Fikce a lež, za kterou si Soukupovi novináři stojí

Úroveň mediálních dělníků v Soukupově továrně na hloupost

31. 5. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 19 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Níže kopíruji komunikaci s Vladimírem Barákem, což je "ředitel online aktivit vydavatelství" Empresa Media Jaromíra Soukupa, kam spadá Týden, TV Barrandov a další klenoty českého mediálního venkova. Pan Barák je též - mimo jiné - autorita v oblasti vzdělávání a vzdělávací politiky a z tohoto titulu píše zasvěcené články na toto téma (dříve se věnoval dopadům měnové intervence ČNB a učí cosi na Vysoké škole ekonomické). Tento člověk napsal difamační text plný věcných chyb, neprokazatelných tvrzení, částečně z naprosté neznalosti, částečně záměrně manipulující čtenáře o kontextu testování v českém vzdělávacím systému. Reakce na připomínky se dá shrnout do věty "za vším si stojím", aniž by se dokázal vyjádřit k samotným připomínkám. Na vině je pravděpodobně složitost problematiky, nicméně ani tam, kde pan Barák očividně lže, ani tam není ochoten uznat to. Námitka: "Napsal jste, že prší a ono prokazatelně neprší". Odpověď: "Prší a za tím si stojím". Jen pro zajímavost, nadřízeným pana Baráka je Daniel Köppl, člověk, který učil ještě v roce 2016 budoucí novináře na Fakultě sociálních věd UK. Köppl se ani po opakované výzvě k úrovni argumentace svého podřízeného nevyjádřil. Korekci nesprávných či lživých závěrů pana Baráka (za nimiž si stojí) Týden neumožnil.

Původní text vydaný v Týdnu:


O zkouškách, které se valí na děti, píše VLADIMÍR BARÁK.

Informace, že v jednotných přijímacích zkouškách na osmiletá gymnázia byla chyba, se stala jednou z hlavních zpráv posledních dnů. Bulvární média popisovala hroutící se rodiče, již div nevolají po hlavě ministra školství. Ta „seriózní“ se pak předháněla v množství variant otázky, zda stát neselhal a neměl by přijímací zkoušky opět svěřit zpátky do gesce jednotlivých škol. Realita je někde jinde: pochybení se nakonec dotkne jen hodnocení pár desítek dětí, které se bude řešit jedinou správnou cestou – tedy individuálně. Smutné je, že ojedinělé pochybení státu vrhá stín na celý směr testování dětí.

            Shrňme si současný stav: srovnání znalostí dětí 5. ročníku základních škol, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, státní maturita. Ještě nikdy žáci nemuseli procházet tak velkým množstvím jednotných, státem sestavovaných testů. Nelíbí se to školám, jež přišly o značnou část suverenity v hodnocení výsledků vlastní vzdělávací snahy. Ani mnoha rodičům, kteří z řady důvodů státu nedůvěřují. Stěžují si i děti a dorost, již ale logicky budou protestovat proti každému ověřování svých znalostí. V množství kritiky se ztrácí, k čemu je testování vlastně dobré.

            Vyhodnocování všech jednotných testů nám přináší unikátní data, jak na tom dnešní děti se znalostmi a dovednostmi, jež jim měla škola přinést, jsou. Vedle toho výsledky testování do značné míry určí, jaké varianty dalšího vzdělávání jsou pro ně relevantní. Dozvídáme se například, že existují konkrétní školy, jejichž žáci mají výrazně horší výsledky než jinde. Ministerstvo, kraje a obce mohou reagovat na problematická zjištění. Někde je potřeba změnit ředitele školy, někde jen učitele. Velmi často je problém v rodině konkrétního dítěte a pedagogové potvrdí, že až výsledek testu s razítkem státu mnohé rodiče probudí, že něco nedělají dobře. Je potřeba si uvědomit, že za kvalitu vzdělávání základního, středního i vysokého odpovídá stát. Jménem České republiky jsou vystavována vysvědčení i diplomy, státu tedy jednoznačně náleží také právo určovat, co studenti musejí umět.

