Pokud se mám něčeho bát, chci vědět proč

31. 3. 2014 / Veronika Sušová-Salminen

Je to bída, je to bída. Všude kolem je to zaplevelené podivným historismem, který kompletně ignoruje dnešní realitu. Nežijeme v roce 1700, ani v roce 1800 a ani v roce 1900.

Rusko se nám tu vynořilo jako "retro-impérium", které se "nezměnilo" (ostatně změna byla vždycky výsadou "civilizovaného" Západu) a chce v naprosto stejných hranicích obnovit svojí říši. Napřed Krym a potom Ukrajina, Pobaltí a Finsko, následovat bude Polsko a nakonec bude do nové, obnovené říše zahrnuto snad i Česko.

Důvody? Rusko chce být "stejné" jako před rokem 1917 a Putin touží potom obnovit říši v jejích původních hranicích a napravit chyby, které se staly. Balt je zřejmě pořád stěžejní dopravní tepna mezi Ruskem a Západem, pobaltská města jsou pořád centry mezinárodního obchodu a dnešní svět stojí na námořní dominanci, Nizozemí a Anglie jsou pořád centra světového systému, Polsko se nám rozpadá, Švédsko bude regionální hrozbou a je tak potřeba si zabrat nárazníkovou zónu v podobě Finska, protože nakonec jde o obranu Petrohradu (že by byl zase hlavním městem?). Na západě Evropy sídlí pořád po zuby ozbrojené světové velmoce a nový Napoleon chystá už konvenční pozemní útok na Rusko, takže Rusko se musí "obalit" na západě svými starými "okrajinami".

Je Putin opravdu sběratelem starých map a dělá politiku "retro-impéria"? Žijeme opravdu ve světě, který je vlastně jenom nějakým opakováním minulosti?

Víc než kdy jindy jde v dnešní geopolitice o přírodní zdroje. Boj o ně řádně přitvrzuje a do budoucna bude hůř. Nevím o tom, že by zrovna tyto země oplývaly nerostným bohatstvím nebo představovaly významné a nenahraditelné dopravní koridory. Z tohoto hlediska jsou, myslím, Finsko a Pobaltí dost nezajímavé. Mnohem zajímavější ale mohou být z vojenského hlediska.

Rusku jde celou dobu o to, aby se Nato (jako jednoznačný relikt studené války) nešířilo kolem jeho hranic. Chápe ho jako ohrožení. Vojenský útok do Pobaltí by mohl znamenat riskantní manévr, jak Nato zlikvidovat v případě, že by se solidarita v něm rozpadla a západní země by odmítly podporu východní Evropě dle Chamberlainova hesla "vzdálená země o které nic nevíme". Byl by to ale obrovský risk, protože to vůbec nemusí vyjít a Západu může dojít, že by mu tak zvonila poslední hrana. Východ Evropy je totiž jeho poslední skutečnou "kolonii".

Pokud se mám něčeho bát, chci vědět proč. Vím, proč Rusko expandovalo do Pobaltí v 18. století a do Finska v 19. století a vím, proč a za jaké situace tyto země chtěl zpátky Stalin. Nejsem si ale jistá, že tyto důvody jsou identicky platné i ve 21. století. Teze o sběrateli starých map se mi zdá až nebezpečně jednoduchá...i když kdo ví, třeba už jsme všichni v Evropě, včetně Ruska, totálně zdegenerovali. Možné to je.

0
Vytisknout
11134

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2014