Nepoučitelní

24. 3. 2014 / Marek Řezanka

Rozhodl jsem se, že než podrobím stávající vládu rozsáhlejší kritice, dám jí sto dní hájení. Hodlám své předsevzetí dodržet. Současně ale chci upozornit na některé její stávající kroky, které dávají tušit, že místo nápravy působení vlády předchozí pokračuje v její cestě.

Na této vládě je, aby dokázala vrátit důvěru lidí k právnímu státu, aby řešila nejpalčivější porušení sociálního smíru, aby nenechávala narůstat počty těch, kteří jsou přesvědčeni, že v nikom nemají oporu, aby chránila historické a kulturní bohatství země.

Zatím jsme ale svědky toho, že vláda frustraci lidí, kteří nevidí nikoho, kdo by jejich zájmy hájil, prohlubuje. Za zmínku stojí např. případ Jana Posoldy. Jsme svědky toho, že stačí málo a kauzy I. Rittiga, J. Nagyové ad. usnou, a naší vládě to ani příliš vadit nebude. Stejně jako jí nevadí zjevně problematický postup při schvalování tzv. církevních restitucí a jejich ještě více problematická podoba.

Připadalo mi šílené, když za bývalého ministra zahraničních věcí mělo dojít k prodeji naší historické architektonické perly. Nyní to vypadá, že Lobkovický palác prodá vláda stávající. Co s nějakou památkou, že?

Než uplyne zmíněných 100 dní od chvíle, kdy vláda začala pracovat, měla by se možná zamyslet nad tím, že slibovala aspoň kosmetické změny, když ne alternativu. A že by bylo čistým hazardem s lidmi, kdyby zajela do kolejí, které byly pro mnohé z nás přímo nesnesitelné.

Je škoda, že zejména sociální demokracie neprošla po volbách, v nichž přestože utrpěla vítězství, dostala od svých voličů pořádně za uši, patřičnou sebereflexí. Místo toho jsme byli svědky báje o svatém Bohuslavovi, takže na smysluplnou diskusi o směřování ČSSD nějak nebyl čas. Ve volbách do Evropského parlamentu má její pověst zachránit sázka na Kellera.

Kde jsou ovšem sociálně demokratické hodnoty? Nebo je jimi hájení fiskálního paktu? Nebo snad podpora antisemitských a xenofobiích skupin jako možného partnera pro budování stabilní Unie?

Člověk by čekal, že kabinet P. Nečase jasně ukázal, kam vede nekomunikace s občany a silové prosazování svých cílů jakýmikoli prostředky s tím, že tyto cíle neodpovídají tomu, s čím šly strany do voleb.

Ještě je snad čas, aby se naši představitelé zamysleli nad tím, kam směřují a jaké jejich směřování bude mít dopady na společnost a její občany. Pokud ovšem nejsou systémově slepí a hluší, programově, jako opory jasně nastoleného neoliberálního kursu. Jedině tak by totiž dávalo smysl, proč jsou nepoučitelní.

0
Vytisknout
8724

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2014