            Monstrózní projekty týkající se statisíců dětí a probíhající v jeden čas po celé republice logicky provázejí chyby. Nemělo by se to stávat a ředitel instituce, která za testy stojí, měl ze dne na den skončit. Větším nebezpečím však je, že těchto pochybení zneužívají jedinci a uskupení, jimž se zjišťování stavu vědomostí dětí z různých důvodů nehodí do krámu. Do jednotných testů se opakovaně strefuje společnost SCIO provozující vlastní školská zařízení. Její představitelé celkem otevřeně razí představu, že klíčové u dětí nejsou vědomosti, ale spíše cesta, jak k těmto vědomostem žáci přijdou. To, že se na této cestě žáčci někdy ztratí a mnohdy už se nikdy nenajdou nebo že je zavede úplně někam jinam, než je žádoucí, je pouze detail. Státní testy negativně zasáhly i do podnikání společnosti SCIO. Ta totiž v minulosti zajišťovala testy pro přijímací zkoušky, ještě když si je objednávaly jednotlivé kraje. Současně vydělávala i na komerční přípravě žáků k jejich složení.

            S hlasitou kritikou, kterou s nadšením převzala všechna hlavní média v zemi, vystoupil i spolek EDUin. Ten po ministerstvu požaduje „celkovou revizi konceptu státního testování“. EDUin je ale pouze přívěskem společnosti SCIO. Tvoří ho bývalí zaměstnanci SCIO, jeho „experti“ jsou pověstní tím, že se s radostí vyjádří absolutně ke všemu. Cílem EDUinu vždy bylo aktivně ovlivňovat politiku, avšak bez vlastní politické odpovědnosti. To, že dosud všichni ministři aktivitu spolku prozíravě ignorovali, je možné hodnotit jako jeden z mála kladů, jež lze politikům bez ohledu na stranickou příslušnost přiznat.

            Co ale dál? Skutečně bychom se měli zamyslet nad tím, zda testování nezrušit? Když v roce 2004 ministryně školství Petra Buzková rušila školní osnovy, činila tak s důvěrou, že rozvázání rukou ředitelům škol a učitelům povede ke zvýšení kvality vzdělávání. Rámcové vzdělávací plány měly podle úmyslu političky poskytovat velkou volnost, učitelé měli být kreativnější, zavádět nové metody výuky. To se také děje. Ukazuje se ale, že té volnosti je někdy až moc. Výsledky jednotného a plošného testování předkládají důkazy o ubývajícím znalostním základu dětí, nárůstu povrchnosti i v základních předmětech. Jinými slovy – značí odklon od důrazu na vzdělanostní společnost. To je naopak podnětem k zamyšlení, zda by státních zásahů do podoby vzdělávání nemělo být ještě o fous více.

Reakce s námitkami vůči obsahu textu

Dobrý den, pane Baráku,

náhodou jsem při rešerši narazil na Váš komentář v Týdnu (kopíruji jeho text níže). Mám k němu několik faktických poznámek:

1) Úvodem sdělujete, že chyba v přijímacích zkouškách byla marginální. Ano i ne. Měříte-li to počtem těch, jejichž výsledky byly ovlivněny, a mírou vlivu, pak je to nepodstatné. Díváte-li se na to z hlediska procesu, jakým testy vznikají a jsou hodnoceny, respektive způsobem reakce Cermat na zjištěnou chybu, skutečně si můžete oprávněně klást otázku, zda je současný systém nastaven správně. Ale budiž, zde je jistý prostor k polemice.

