Je třeba mít na paměti motivaci teroristů

Teroristickým útokům v Manchesteru a jinde na Západě bylo a stále je možné předcházet

25. 5. 2017 / Daniel Veselý

Sebevražedný atentát v Manchesterské aréně, při němž přišlo o život 22 osob a další desítky byly zraněny, nespáchal žádný uprchlík nebo migrant, nýbrž britský občan libyjského původu, 22-letý Salman Abedi, jehož rodiče uprchli před Kaddáfího perzekucí.Policie zatkla sedm podezřelých a existují indicie, že útok zosnovala teroristická síť. Podle očekávání se k zločinu přihlásil Daeš, nicméně spojitost mezí atentátníkem a tímto teroristickým kultem prozatím nebyla potvrzena. Bezpečnostní složky se nyní snaží zjistit, zda byl Abedi ve spojení s Daešem operujícím v Libyi. Nejmenovaný Abediho přítel prohlásil, že manchesterský útočník před několika týdny navštívil Libyi, tedy zemi, která se po intervenci NATO v roce 2011 stala eldorádem pro navzájem znesvářené džihádistické skupiny a místem rozvratu ekonomické a bezpečnostní situace. Je tedy pravděpodobné, že právě z těchto důvodů mladý atentátník podlehl svodům maligní islamistické ideologie v rodné zemi svých rodičů. Není také žádným tajemstvím, že intervence Spojených států, Velké Británie a Francie pod hlavičkou NATO vedla k řadě konfliktů napříč Afrikou a Blízkým východem a posílila Al-Káidu a Daeš, jak uvedli britští experti.

Názory na Abediho se různí: Podle některých svědků šlo o tichého a nenápadného mladíka, zatímco další osoby, které jej znaly, tvrdí, že mu perverzní ideologie Daeše a libyjských džihádistů z Ansar al-Šaría patrně nebyla cizí. Bývalí Abediho spolužáci sdělili, že manchesterský atentátník před svou radikalizací pil alkohol, kouřil marihuanu a patrně měl styky s místními gangy. Obdobná proměna byla zdokumentována i u řady dalších teroristů, kteří útočili již dříve v Paříži a Bruselu. Podle zprávy organizace International Centre for the Study of Radicalisation má více než polovina evropských džihádistů kriminální minulost, a jsou tak snazší kořistí pro verbíře Daeše, kteří jim nabízejí falešné vykoupení.

Stoupenci Daeše na sociálních sítích nesmyslný zločin oslavovali a někteří z nich uvedli, že jde o pomstu za britské bombardování syrských a iráckých měst. Ačkoli je naprosto barbarské vyzvedávat jakýkoliv teroristický čin, nelze brát motivaci k těmto útokům na lehkou váhu. Kupříkladu 20. a 21. května bylo podle informací nezávislé organizace Airwars při Američany vedeném bombardování Sýrie a Iráku v Mosulu a Rakká zabito 30 a 35 „bezejmenných“ civilistů. V průběhu května pak západní bomby v těchto dvou válečných zónách mohly připravit o život více než 800 civilistů. Jinými slovy: Kdyby se západní státy neangažovaly v konfliktech na Blízkém východě a Africe, džihádisté a jejich stoupenci na Západě by postrádali kýženou ideologickou munici a k sebevražedným atentátům v evropských a amerických velkoměstech by s velkou pravděpodobností vůbec nedocházelo.

Ba co více, k teroristickému činu, jehož svědky jsme byli v Manchesteru, vůbec nemuselo dojít, neboť britská zpravodajská služba varovala někdejšího britského premiéra Tonyho Blaira, že intervence do Iráku by mohla vést k sebevražedným atentátům ve Spojeném království. Britští zpravodajci v únoru 2003 zveřejnili zprávu s názvem International Terrorism: War With Iraq, v níž píší: „Hrozba ze strany Al-Káidy se zvýší, pokud bude zahájena jakákoliv vojenská operace proti Iráku. Útoky proti západním cílům jsou rovněž pravděpodobné, zejména ve Spojených státech a Velké Británii. Válka zvýší protizápadní sentiment v islámském světě a také v muslimských komunitách na Západě.“

Blair však tehdy varování zpravodajských služeb ignoroval a výsledkem byl sebevražedný atentát, k němuž došlo v Londýně v roce 2005 a při kterém přišlo o život 52 osob. Jeden z útočníků (rodilý Brit) se před tragédií na audionahrávce nechal slyšet, že své spoluobčany zabije proto, že západní vlády na celém světě neustále provádějí zvěrstva proti jeho lidem. Na jiné nahrávce zase říká: „To, čeho jste nyní byli svědky, je jen pouhým začátkem série útoků, které budou pokračovat a které budou čím dál silnější, dokud nestáhnete svá vojska z Iráku a Afghánistánu.“

Když před dvěma měsíci britský konvertita k islámu na Westminsterském mostě usmrtil pět osob, své běsnění odůvodnil jako pomstu za západní války na Blízkém východě.

Jestliže sdělovací prostředky (o manipulativních médiích nemluvě) nevěnují zevrubnou pozornost motivaci sebevražedných atentátníků ve spojitosti s ničivými západními intervencemi na Blízkém východě a jinde, můžeme snadno podlehnout představě, že terorismus je islámu vlastní. Je to ale stejně nesmyslné tvrzení, jako kdybychom ztotožňovali katolictví s bombovými útoky IRA. Také v tomto případě bylo řádění atentátníků motivováno politickým konfliktem, který byl nakonec víceméně urovnán.

Bohužel v blízké době nelze očekávat zásadní změnu v přístupu západních zemí vůči konfliktům v islámském světě. Americký prezident Donald Trump se staví na stranu sunnitských monarchií, svého klíčového spojence v Rijádu, který je kolébkou zhoubné wahhábistické ideologie, zahrne zbraněmi za stovky miliard dolarů a za strůjce terorismu označuje šíitský Írán. Teroristické útoky v západních zemích jsou však výlučnou záležitostí sunnitských extrémistů a primární obětí káidistických elementů na Blízkém východě jsou šíité. Trumpova blízkovýchodní agenda je tedy příslibem intenzifikace válečných rozbrojů v zemích, jež jsou dlouhodobě destabilizovány západními výboji, receptem na posílení sunnitských despotů a s nimi spřízněných islamistických buněk, a logicky plodnou půdou pro další džihádistickou ideologií motivované atentáty v Evropě a ve Spojených státech.

Nelze se proto ubránit pocitu, že platí tvrzení nejmenovaného západního operativce, jež v roce 2004 zmínil britský politolog Richard Shultz: „Teroristické útoky jsou jen malou cenou za to, že jsme supervelmocí.“