13. 9. 2017
Úplně nerozumím
tomu, že není jasné, co lidi frustruje. Snad bych se mohla považovat za
intelektuála (i když jsem přírodovědec a některým komentářům – např. k
článku p. Kozlové z 11. 9. 2017 téměř nerozumím), nicméně v kontaktu
s „obyčejnými“ lidmi jsem každý den
(i když nejsem zrovna společenský typ a nesleduji sociální sítě). Nepotřebuji
nějaké „analýzy zdrojů občanské frustrace“, stačí poslouchat, co lidi (všechny,
bez ohledu na „intelektualitu“) trápí, píše Martina Špundová.
Takže na co si lidé (včetně mě) v souvislosti s fungováním státu nejvíce naříkají?
Nevymahatelnost práva pro řadové občany. Korupce (nepostižitelná, netrestaná) na všech úrovních. Absence zdravého selského rozumu při rozhodování „autorit“ – soudů, policie, úřadů, zdravotních pojišťoven. Minimální zodpovědnost zodpovědných (poslanci, soudci, úředníci, lékaři, …). Daňové zatížení a tomu neodpovídající „služby“ státu občanům (na jedné straně plýtvání financemi ve státních institucích, na straně druhé neschopnost státu pomoci občanu v těžké situaci).
Vše je nastaveno tak, že člověk musí vynaložit velké úsilí a mnoho času, aby věc pochopil, vyřídil, ubránil se. Navíc výsledek je často nejistý. Někteří na to nemají sílu, většina pak čas a finance. Možná by se vše dalo shrnout jednou větou: Stát na obyčejné poctivé a pracovité lidi s… Promiňte mi to slovo na konci, ale myslím, že přesně vystihuje reálný pocit (většinou založený na vlastní zkušenosti).
Diskuse