2) Cituji: "Vyhodnocování všech jednotných testů nám přináší unikátní data, jak na tom dnešní děti se znalostmi a dovednostmi, jež jim měla škola přinést, jsou. Vedle toho výsledky testování do značné míry určí, jaké varianty dalšího vzdělávání jsou pro ně relevantní. Dozvídáme se například, že existují konkrétní školy, jejichž žáci mají výrazně horší výsledky než jinde. Ministerstvo, kraje a obce mohou reagovat na problematická zjištění. Někde je potřeba změnit ředitele školy, někde jen učitele. Velmi často je problém v rodině konkrétního dítěte a pedagogové potvrdí, že až výsledek testu s razítkem státu mnohé rodiče probudí, že něco nedělají dobře."

Je jistě pravda, že z plošných testování vycházejí určitá data. Vyvozujete z této skutečnosti, že stát a zřizovatelé "mohou" reagovat. To sice mohou, nicméně k tomu by nejprve potřebovali s touto datovou bází pracovat, odhalit kauzalitu samotných zjištění a následně teprve přijmout potřebná opatření, založená na evidence based vzdělávací politice. Představa, že na základě výsledků testování je "někde potřeba změnit ředitele školy, někde jen učitele", je v českém vzdělávacím systému naprosto nereálná a přiznám se, jsem rád, že se tak neděje. Samotné výsledky ve Vámi vybraných testováních neměří přidanou hodnotu školy, což jste pravděpodobně opomněl čtenářům sdělit.
K samotným přijímacím zkouškám prosím vizte rozhovor s Ondřejem Hausenblasem, v mnohém Vám usnadní orientaci:  https://www.respekt.cz/spolecnost/elitarske-prijimackove-procesy-nadelaji-v-narode-skodu

3) Cituji "Jménem České republiky jsou vystavována vysvědčení i diplomy, státu tedy jednoznačně náleží také právo určovat, co studenti musejí umět." 

Je pozoruhodné, že čtenářům předkládáte toto tvrzení jako axiom. V odborné komunitě se o tom, kdo má právo určovat obsah vzdělávání, vede dost rozsáhlá diskuse. V tomto okamžiku opouštíte rovinu vzdělávací a přesunujete se do oblasti práva. V současném právním systému za vzdělání dítěte neodpovídá stát, nýbrž zákonný zástupce dítěte. Dle ústavy je vzdělání definováno jako právo, nikoliv jako povinnost. Z toho vyplývá, že vztah mezi vzděláním a rolí státu rozhodně není tak jednoznačný, jak naznačujete. I proto řada rodičů využívá možnosti škol, které poskytují odlišný obsah vzdělávání a odlišný přístup než to, co garantuje stát ve školách veřejných. A právní řád to - možná Vás to udiví - umožňuje. Vaše definice odpovídá státu totalitnímu či autoritářskému, je otázka, jestli si to uvědomujete. Nicméně přiznejme jí hypotetickou platnost. Pak ale stát musí svou garanci vztáhnout na vzdělávání jako takové, nikoliv jen na okamžik "kontroly" jeho výsledků. Chápete prosím ten rozdíl?

4) Cituji: "S hlasitou kritikou, kterou s nadšením převzala všechna hlavní média v zemi, vystoupil i spolek EDUin. Ten po ministerstvu požaduje „celkovou revizi konceptu státního testování“. EDUin je ale pouze přívěskem společnosti SCIO. Tvoří ho bývalí zaměstnanci SCIO, jeho „experti“ jsou pověstní tím, že se s radostí vyjádří absolutně ke všemu. Cílem EDUinu vždy bylo aktivně ovlivňovat politiku, avšak bez vlastní politické odpovědnosti. To, že dosud všichni ministři aktivitu spolku prozíravě ignorovali, je možné hodnotit jako jeden z mála kladů, jež lze politikům bez ohledu na stranickou příslušnost přiznat."

