POZNÁMKA NA OKRAJ:

Konečná porážka Gorbačova? Nebo Obamovo dočasné vítězství nad snem o "společném evropském domě"?

28. 3. 2014 / Uwe Ladwig

čas čtení 3 minuty

Obamův otevřená, nakonec dočasně ale kvůli jeho vojenské síle ne tak úplně pravdivá i poněkud cynická a málo diplomatická poznámka o jen regionální moci Ruska byla pro mě důvodem, podívat se v téhle poznámce v nepříliš obvyklé formě na historii, protože Jan Čulík přece má pravdu, že za kamuflujícími krásnými slovy politiků často spočívá čistá mocenská politika.

Dříve, když ještě Angela Merkelová alespoň oficiálně chtěla stát na věčné časy na straně SSSR, Michaila Sergejeviče Gorbačova už dávno dostihla krutá pravda. Věděl, že jeho země je připravena už jen pro válku, ale ne pro mír. Jeho reakce na katastrofální politickou a ekonomickou situaci Sovětského svazu nesla název "perestrojka" - a později Gorbačov přišel na to, že by svůj sen o budoucí síle svého národa mohl přece realizovat v jednom "společném evropském domě". V něm by měly spolupracovat s Ruskem "za rovných podmínek" mezi jinými zeměmi Francie a Německo, a možná i Velká Británie. Základem vize byla aliance tří evropských jaderných mocností ohledně ekonomicky a technicky silného Německa. Proti tomu byla asi Velká Británie nejsilnějším oponentem sjednocení Německa, takže by bývala v takové nezávislé evropské skupině bez účasti Spojených států amerických tlačena na její okraj. Nicméně pro Gorbačova nebylo problémem, že jeho myšlenka na takovou spolupráci mezi EU a Ruskem bylo spojena se sjednocením Německa a dokonce i se svobodou východních evropských zemí mimo NATO.

S pozdějším zvolením Merkelové coby kancléřky plán "společného evropského domu" byl najednou zrušen. Nejen, že předtím svrhla důrazně evropsky myslícího Kohla jako předsedu CDU a nahradila k spolupráci s Ruskem ochotného kancléře Schrödera, ale zmutovala ve skutečnosti už mnohem dříve z bývalé k SSSR loajální občanky NDR na k USA loajální Němku západní. Budoucnost Evropy viděla tím pádem jen v závislosti na alianci se Spojenými státy americkými. Nezávislá Evropa, která by se mohla stát světovou velmocí v alianci s Ruskem, nebyla v jejím zájmu.

Když si to Putin uvědomil, bylo mu jasné, že jen po odchodu Merkelové by Rusko mohlo mít možnost vytvořit alianci s EU. Rozhodl se tedy sestavit Eurasijskou unii, aby se poté případně nová aliance EU-EAU mohla nastěhovat do toho Gorbačovova "společného evropského domu". Na rýsující se posílení Ruska Obama odpověděl s pomocí své věrné poddané Merkelové a s podporou i jiných států EU pokusem získat Ukrajinu pro Západ. Tenhle tah se mu podařil a byl dokonán ostudným neprotestováním Západu proti porušení smlouvy ministrů zahraničních věcí Polska, Francie a Německa s vládou a opozicí na Ukrajině. Výsledkem bylo z ruských vnitropolitických důvodů vynucené a Západem nejen předvídatelné, ale pravděpodobně také chtěné uznání krymského referenda Kremlem. Západem pravděpodobně i žádaná anexe Krymu dala západním demokratům šanci argumentovat proti referendu a dát Putina na pranýř.

Po tom všem to teď vypadá tak, jako kdyby Putin zmařil Gorbačovův plán, i když to bylo s pomocí Merkelové a Obamy. Zřejmě nechal sen o "společném evropském domě" definitivně být, ale je známo, že některé sny někdy obživly. Nebo myslíte, že Merkelová touží, aby EU celou věčnost nekriticky pochodovala s USA kamkoli, aby nikdy nemohla od nikoho být prohlášena za zaskočenou?

0
Vytisknout
13362

Diskuse

Obsah vydání | 1. 4. 2014