Partajní mazánkové v době surové

31. 8. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 3 minuty

Lidi, není přesto, když je doma i jinde husto. Televizní obrazovka, častokrát zrcadlo ubohosti, zmaru, hlouposti, zla a sociálního temna – v pořadu, kde nit nezůstane na diskutujících, spíše hádajících se, suchá; nářky nespokojených diváků zbytečné, televize ukazuje diváctvu v podřipském kraji, čeho jsou bytosti posedlé netolerancí schopny. Přehlídka řvounů, prskalů, nimrů a pohádkových Honzů defiluje před zraky televizní rodiny – hle, co utajených hereckých talentů se povaluje utajeno v domácké politické kuchyni. Nechte chrochtat překrmené, komedie o lidech vyvolených a jejich křišťálově čistých charakterech vás nemine; Jana a Petr, láska a láska rovná se nadláska! Handly, piruety, miliony – utajené laboratoře pravdy hlásí stále poklesky slavných.

Chcete-li však národ popudit do bezvědomí, představte mu drzého fracka v roli všeznala, zvolte k tomu málem doktora práva poznamenaného plzeňským svrabem, slovutného partyzána Marečka Srandu, podle vyjádření kolegáčků Nemakačenka s hubou notně prořízlou, očkama zvícími čunítka, bez svalovce a neúnavného bijce za kapitálismus bez výrazné tváře. Překonal devatero hor i řek – kdo by to řek?

Modří ptáci sázejí do cizích hnízd pukavce a následovníky všech, co si ničeho nepamatují; ozdoba nemravnosti, tuposti, nafoukanosti, čas od času vystrčí růžky – nu, milovaný čertovský panáček, mazánek. K budování vlasti připraven, vždy připraven!

Státní mediální mašinerie výkonnými kombajny sečou slova z demokratických lánů. Trubci z Balíkova nad Hnusnou představují zpozdile zmužilého premiéra, miliardářského koblížkového proklatce, partajní zpustlíky, výřečného prezidenta podpíraného vytrvalým mluvčím, bývalé profesory s děravými hlavami, politické vytrvalce z úžasného Tiptopu s.r.o., starostenské mudrce bez bázně a hany, ministerské hlavouny s mlhavými vizemi; přehlídka ukončena salvami a říznou muzikou.

Když je toho tak málo, co se má tajit, proč se potom vynakládá tolik úsilí, aby se to utajilo. Koukni, Ferdo, lepší mlžit než skončit podobně - jako nebozí lidé ve filmu Čekista – humus! K nedívání! Odpornosti nechceme vidět? Demokratický mazánek se pohoršoval nad vzpomínkou herečky, která se stydí dodnes za popravu německých žen po válce – hrob si prý hrabaly rukama. Pohled pro zbabělce! Diváctvo se rozplývalo pohledem nad spravedlností. Hoře z nerozumu nekončí. Pomsta bývá sladká i hořkosladká.

Světem obchází islámské strašidlo! Vrazi hýčkáni uspokojivě v demokratických kolébkách. Násilí bují, politici se opájejí falešnými slovními obraty, pozdvihují, jak lid zůstává přes násilné činy klidným, nenechá se nikým a ničím zastrašit – rozmilí strýčkové a tetičky, ukončete slovní ping pong a začněte jednat. Připomínáte totiž stranické vejtahy, kteří nejdou pro slova daleko, ale činům se soustavně vyhýbají; nezvyklí poctivé práci, prostým lidem, čisté pravdě, darované moudrosti, nevypočítavé skromnosti.

Evropa se snad předčasně zbláznila. Chová se podivně. Vleze do klece s divokým zuřivým lvem a chumlá ho v náručí jako kotě v bláhové naději, že se přihodí zázrak. Chce být sežrána, nebohá, v přímém přenosu. Křesťanské základy lásky nebeské vám zlehka vyrazí dech. Pokrytectví, znak odpudivého falešného křesťanství.

V naději zíráme do budoucna s našimi partajnickými čertovskými mazánky.

Amen.

Česká politická scéna