EDUin není pouhým přívěskem společnosti Scio. Uvádíte nepravdivou informaci, pokud tvrdíte, že EDUin "tvoří bývalí zaměstnanci Scio". Jediným, kdo pracoval ve společnosti Scio, jsem v EDUin já. Scio se ještě podílelo na počáteční iniciativě Česko mluví o vzdělávání, jako jeden z mnoha partnerů. Tím spojitost končí, snad až na to, že se občas někde potkáváme, což je v odborných kruzích běžné. Pravděpodobně o tom, nevíte, ale v řadě problematik vzdělávání a vzdělávací politiky zastává EDUin oproti tomu, co veřejně říká Ondřej Šteffl, odlišné postoje. Nechci Vás příliš zatěžovat, proto jeden příklad za všechny: https://nazory.ihned.cz/c1-66017190-o-vzdelavani-a-rozumovani-aneb-proc-nejsme-schopni-spolecneho-pohybu-vpred. Vaše argumentace je  - ať už záměrně, či z nevědomosti - nepravdivá a pro čtenáře silně zavádějící. 
Ke spolupráci EDUin s ministry školství: s lidmi, jako byl Josef Dobeš či Marcel Chládek, to bylo do značné míry tak, jak píšete. S ministry Petrem Fialou, Kateřinou Valachovou či Stanislavem Štechem EDUin aktivně spolupracoval. Sám jsem stále součástí expertní skupiny ke společnému vzdělávání. Opět tedy uvádíte zavádějící informaci, proto ani Váš závěr, který vyvozujete, není pravdivý.

5) Cituji: "Co ale dál? Skutečně bychom se měli zamyslet nad tím, zda testování nezrušit?"  

Váš komentář nemá ucelenou strukturu a fakticky obsahuje řadu nejednoznačných či zavádějících tvrzení, není tedy možné konstatovat, odkud odvozujete, že je třeba testování zrušit. V odborné komunitě budete tento názor hledat stěží. Alespoň návrh EDUin, obsažený v pravidelném Auditu vzdělávacího systému v ČR (http://www.eduin.cz/wp-content/uploads/2018/01/Audit_vzdelavaci_system_ANALYZA_2017.pdf), hovoří skutečně o nutnosti revize high - stakes zkoušek v českém vzdělávacím systému, a to z konkrétních důvodů. Najdete je pod odkazem. Btw. Audit berte zároveň jako odborný podklad k tématům, k nimž se v médiích já, případně kolegové z EDUin vyjadřujeme.

6) Cituji: "Když v roce 2004 ministryně školství Petra Buzková rušila školní osnovy, činila tak s důvěrou, že rozvázání rukou ředitelům škol a učitelům povede ke zvýšení kvality vzdělávání. Rámcové vzdělávací plány měly podle úmyslu političky poskytovat velkou volnost, učitelé měli být kreativnější, zavádět nové metody výuky. To se také děje. Ukazuje se ale, že té volnosti je někdy až moc. Výsledky jednotného a plošného testování předkládají důkazy o ubývajícím znalostním základu dětí, nárůstu povrchnosti i v základních předmětech. Jinými slovy – značí odklon od důrazu na vzdělanostní společnost. To je naopak podnětem k zamyšlení, zda by státních zásahů do podoby vzdělávání nemělo být ještě o fous více."

Používáte, řekl bych, takovou dobešovskou argumentaci o "bezbřehé volnosti" rámcových vzdělávacích programů, které, jak implikujete, se podařilo ve školách zavést. Problém, diskutovaný v odborné komunitě, je ten, že se výrazně zpochybňuje, a to na základě výzkumných studií, že by k implementaci RVP v jejich původní intenci skutečně došlo, vizte třeba zde: https://www.researchgate.net/publication/304717001_Promeny_kurikula_soucasne_ceske_skoly_vize_a_realita. Neplatí ani, že by výsledky Vámi citovaných testování předkládaly důkaz o "ubývajícím znalostním základu", ať už si pod tím představujete cokoliv. Meziroční srovnatelnost v případě přijímacích zkoušek na SŠ a maturit není možná, jelikož není možné prokázat, že nedošlo ke změnám v náročnosti testu a v jejich hodnocení. U přijímacích zkoušek nelze prokázat vůbec nic, neboť probíhají teprve druhým rokem.  
Opět tedy, jako několikrát před tím, ve svém komentáři vycházíte z neplatných premis, což se promítá do Vašich závěrů.  

