran a jejich PR tak, aby při volebním klání účinněji bojovaly, podporovat komunální žurnalistiku a zlepšit komunikaci mezi mladými lídry a nevládkami na Krymu, šíření nezávislých informací o Ukrajině a jednotlivých jejích regionech, pořádání seminářů za účelem lokální participace občanů na dění v daných okrscích, vytváření nezávislých tiskovin a jejich distribuce, školení novinářů a monitorování médií na východě země atd. atd.. U každého projektu je uvedena peněžitá částka nutná k jeho realizaci; nejdražší z oněch 65 projektů s názvem Center for International Private Enterprise přijde na 360 000 dolarů. Ukrajina coby poslední, nicméně vydatný kus pomyslného puzzle mezi Východem a Západem může představovat onu "nevětší výhru" pro toho, kdo ji ovládne a posílí tak svou moc.

Je nošením sov do Athén zopakovat, že kdyby ruské nevládní organizace totéž prováděly třeba v Mexiku nebo Guatemale... Holt, co je dovoleno Jovovi...

Investigativní novinář Robert Parry, který se podílel na odhalení Reaganova skandálu Írán-Contras, monitoruje průběh událostí na Ukrajině a poznamenává ZDE, že pro americké jestřáby a NED představovalo zvolení Viktora Janukovyče prezidentem v demokratických volbách výhodu jen do té doby, kdy akceptoval evropské požadavky týkající se uzavírání "nových obchodním smluv" a tvrdých ekonomických "reforem", jež ordinoval Mezinárodní měnový fond (MMF). "Když prezident Janukovyč při uzavírání těchto smluv a přijetí drastických ekonomických opatření se Západem spolupracoval, nebylo proti němu námitek. Nicméně když zjistil, že jde o příliš vysoké částky a tím pádem i úroky, obrátil se na Moskvu, aby s ní vyjednal lepší podmínky, stal se pro Západ psancem," říká Parry.

A co Putin, který coby nový koncentrát zla vystřídal prezidenta Miloše Zemana? Bývalá ministryně zahraničí Spojených států a potenciální kandidátka na úřad amerického prezidenta Hillary Clintonová v Putinovi dokonce resuscitovala nového Hitlera, což je standardní postup americké diplomacie počínaje Manuelem Noriegou při vytahování "kouřícího revolveru", tedy záminkou pro americkou invazi do zemí, které upadly v nemilost; rozuměj -- přestaly se řídit instrukcemi Bílého domu a troufly se vydat nezávislou cestou. Nicméně doufejme, že se napětí na Ukrajině a ruský zábor Krymu obejdou bez ztráty na lidských životech.

0
Vytisknout
22900

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2014