O znepokojující homogenitě ruské televize

17. 3. 2014 / Jan Čulík

V neděli večer vysílal první okruh ruské televize debatu asi osmi veřejných osobností o situaci na Ukrajině a na Krymu. Debata se konala v naprosto západním, výtvarně profesionálním, hypermoderním studiu, byla přerušována reklamami na nejatraktivnější západní výrobky. Přesto západní vůbec nebyla. Proč? Svým způsobem byla obdobou propagandy, jakou šíří české televize. Všech osm účastníků z mírně se odlišujících pozic hájilo postoje ruské vlády. Hovořili energicky, přesvědčivě a zjevně všechno mínili dobře, ale byl to jednotný hlas. Vykresloval postoje Ruska jako naprosto pozitivní, mírové, přátelské a vstřícné, oproti postojům Západu, které jsou nepřátelské, ničivé, kriminální a šílené. Vítal skutečnost, že drtivá většina obyvatel Krymu podpořila přičlenění této provincie jako "obrovské vítězství" a jako důkaz toho, že ruská vláda má pravdu. Na tom by nebylo nic špatného, každý má právo na svůj názor, jenže znepokojující bylo, že v pořadu, stejně jako tomu bývá v pořadech České televize, nezazněl opačný názor. Televize neposkytla prostor kritikům Putinova zásahu na Krymu a diskutéři se vůbec nepokusili postavit se "do bot" lidí, kteří si myslí něco jiného než oni. Stejně jako v České televizi.

Monolog jediného názoru v každé společnosti je nebezpečný, protože opakováním jedině své vlastní mantry a neschopností zohlednit to, co si myslí jiní, se společnost dostává do nebezpečné izolace, do virtuálního světa.

0
Vytisknout
5840

Diskuse

Obsah vydání | 19. 3. 2014