Dávám do kopie další, jak dotčené, tak ty, kteří by se k Vašemu textu mohli vyjádřit a pomohli Vám lépe pochopit téma, k němuž se s takovou sebejistotou vyjadřujete. 

Zdravím také na dálku Daniela Köppla. Pevně doufám, Danieli, že poskytnete v Týdnu prostor ke korekci.

Mgr. Bohumil Kartous, Ph.D.

Reakce pana Baráka na připomínky

Dobrý den pane Kartousi,

děkujeme Vám za Váš e-mail, kterému jsme se velmi pozorně věnovali a dovolte mi zaslat naši reakci.

Ve Vašem e-mailu reagujete na komentář z časopisu TÝDEN č. 20/2018. Vzhledem k tomu, že e-mail odesíláte na více adres, vč. e-mailové adresy pana Daniela Koppla, výkonného ředitele vydavatelství, pro kompletní informaci uvádím, že k reakci jsem byl pověřen já.

Pro přehlednost budu reagovat v bodech, jak jste je nastínil Vy ve Vaší reakci.

1) Ve svém textu nehovořím pouze o dopadech na děti, ale i o systémovém pochybení. Jednoznačně konstatuji, že „nemělo by se to stávat a ředitel instituce, která za testy stojí, měl ze dne na den skončit.“ Je na novém řediteli (ředitelce) aby napravila stav a nastavila dostatečné kontrolní mechanismy.

2) Pokud jde o práci s daty. Podle mých informací se tak děje. Jednotlivé samosprávy velmi pozorně sledují úspěchy dětí v rámci plošného testování, starostové a primátoři tlačí na ředitele škol, aby tyto výsledky byly pokud možno co nejlepší. Rozhovor s panem Hausenlasem jsem četl – jeho názory jsou dlouhodobě známé, ničím nepřekvapivé. Za zveřejněným zněním textu si tedy stojím.

3) „V odborné komunitě se o tom, kdo má právo určovat obsah vzdělávání, vede dost rozsáhlá diskuse.“ -> Já se v odborné komunitě pohybuje dnes a denně a mohu vás ubezpečit, že žádnou rozsáhlou diskuzi nevnímám. Osvědčení o absolvovaném vzdělání je jménem České republiky, tady není o čem diskutovat. Za zveřejněným zněním textu si tedy stojím.

4) EDUin je prodlouženou rukou SCIO. Vždy tomu tak bylo a dlouhodobě se tato organizace takto projevuje. I to je jeden z důvodů, proč je pozitivní, že se zakládají nové a nové organizace zabývající se vzděláváním – aby tu byl také objektivní zdroj odborných poznatků a nikoli pouze lobbistické uskupení komerční společnosti. Za zveřejněným zněním textu si tedy stojím.

„S ministry Petrem Fialou, Kateřinou Valachovou či Stanislavem Štechem EDUin aktivně spolupracoval.“ – prosím, zeptejte se těchto lidí, jaký na Vás mají názor a co konkrétně z Vašich podnětů bylo realizováno.

5) V odborné komunitě tyto požadavky zaznívají. Promiňte, asi jsme každý v jiné…

6) Za touto částí zveřejněného znění textu si stojím.

Ještě jednou Vám děkuji za čas, který jste věnoval sepsání reakce. V případě, že budete mít v budoucnu zájem o jakoukoli spolupráci, neváhejte se na mne obrátit.

Mgr. Vladimír Barák

0
Vytisknout
10681

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2018